Nemocný

25

Kentaro

Ráno jsem se probudil docela brzo. Podíval jsme se kde by měl být Alex, ale Alex nikde. Našel jsem ho úplně na druhým konci postele jak každou chvilkou spadne na zem. Vytáhl jsem si ho zpátky k sobě. Trochu pootevřel oči a zachumlal se ke mě. Nechal jsem ho spát a začal koukat do mobilu. Je půl desátý a mamka mi před chvílí napsala že se máme stavit na oběd. Odepsal jsem jí že ještě uvidíme. Nevím jak na tom bude Alex. Po asi dvouch hodinách se začal probouzet.

Alex

Ta krásná vůně skořice a malin mě přivede k šílenství. Ještě víc jsem se namáčkl a nasál tu vůni. Otevřel jsem oči a uvědomil jsme si že se mačkám na Kentara. Koukal na mě a já cítil jak mi rudnou tváře. Usmíval se a krásně hlubokým ještě trochu rozespalým hlasem mě pozdravil. Krev se mi hrnula do obličeje. Nedokázal jsem vyslovit ani hlásku a jen na něj pořád zíral. Políbil mě na čelo a tím mě probral. „jak ti je?" Zeptal se. Nejdřív jsem to nechápal, ale pak mi došlo jak to myslí. „je mi fajn." Odpověděl jsem. „mamka říká že máme přijít na oběd. Chce se ti?" Rozvíjel dál konverzaci. Zakýval jsme že jo. „tak to ale musíme vstávat. Za chvíli už bude 12." „ale mě se nechceeeee. Já chci ještě spát. Vyvalil jsem se po posteli. Zasmál se a vstal. "Jdu se připravit. Když staneš udělám ti kafe." Řekl už ve dveřích. „to je vydírání." Zabručel jsem do polštáře. „možná." Odpověděl. Ještě chvíli jsem se válel v posteli a fetoval jeho polštář, ale nakonec mě přeci jen aspoň namotivoval vstávat. Sešel jsem schody a cupital si to do kuchyně. Ze zadu jsem ho objal. otočil se a do ruky mi strčil hrnek kafe. políbil mě na čelo a šel si sednout ke stolu. „jsem myslel že ti bude špatně. včera jsi dost pil." „já umím pit. navíc jsem tolik nepil." „16. let a už ví jak pít."  radši jsem na to už nereagoval. vypili jsme kafe a šli jsme se připravovat. Nebudu lhát je mi trochu zle, ale to přejde. U kentarovo matky jsme si měli dát oběd, ale já se vymluvil na to že jsem ještě plnej z toho kafe. Oba mi to uvěřili jelikož ví že mám malí žaludek. Pomohl jsem sklidit ze stolu a pak šel ven. paní Hirijama říkala že má nový koťátka. nebo ne tak úplně nový, protože už je listopad, ale pořád jsou tak maličký a jak začíná být zima, tak jsou i roztomile chlupatý.  

Kentaro

Alex zase nejedl. Nechal jsem to radši být protože přeci jen byl včera zlitej jak doga. odešel se podívat ven na zvířata.  povídal jsem si s mamkou v obýváku a došlo mi  že mám v garáži dost pěkný kousek. „Mami? co kdybych došel domu pro motorku a projel bych se s Alexem? myslíš že by se mu to líbilo?" „ copak já vím? to si musíš ozkoušet. Ale mám pocit že asi jo. Jestli si dobře vzpomínám, tak když jsem se jednou byly projit s koňma tak okolo nás projela banda motorkářtů a musím říct že se zastavil a koukal, ale co mu probíhalo hlavou to opravdu nevím. " zasmála se.  „což to jo. mě jde jen o to jestli bys ho nějak nezaměstnala než se vrátím. "  „ to víš že jo.ma dávej pozor hlavně. ne že pojede jak blázen jako vždycky."  „ nebooojjj." mrknul jsem na ní a vyrazil. před dveřmi mě překvapil Alex. sedel na schodech s neskutečně moc kočkami okolo sebe.  vyptával se kam jdu a tak jsem řekl že judu pomoct mamce s nákupem a že jeho stoprocentně bude potřebovat na něco jiného. ..... doma jsem se převlekl do bezpecnostniho obleku a trosku oprasil motorku. po mem údivu že je ještě v pořádku a normálně startuje jsem se chystal vyrazit. zastavil mě Nathan. „Ale ale. kdo pak nám to vylezl z pelechu? kocovinka?" utahoval jsem si z něj. „Hmmmm ani ne. ale jestli někam jedeš tak počkej jedu s tebou!"  „Debile. nadejcháš zbytkáče."  ale to už byl někde jinde. počkal jsem tedy na něj. „Let's go zbalit Alexe. teda já už nemusím ale víc si ho přivlastnit není vůbec spatný nápad. " řekl jsem schválně nahlas. „ COOOO!!??"  Jo! zafungovalo to přesně tak jak jsem chtěl. „no nech se přesvědčit sám." pozvedl jsem ramena a rychle si nasadil helmu abych mu ujel. dojel jsem na statek a Nathana jsem mel v patách. podíval jsem se přes plot a Alex s mamkou seděli venku  v altánku.  už s Nathanem vedle mě jsme se vydali na zahradu . dobře že Alex sedí zády k nám. mamka se začala usmívat a koukala na nás. Alex se otočil a jen co nás uviděl se zasekl.  trochu vyděšeně ale s rudou tváři na nás bez přestání zíral. sklonil jsem se k němu a sklopil si plexisklo přes oči. „ copak vypadáš trochu zaraženě." řekl jsem hrubším hlasem a rozcuchal mu vlasy. zoufale se podíval na mamku a pak zpátky na mě.  po chvíli si obličej schoval do dlaní a zamručel. „proč mi to děláš?" řekl ublíženě ale zároveň jsem viděl že se směje. „Ale noták snad jsem tě nepřivedl do rozpaků?" zasmál jsem se. „pojď jdeme se projet." „ne." „Proč?" „kde máš nákup pro který jsi původně šel? " začal jsem se smát. ostatní byly zmateny a ja se jim nedivím. „ potkal jsem ho před dveřmi a tak jsem mu řekl ze jdu nakupovat abych se ho jaksi na chvílí "zbavil"  a mohlo mi vyjit tady to "překvapení".  vysvětlil jsem. „hooooo? zbavit?" „cooo? neee samozřejmě že jsem říkal zbalit."  řekl jsem ironicky. trochu protočil očima a taky se zasmál.  „ no tak jdeme. Alexi budeš můj batůžek?"  „cože? to jsem se měl zeptat já!" začali jsem se "hádat" koho bude Alex batůžek. „fajn. necháme ho ať si vybere sám." „ co to je batůžek?" „ to je že si sedneš za někoho kdo řídí motorku a musíš se ho pevně držet. sedíš za nim takže se to trochu podoba jako batohu." řekla mamka. oba jsem jen přikývli. dlouho se rozhodoval ale nakonec s úsměvem a omluvou k Nathanovy přisel ke mě a obejmul mě. „tak. a teď jsi navždy můj batůžek." zasmál jsem se. „ no moment já pro tebe ale nemám helmu. " „ ja jo." řekla matka a odešla. vrátila se s moji starou helmou kterou jsem používal snad ve třinácti když jsem jezdil s taťkou. „ no to jsi se posral! ona ještě existuje." převzal jsem si ji a podíval se na ni. je v pořádku, nasadil jsem ji Alexovi. perfektně mu padla. „no a můžeme jet."

---------------------
Jupiiii konečně na čas😻