Drahý čtenáři! Drahá čtenářko! Než začneš číst tuhle úvahu, je potřeba zmínit, že nejsem žádný psychiatr a ani psycholog. Jsem obyčejná holka, která si hodně často rekapituluje to, co prožila s lidmi, co jí zaujali, okouzlili, nebo si přečetla nějaký psychologický článek, případně něco slyšela v podcastech. Tato úvaha je k zamyšlení a byla bych ráda za nějaké reakce. Pokud se ti nechce přemýšlet, můžeš si přečíst něco jiného, nebo si pustit oblíbenou muziku.
V případě ohlasu, udělám i úvahu o ženské depresi, protože nikdo si nevybírá, zda bude mít deprese nebo ne, pokud se tedy omylem nevzhlédne v nějakýkém špatném trendu.
Zůstal tady někdo? Aspoň jedna osoba? Tak tedy úvaha může začít!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle vlákno jsem sdílela v aplikaci Threads, která obsahuje více těchto kratičkých výstřelů do tmy, některé slouží k pobavení, jiné k zamýšlení, ale zpátky k dnešnímu Autorskému výstřelu. Co mě přimělo k tomuto vláknu? Když slyším téma deprese, nebo čtu nějaký psychologický článek, většinou o tomto tématu mluví ženy a dívky, včetně mě dnes. Vím jenom o jednom mladém muži, který se otevřel o tomto tématu veřejně, na sociálních sítí. Jinak spousta mužů a kluků zůstává v ústraní a neléčí se, případně své problémy tají.
Samozřejmě jsem taky zbystřila ohledně mého okolí, hlavně v přítomnosti mé první velké lásky. Jelikož jsem toho klučinu milovala, opravdu mě bolela každá jeho smutná vzpomínka kterou se mnou sdílel, za což mu děkuji. Jinak by mě nenapadlo napsat tuhle úvahu, kdybych neměla zkušenosti s ním.
1) Začíná už to v dětství...
Do chlapců je často ryto, sotva umí chodit, či mluvit. Do malých hlaviček je jim cpáno, že ,,přece chlapi nebrečí." Učí je, že mají myslet logicky, že nemůžou si ,,dovolit být slečinkami." Jelikož děti pochytávají ,,moudra" od dospělých, klučina se stává terčem posměchu od vrstevníků a autorit, což ho donutí se stydět a své emoce zakrýt.
2) První zlomená srdce k tomu taky dvakrát nepomáhají. Tento bod souvisí právě s mojí osobní zkušenosti a věřím, že by mé první lásce spoustu chlapců rozumělo.
Taky vás okouzlila jedna ta slečna, která s vámi semlela?
Ale pánové, netýká se to jen vás, se mnou bylo taky semleto. A vím, že bude ještě!
Tohleto semletí zapůsobí na každého jinak. Někdo se nad tím povznese a někomu se to proline do následujících vztahů, i když ta další osoba, třeba toho hocha skutečně miluje a chce mu pomoct. Ale ne, toto prolínání se projevuje tím, že hocha něco takzvaně kousne. Může být totální zlatíčko, dokonalý společník a najednou zesmutní a začne se ponižovat. Tady se už vracíme k předchozímu dílu na téma Pravá láska neexistuje....
3) Odmítání léčby a nepodpora. V životě takového člověka, zda-li má štěstí, se objeví strážná osoba. Když mu chce pomoct, tak se dočkává odporu. ,,Ne, já jsem chlap! Já nepotřebuji psychologa, to bude dobrý." Léčbu nahrazují placebem, ať už hraním počítačové hry, nebo popíjení alkoholu s přáteli. Může to pomoct, protože tímto člověk od toho uteče, ale neléčený problém se stává ještě větším problémem. Proč léčbu odmítají? Tady se můžeme vracet k prvnímu bodu. Možná chlapec projeví zájem o léčbu, ovšem okolí odporuje. ,,Co by chlap dělal u psycholožky?" ,,Prosím tebe, tak tě odmítla, no a? Se z toho nezblázni. Správný chlap se z toho neposere!"
Dovolte mi zde ještě věnovat malý vzkaz pro mého budoucího, trvalého partnera: Miláčku, pokud tě právě teď vezu na terapii, nebo se z ní vracíme, očekávám poděkování, ne námitky, že to nemá smysl. Má! A klidně si na tvé poděkování počkám.
