Nemocný

27

(↑pro ty co neví co popisuju😭↑)
*Neshoduje se to úplně s mým popisem bo já popisuju jak to máme doma*
 

Kentaro

Ráno mě vzbudila mamka, že když už jsem tady tak ji pomůžu. Připravil jsem se a vyrazil jí pomoct. Mezitím co jsem se staral o koně jsem přemýšlel. Za chvíli budou Vánoce, a to znamená že se jako každý rok sejdeme celá rodina. Jsem zvědavý jak to tenhle rok bude i s Alexem. A zvlášť jak to vezme Taichi. „mamii? Už jsi mluvila s ostatníma?" „jak to myslíš?" „No jako třeba s Taichim nebo s Hanou. Na vánoce" „s některýma jo, ale Taichi mi neodpověděl, ani Yuuta a Sakura, ale tak znáš je oni se dřív nebo později ozvou." Usmála se na mě. Má pravdu. Dál jsem jí pomáhal a přemýšlel jak to asi bude. Po asi hodině jsme měli tak nějak hotovo a já se šel podívat za Alexem. Pořád spal. Jak je možný že dokáže napsat tolik hodin? Mě už by to nebavilo.

Alex
Vzbudil mě pohyb vedle mě. Kentaro si sedl hned za mě. Jelikož si nevšiml že už jsem vzhůru, tak jsem si sedl za něj a omotal se okolo něj a tím si vyžádal jeho pozornost. „smrdis koňmi." Zamručel jsem mu do ramene. Kentaro se jen zachechtal a ironicky mi poděkoval. Jelikož seděl v Tureckem sedě tak si mě chytil a položil na něj. „tak co. Jak jsi se vyspinkal?" „dobře." „a jak ti je, už je líp?" Přede mnou byla zídka, za ní horké tály a za nimi na lince seděla kentarova mamka. Zakyval jsem že jo a opřel jsme se o kentarova záda a upil z jeho hrnku kafe. „heej to je mojee" „co je tvoje, to je moje." Zašklebil jsem se na něj a znovu upil. „Dneska musím jít do baru zaskočit za někoho, nechcete jít se mnou? napít se nebo tak?" Začal jsem konverzaci, protože mi přišlo že je tu zbytečný ticho. „ ehmm. Jelikož je neděle tak asi ne. A jaktože pořád pracuješ nechceš se na to vykašlat?" „ani ne já to mám rád." „ práce v baru je ale docela nebezpečná. Pracuješ doslova mezi ožralcema a nevíš kdy se nějakej neudrží. Navíc tyhle lidi nemají morální meze a nebojí se tě osahavat ani za střízliva." Řekl kentaro. „ jo já vím..... Ale já tam mám kámoše a strejda dělá co může abych měl práci a když teď přijdu že už tam nechci pracovat tak to bude ode mně hnusný a bůh ví co si o mně bude myslet." Odpověděl jsem upřímně. „strejda? Jakej strejda? Já myslel že jsi jen ty a Nathan." „ taky že jo, ale on znal mamku už hodně dlouho a nás taky a tak mu říkáme strejda I když je to jen známej." „aha ahaaaa." Obejmul mě a položil si hlavu na moje rameno. Já se zase o něj opřel a užíval si jeho velmi blízkou přítomnost. Přiběhl k nám i Koru.
Položil si hlavu na kentarovu nohu. Začal jsem ho drbat. Paní Hirijama si povzdechla, zvedla se a chtěla někam odejít. „nechcete pomoct?" Ozval jsem se. „Alexi. Kolikrát ti mám říkat že mi máš tykat. Zvlášť teď když jsem si bližší." Kentaro i já jsem na ni koukali a nechápali jak to myslí. „jo taakk. No... To je pravda. Když jsme vlastně ve vztahu tak moje mamka je tvoje tchýně. Takže vlastně skrze mně si jste vlastně blízcí." Stale nechápu. „ kenatro? Už ti někdy někdo řekl že na příbuzenské vztahy jsem úplně blbej? Já ti děkuju že jsi se mi pokusil to vysvětlit, ale tohle je něco co já snad nikdy nepochopím." „nojo no, když to nemáš zažitý tak to jde těžce." Řekl mi do ramene. „ a chcete teda nějak pomoct?" „achjo. Alexi. Nechci děkuju jsi hodný, ale já jdu jen zalyt kytky a pak se jdu podívat na zahradu jestli není třeba něco udělat. Měl by jsi odpočívat včera jsi měl teplotu." „tak já se podívám na zahradu." „ty se jdeš maximálně tak teď podívat do koupelny." „a ty si fakt lehni protože zítra musíme do školy a jestli budeš zase týden chybět tak to bude všem připadat divný a budou se pídit po tom co děláš protože tak velkou absenci už na začátku školního roku jsem ještě neviděl." „no vidíte. Každý máme svoji práci." Zasmála se paní Hirijama, do ruk mi strčila hrnek teplého čaje a odešla. Kentaro mě taky opustil,ale během chvíle se vrátil a přinesl košík s různými krabičkami. Tady máš vytaminy a tohle je na teplotu." Podal mi dva prášky. Tenhle cucej a tenhle zaipj čajem. Já se jdu teda vykoupat když tak moc smrdím." Řekl a dal mi pusu na čelo. Udělal jsem všechno tak jak mi řekl a zalehl jsme zpátky do vytepelných peřin.