Někdy mi při běhu dojde dech,
když nestíhám zrovna tramvaj...
Někdy blbě zírám do stropu, nevím koho tam třeba najdu,
jestli ty ovce, které počítám abych usnula...nebo ztracené kamínky co jsem si cestou nechtěně vysypala...
Taky jsem někdy tichý host co najednou nemá slov.
Vnímám že slova mají velkou moc a
že někdy je lepší mlčeti.
Po víně se mi zase příliš rozváže jazyk...
Někdy ten život zvládám lépe a jindy se mi hroutí..
Život je prostě všelijaký.
Duhový.
Bouřkový.
ČTEŠ
Vlna Emocí
Poetry" Jedna část ve mně zemřela. Je dobře že zemřela. Kapička naděje nikomu neuškodí, za to ale iluze dokáže zlomit i srdce. Část mé duše která přiživovala ty vzdušné zámky... Pochopila že opona spadla. A já jí dala sbohem. Jednou provždy „ (sbírka básn...
