Hejno vran si hoduje nad mou duší.
Všude temno, žádné světlo.
Stojím tu nad propastí něčeho, v čem se má duše dobrovolně uvěznila.
Jestli chci hádanku vyřešit, musím jít do míst, kam se bojím jít.
Do samého nitra, kde má duše procitá.
Propouští vše, co s mojí duší není v souladu.
ČTEŠ
Vlna Emocí
Poesía" Jedna část ve mně zemřela. Je dobře že zemřela. Kapička naděje nikomu neuškodí, za to ale iluze dokáže zlomit i srdce. Část mé duše která přiživovala ty vzdušné zámky... Pochopila že opona spadla. A já jí dala sbohem. Jednou provždy „ (sbírka básn...
