The band (CZ)

1. Axton

Společně s ostatními z kapely jsme seděli na zahrádce v jedné z restaurací ve městě, kam jsme často chodili a čekali, až nám donesou jídlo. Ani jeden z nás neměl dobrou náladu. Už to bylo přes dva týdny, co od nás odešel Blake, náš kytarista a my jsme pořád nevěděli, co budeme dělat. Nebyl s námi akorát Noah, který hrál na klávesy. Dnes se s námi nemohl vidět, protože měl jiný program.

Často jsme hráli na různých místech v okolí, abychom si přivydělali a taky jsme se občas hlásili do nějakých soutěží, ale teď jsme toho museli spoustu zrušit, protože bez kytary to nešlo. Já sice hrál na kytaru taky, dokonce dost dobře, ale kvůli tomu, že jsem často hrál a k tomu zpíval, jsme potřebovali ještě jednu kytaru navíc.

Sledoval jsem, jak Kyle, náš bubeník, vyfoukl obláček kouře z cigarety. Neopouštěl ho nepřítomný pohled a já ho naprosto chápal. Alespoň, že náš basista, Theodor, zůstával při smyslech a občas se nás ještě snažil povzbudit, že někoho najdeme a zvládneme to, ale i jeho už postupně opouštěla dobrá nálada. A to bylo, co říct, protože Theovu tvář zřídka kdy opustil úsměv.

Teprve nedávno nám začal letní semestr, a protože zkouškové bylo ještě daleko, měli jsme celkem dost volného času. Normálně bychom každou volnou chvíli využili ke cvičení, ale teď jsme my tři cvičili jenom občas. Navíc odborník přes texty byl právě Blake, ten nám vymyslel většinu věcí, takže jsme nemohli tvořit nic dalšího.

Ne, že bychom se nesnažili, ale pokaždé, když někdo přišel s nějakým textem písničky, ostatní to zavrhli. Musel jsem uznat, že Blake měl talent a nám někdo takový teď opravdu chyběl.

Kyle znovu vyfouknul kouř a potom nám konečně donesli jídlo, do kterého jsme se všichni hned pustili.

„Přemýšleli jste někdo nad tím, čím vším musíme projít, než vysokou konečně dokončíme?" zamručel Kyle po chvíli.

Zvedl jsem k němu pohled. „Občas. Ale víš, že nemusíš pokračovat, ne? To, že všichni děláme od malička pořád to stejný, neznamená, že v tom musíme pokračovat i dál. Navíc teď stejně nemáme daleko od toho, abychom se rozpadli."

„Třeba by nám nějaká pauza s hraním prospěla," pronesl Theo a já i Kyle jsme se na něho překvapeně podívali. Pohled nám oplatil a pokrčil rameny. „No co? Třeba by to fakt pomohlo. Mohli bychom znovu začít až po vysoké, už bychom do toho nemuseli na školu vůbec myslet a třeba by se nám podařilo někoho sehnat. Nebo by Blake zjistil, že odcházet nebylo nutný a vrátil by se."

Ušklíbl jsem se. „Myslím, že ten se nevrátí vzhledem k tomu, že mu tady pan dokonalý vyfouknul holku," kývl jsem směrem ke Kyleovi, který si z toho očividně nic nedělal.

„Nevyfouknul jsem mu ji. Byl jsem opilej a ona se na mě vrhla. Kdyby to s ním myslela vážně, neudělala by to. Nijak jsem ji neprovokoval," zabručel.

S Theem jsme si vyměnili vševědoucné pohledy a ani jeden z nás už radši nic neřekl. Všichni jsme nějakou dobu beze slova pokračovali v jídle.

„Tak fakt chcete pauzu?" přerušil jsem ticho, když mi to přece jen nedalo. Všichni tři jsme se na sebe podívali, ale nikdo hned neřekl, že ne, takže odpověď asi byla jasná. Povzdechl jsem si. „Tak fajn. Pauza. Stejně se pořád budeme vídat na přednáškách, tak to kdyžtak kdykoliv můžeme přehodnotit."

Kyle s Theodorem přikývli, tak jsem kývl taky.

„Napíšu to Noahovi," řekl jsem a vytáhl mobil. Jak jsem řekl, tak jsem udělal a mobil jsem si potom zastrčil zpátky do kapsy.

„Víte, že teď mě fakt láká se školou seknout?" zamumlal Kyle, který už stihl dojíst a potáhl z cigarety.

„No nikdo ti v tom nebrání," odpověděl Theo. „Jestli se ti chce radši pracovat..."

„No, to nechce," řekl. „Jenže učit se mi taky nechce a už mi to dost leze krkem."

„Je to tvoje věc, takže dělej, jak myslíš," pousmál jsem se na něj.

Kyle jenom kývl, zamumlal něco ve smyslu, že nad tím popřemýšlí a pak se stejně jako před nějakou dobou zadíval nepřítomně před sebe.

Pokračoval jsem v jídle a jen přemýšlel, jestli se někdy dáme zpátky dohromady, když si teď dáme takřečenou pauzu. Naše malá vystoupení v klubech a podobně mi celkem pomáhala finančně a došlo mi, že bez toho si budu muset najít brigádu. Věděl jsem, že Noah pracuje brigádně v jednom baru a Theodor nějakou dobu dělal číšníka v luxusní restauraci, ale potom skončil. Kylea živili bohatí rodiče, i když s nimi už nebydlel, a já živořil z toho, co jsem si vydělal jenom na našich vystoupeních. Bydlel jsem společně s mladší sestrou, která ještě dokončovala střední. Naši rodiče bydleli celkem daleko odsud, ale platili nám nájem za byt, ve kterém jsme bydleli.

Já, Noah, Kyle i Theodor jsme byli pregraduálními studenty a co jsem věděl, možná kromě Kylea jsme všichni měli v plánu potom pokračovat na postgraduální studium. Učení nás úplně nebavilo, ale ani jeden z nás ještě nechtěl do práce, takže jsme toho využívali, dokud to šlo.

Když Theodor dojedl, vytáhl peněženku. „Už půjdu, ještě musím skočit něco vyřídit do města. Uvidíme se zítra na přednášce," řekl, zvedl se a po chvíli ho následoval i Kyle.

Pár minut jsem seděl u stolu sám, ale nakonec jsem za sebe taky došel zaplatit a potom jsem zamířil domů