Ty a tvé oči

Nechápu

Richard se probudil s kocovinou a s rozmazanými vzpomínkami na předchozí noc. Ležel na pohovce u Paula v bytě a světlo pronikající skrz žaluzie mu bodalo do očí. Hlava ho bolela, jak kdyby nebyla jeho a jeho ústa byla suchá jak poušť. S pořádným zívnutím se posadil a všiml si sklenice vody a aspirinu na stolku vedle něj. „Paul," pomyslel si s úsměvem. „Vždycky myslí na všechno, já ho prostě žeru." Z kuchyně pronikala vůně čerstvé kávy a tak si dal prášek a vydal se hledat Paulena.

„Dobré ráno, to je ale krásná vůně." Řekl Richard a usmál se na Paula. Paul se otočil a pousmál se.

„Dobré ráno, ospalče. Jak si se vyspal?" Zeptal se a podal Richardovi šálek kávy.

„Jako by mě přejel parní válec, hlava mi třeští, tělo mě bolí a o tvém tvrdém gauči ani nemluvím." Pousmál se a mrknul na druhého kytaristu. Paul se koukl nechápavě. „Jen si dělám srandu, jinak děkuji za vodu a aspirin, fakt to pomáhá. Děkuji ti Paulene."

„Ještě jednou mi řekneš Paulene a uříznu ti pár prstů, nejen že nebudeš mít prsty, ale už taky nikdy nebudeš hrát na kytaru." Richard se kouknul překvapeně a udělal krok k Paulovi. „Tak tohle už nikdy neříkej." A ukázal na něj prstem. Paul si vzal jeho prst do své ruky a řekl, „Tak tímhle začneme?" A vychrstl smíchy. Richard pochopil, že je to jen jeden z vtípků a začal pít tu voňavou kávu.

"Co se včera vůbec stalo?" Zeptal se zvědavý Ríša. „Vím jen, že jsme se hodně smáli, ale detaily, ty mám rozmazané." Paul se otočil pro telefon a podal ho Richardovi. „Tohle ti třeba osvěží paměť."

Richard se podíval na fotky z předešlého večera a začal se smát. „Chceš mi říct, že tohle jsme my dva? Vypadáme tam dost směšně, jak blázni." Nejlepší byla ta sukně na hlavě, „neumíme se tvářit seriózně," řekl Paul s talíři v ruce. Posadil se naproti druhému muži a podal mu snídani, slanina s vejci a s houskou. „Pomatuješ si, že máme dnes sraz s kapelou? Neboť včera sis nepamatoval ani své jméno." A s úsměvem se koukl na muže před sebou.

Richard zvedl obočí a poté vykulil oči. „Do háje, na to jsem úplně zapomněl! Kolik hodin je a v kolik hodin tam máme být?

"Paul se podíval na své hodinky, „ je skoro čtvrt na deset a sraz je v půl dvanácté."

Richard vyskočil ze židle. „Musíme vyrazit, musíme se stavit ještě u mě doma."

Paul mu chytil ruku a řekl klidným hlasem ,,neboj, času máme dost, když vyrazíme hned teď, budeme tam v čas."

Richard rychle dopil svou kávu a oba vyběhli z bytu. „Díky, že jsi mi to připomněl. Nechci být ten, kdo zdržuje." A mrknul na druhého kytaristu.

Paul si hodil batoh do kufru auta a sedl za volant ,,tak kam to bude?"

Richard se pousmál ,,ty víš kam."

Cestou se zastavili v malém obchodě na konci města, kde Richard nakoupil zásoby. ,,Máš všechno?"

,,Doufám, že ano," odpověděl Richard zadýchaně ,,a teď rychle ke mně domů."

Do deseti minut byli u Richarda, který si rychle naházel potřebné věci a oblečení do cestovní tašky. Seběhl schody před barákem a Paul tam stál, stál tak mužně opřený o své auto, jednu nohu měl opřenou o dveře svého vozidla a kouřil si cigaretu. On moc často nekouří. ,,Co se děje, je snad nějaký významný den nebo tak něco?" Řekl udiveně Ríša.

,,Jak to myslíš, nechápu tě?"

Richard si hodil tašku na zadní sedačky auta a přistoupil k Paulenovi. ,,Jen že tě moc často kouřit nevidím, je to takový nezvyk. Většinou jsem já ten co smrdí kouřem." Zvedl Richard svou ruku a vzal si cigaretu z Paulovi pusy a potáhnul si taky.

Paul se začervenal.

Proč mi to přijde jak kdyby s mnou Richard flirtoval, nechápu to. Pomyslel si Paulchen.

Richard si potáhnul naposledy a vrátil Paulovi cigáro zpět do úst, když jemně otřel Paulovy rty.
Oba navázali oční kontakt, ale Paul se leknul a uhnul. ,,Musíme jet, jinak doopravdy přijedeme pozdě." Řekl rychle Paul a sednul si za volant. Nervozitou by mohl vybouchnout.

Richard si sedl na místo spolujezdce a jen se koukal na Paulovi pohyby a tak. Paul nastartoval a vydali se směr barák. Byl to takový barák, kde bydleli, hráli a trénovali zároveň, občas se tam snažili i nějakou píseň nahrát, ale ta akustika tam je hrozná.

Konečně dorazili na místo, Flake, Till, Schneider i Olli už tam byli, čekalo se jen na ně. Richard vystoupil z auta kouknul na Paula a jen přikývnul.

,,Omlouváme se za zpoždění, tak co jak si to tady zatím užíváte?" Zeptal se Richard s úsměvem na tváři.

Paul ho jen pozoroval a později se k řeči přidal taky. Olli přivezl nějaké teplé jídlo, tak se o něj všichni podělili a pak se šlo vybalovat.

Typicky si vzal Till na práci rozřazení pokojů. On byl s Flakem, Olli se Schneiderem a Paulen s Richardem.

,,Hej Paulene, vypadá to že jsi můj spolubydlo." Vykřikl Richard s nadšením ve tvářích.

,,Tak to je fajn." Pousmál se a byl rád že to skončilo takhle. Aspoň bude mít Ríšu stále nablízku.

Po večeři se všichni přesunuli k ohništi venku. Oheň pálil a osvětloval jejich tváře v teplém, žlutooranžovém světle. Richard si sedl vedle Paula a oba mlčky sledovali plameny. Olli chviličku hrál na kytaru, ale pak si všichni už jen povídali.

,,Všechno v pořádku, Paule?" Zeptal se Richard po chvilce ticha.

,,Alles gut. Je fajn tu být zase s vámi, moc jste mi chyběli." Jeho hlas byl příjemný, ale mírně nervózní.

Richard se usmál a poklepal Paulovo rameno, ,,to je dobře, všichni jsme to potřebovali, ale kdyby něco jsem tu."

Paul zavřel očí, oheň ho pálil do očních víček a Richardovy doteky ho uklidňovali, ale také v něm probouzely zvláštní pocit, který nedokázal popsat.

Večer byl klidný ale po 12 hodině se všichni začali stěhovat do pokojů.
Paul a Richard zůstali u ohně jako poslední. Pozorovali hvězdy a přikládali poslední klacky.

,,Už půjdu také, jsem unavený," řekl a zívnul si do ruky. Paul uhasil oheň a šel také. Sedl si na postel sundal si tričko a položil hlavu na nově vypraný polštář. Také se chvilku koukal na strop a přemýšlel o svých pocitech. A pomalu si to začal všechno přiznávat.

,,Co děláš?" pomyslel si. ,,Vždyť to byla jen cigareta, jen to, nechápu to." „Co když ne, tento pocit už mám delší dobu?" A s těmito myšlenkami usnul.