Prosím ne

61

Ahojky 💜

Mám tady velice důležité oznámení!
Máte jedinečnou šanci rozhodnout o průběhu příběhu. Stačí když budete hlasovat v komentářích. Jedna možnost znamená, že se Tae a Jungkook dají dříve dohromady a ta druhá, že se dají dohromady až za hodně dlouho. Takže si můžete typnout jestli

A nebo B

a doufat, že jste si typli správně. 🙃

Můžete hlasovat do 7.7. 2024.
...

Týden jsem spokojeně žil s matkou a bratrem. Byly to nejkrásnější dny za poslední čtyři roky. Tae-il byl sice většinu času v práci, ale i tak se mi s ním a s matkou žilo báječně.

Dnes konečně odplouváme do Jeju. Namjoon říkal, že abychom se opravdu odřízli od mafie, tak nikde nesmí být žádné záznamy o tom, že jsme pluli lodí do Jeju. Takže to vymyslel tak, že se schováme v nákladní lodi. Proto si máme s sebou vzít jen to nejdůležitější. Já mám všechny věci u Yoongiho a telefon mám zničený, aby se jsem se nedal vystopovat. Takže mám jen batoh s oblečením, které jsem si koupil za ten týden. Tae-il s matkou si vzali taky jen pár nezbytností a zbytek prodali.

Je to tady... Konečně se zbavím mafiánského života a Kira bude mít zajištěnou skvělou budoucnost. Všechno to dělám pro ni. Na mě mi už tolik nezáleží, hlavně že ona se bude mít dobře, až se narodí.

Namjoon nás dovezl do přístavu, kde byl docela zmatek. Všude pobíhali lidé a každý měl očividně několik problémů k vyřešení. Tahle situace nám hrála do karet, alespoň budeme více nenápadní a lépe proklouzneme do lodi.

„Takže, teď mě všichni poslouchejte. Tahle loď má dva vchody. Ten který vidíte, tím chodí lidé a taky tenhle," ukáže na jeřáb, který dává na loď obrovské kontejnery plné věcí. „Tím se tam dostanete vy," dodá. „To si máme jako vlézt do kontejneru?" ujistím se a ohromeně koukám na obří jeřáb přede mnou. „Jiná možnost bohužel není," pokrčí rameny. Podíval jsem se na svou matku: „Zvládneš to?" Ona se na mě usmála: „Nejsem přece žádná seschlá švestka, dokážu se přece ještě nelegálně dostávat do jiného města přes moře." Úsměv jsem ji oplatil. „Dekuji ti moc, Namjoone," ukloní se bratr. S matkou jsme se též uklonili a poděkovali.

Bratr ji vzal těžký batoh, aby se s ním nemusela táhnout sama a vydal s k jednomu kontejneru, který byl otevřený a nikdo u něj nebyl. Byla to jedinečná šance, jak se tam nepozorovaně dostat. S matkou jsme ho tedy následovali až dovnitř. Kontejner byl skoro plný dřevěných beden, které byly naskládané na sobě. Schovali jsme se za ně a čekali, až nás tady někdo zavře.

Seděl jsem na zemi opřený o hromadu krabic a naproti mě se usadil Tae-il. Matka seděla velde mě na krabici, protože by ji dělalo problém se zvednout ze země. „Nakonec je to docela pohledné, ne?" usmál se bratr. Pokrčil jsem rameny. Jsem docela nervózní. Tenhle plán nevypadá vůbec promyšleně. „Jungkooku, co se tak mračíš? Vždyť máme celý kontejner pro sebe. Je to lepší než první třída," rozmáchne rukama.

Chtěl jsem na to něco říct, ale zaslechl jsem blížící se kroky a hlasy. Otočil jsem se a nenápadně nakoukl malou škvírou mezi bednami. Ke kontejneru přišli dva muži s vozíkem, který byl plný dalších beden.

„Ona si furt jen stěžuje, že když přijdu domů, vyvalím se na gauč a vůbec ji s ničím nepomáhám. Ale já jsem přece unavený z práce. Potřebuji si odpočinout," postěžuje si straší z dvojce a vezme jedu těžkou bednu, kterou nese směrem ke mně, aby ji mohl dát na své místo.

Rychle jsem se otočil, aby mě neviděl. Dal jsem si ukazováček před pusu, abych naznačil matce a bratrovi, že mají být potichu. Srdce se mi rozbušilo a já se bál, co bude teď. Co když nás najdou? Co se stane, když nás najdou?

„Ale ona taky chodí do práce, ne? Je unavená stejně jako ty, ale i tak uklízí a vaří," řekl ten druhý a mohl jsem zalechnout, jak se taky přibližuje blíž. Trochu jsem se začal klepat. Snažil jsem se ani nedýchat, byli tak blízko. Stačilo by jen nepatrně se pohnout a ta železná podlaha by udělala takový rámus...

Byl jsem tak nervózní, že jsem ani nevnímal, o čem se vlastně baví, zajímalo mě jenom ten zvuk. Pravidelné hlasité zvuky jejich kroků. Celá železná podlaha se chvěla.

Bratrovi vypadl telefon z kapsy a udělal rámus, když dopadl na podlahu. Totálně jsem zkameněl, přestal jsem dýchat. Podíval jsem se vyděšeně na bratra a potom na matku, měli úplně stejně vyděšený pohled jako já. Jsme v píči.

...

Ahojky 💜

Jsou zase prázdniny! 🎉
A to znamená, že mám zase během brigády čas na psaní kaputot. Takže by možná mohly vycházet častěji, ale nic neslibuji. 😘

Děkuji
Waryeen
Adelkaletova
Jeo9n_97
NarSas721
Evcacool
tkkg11
klaudie_thearmy
KTaeJK
j-hoseokiee
za hlasování u minulé kapči. 😘

💜💜💜

Ig: _jk_v_bts_vkook_