Take me home...

1. Zimní voják

Ria

Na začátek by, jste o mě měli něco vědět. Jmenovala jsem se Ria Laufeydotter. Teď mi však říkají Ria Stark. S Howardem jsme dobří přátelé a Marie je úžasná. Ze svého minulého života si pamatuji jen, že jsem utíkala před Odinem. Potom jsem se probrala až tady. Měla jsem bratra Lokiho, myslím, že pocházím z Jotunhajmu. Ovšem nic jiného si nepamatuji a ani nevím kolik mi přesně je. Umím ovládat led a trochu umím manipulovat s lidmi.

Jsem vysoká asi 170 centimetrů, mám černé dlouhé vlasy.Moje oči jsou smaragdově zelené. Umím zacházet se všemi druhy zbraní.

I po skončení války jsem zůstala u Starků. Pomáhám jim s Tonym. Stále jsem však agentkou S.H.I.E.L.D.u. Steve mi chybí, jenže Backy mi chybí ze všech nejvíc. Mohl žít! Je to moje chyba! Nikdy si to neodpustím!

„Rio? Udělalo báác!" Ozvalo se z pokoje, kde spal Tony. Teda teď už určitě nespal, jelikož se ozvala rána tak jsem se k němu rozeběhla. Asi by, jste měli vědět, že Howard neměl moc času na jeho výchovu. Maria prodělala mozkovou mrtvici, když bylo Tonymu pár měsíců. Takže mě S.H.I.E.L.D. nechal starat se o toho malého a jeho matku. Maria byla celkem soběstačná, jenže tříletý Tony ne. Již šestnáct let každou noc pláču pro Backyho. Před čtyřmi lety skončila válka. Pro svět, pro mě však nikoliv.

Vběhla jsem k Tonymu do pokoje. Ten malí uličník zase shodil knihy ze stolu. Seděl na zemi a čmáral si na papír. Když jsem k němu došla tak se jen usmál a podal mi svoje mistrovské dílo. Jistě, zase to byl železný muž. Tentokrát byl červeno-zlatý. Toho maloval často. Obrázek jsem přidělala na zeď, kde byla spousta dalších "mistrovských děl". Nebo spíše změť barevných čar.

Lehce jsem ho pohladilo po vlasech a došla nám uvařit něco k jídlu.

„Tony, máš tu jídlo." Zavolala jsem a on přiběhl, v ručičkách měl nějakou elektronickou věc. Pravděpodobně z Howardovi dílny. Jeho černé vlásky byli rozházené do stran, jeho hnědé oči se smáli. Když všechno dojedl tak jsem vše uklidila a šla do svého pokoje. Cestou jsem zkontrolovala Marii a Tonyho.

Když jsem vešla do pokoje tak jsem se šla podívat z okna. Všude kolem nás se střílelo a já jsem se na něj dívala. S Stevem jsme ho hledali. Konečně jsme ho našli. Jeho hnědé oči se vpíjeli do mích zelených. "Rio" Zašeptal a já mu pomohla vstát. Tenkrát jsme utekly. Rozmázneme se jako mouchy! Ta věta mi zase zněla v hlavě. On se držel jen jednou rukou. Steve k němu natahoval ruku, jenže on se pustil.

„Bucky!" Zašeptala jsem nahlas. Znovu jsem se podívala z okna. V odraze byli jedny oči navíc. Hnědé, patřili Howardovi.

„To bude dobrý." Zašeptal a já ho objala. Zase jsem brečela. Chyběl mi. Milovala jsem ho. Zase jsem měla záchvat, takže mě Howard musel chvíli uklidňovat.

„Máme návštěvu." Zašeptal a utřel mi slzy z očí. Já jsem se jen usmála a počkala, až odejde. Došla jsem si omýt obličej. Poté jsem došla do kuchyně, kde čekala návštěva.

„Rio, ráda tě vidím!" Ozvalo se a já zvedla hlavu. Byla to Peggy. Kývla jsem jí na pozdrav a sedla si na kuchyňskou linku. Jí chyběl Steve a mě Bucky. Až na ní a Howarda nikdo o mích citech nevěděl.

Peggy nepřinesla dobré zprávy. Musím do akce. Minimálně na dva roky. Půjdu do Hydry. Budu tajný agent. Špeh v Hydře.
Nebyla jsem z toho zrovna nadšena. Ale rozkazy zněly jasně.

Zabalila jsem si všechny věci a došla se rozloučit s Marii. Nevěděla jsem že už jí nikdy neuvidím.

Pomalu jsem vešla do Tonyho pokoje. Hrál si.

„Rio." Moje jméno vyslovil vesele. Když však uviděl slzy a smutek v mích očích tak se přestal usmívat. Zvedl se ze mě a doběhl ke mě. Já jsem se sesula k zemi, on mě jen objal.

„Proč brečíš? Nechci, abys byla smutná! Je to kvůli mně?" Zeptal se mě a zabořil mi svojí malou hlavičku do hrudníku. Nemohla jsem mu lhát. Jenže nemusí vědět vše.

„Tony, víš že jsem především agentkou S.H.I.E.L.D.u. Víš že když zavolají tak musím jít." On zvedl hlavičku, plakal.

„ Mám tě ráda. Vždycky tě budu mít strašně ráda. Tahle mise bude jiná než ostatní. Možná se už nevrátím. Ať se stane, cokoliv vždycky tu pro tebe budu." Poslední slova jsem zašeptala. Lehce jsem ho políbila na čelo a naposledy ho objala. Opatrně jsem mu utřela slzičky a vstala.

„Mám tě rád Rio." Věděla jsem, že říká pravdu. V jeho očích byla bolest.

„Vždycky tu budu pro tebe Antony Edvarde Starku! Vždycky!" Naposledy jsem se na něj podívala. Naposledy jsem odešla z Howardova domu.

Na základně jsem se rozloučila s Peggy a Howardem. Tušila jsem, že už je nikdy neuvidím.

Se slzami v očích jsem nastoupila do auta. Jeden agent mě odvezl kousek od základny Hydry. Tam mě vysadil z auta a postřelil do nohy.

Okamžitě ke mně doběhli vojáci, chytli mě a táhli mě do útrob Hydry. Vhodili mě do nějaké místnosti a zamkly.
Kolem mě byla tma a chlad.

Po asi hodině někdo vešel. Postavila jsem se do pozdravu. Před mnou stál nástupce Redskula. Jak se jmenuje, sem se nikdy nedozvěděla. Pro mě to byl vždy Pan.

„Prosím, S.H.I.E.L.D. mě zabije. Nechte mě tu, můžu vám pomoci. Vždy jsem chtěla k Hydře. Čekala jsem až budu mít dost tajných informací o S.H.I.E.L.D.u." On se na mě podíval a kývl. Bylo vidět že mi moc nevěřil.

V následující hodině jsem mu řekla vše důležité.
Po testech, které trvali několik tydnů, jsem se stala členkou Hydry.

Získala jsem si důvěru. Díky úspěšným misím jsem získala vlastní pokoj.

Zrovna jsem cvičil v tělocvičně. Když, vešel Pán.

„Vidím, že jste jedna z nejlepších!" Pochválil mě.

„Jen škoda že Winter zemřel. Přišli jste o super vojáka." Řekla jsem s upřímností v hlase. Věděla jsem o Buckym a pokusech na něm.

„ My o něj, ale nepřišli. Díky séru ten pád přežil. Je tady, žije. Je naše eso v rukávu." Nechápala jsem co mi to říká. Nevěřila jsem.

"Rio, ty budeš jeho ošetřovatelka. Jsi jediná, komu bude věřit. Winter Soldier je tvůj svěřenec. Starej se o něj dobře. Zítra ti řeknu vše potřebné." S těmi slovy odešel. Sesula jsem se k zemi. Zase jsem brečela. On žije! Můj Backy žije! Jen doufám, že bude v pořádku. Doufám, že mu neublížili.

„Ať se stane cokoliv Rio, vždycky si tě najdu! Protože tě miluju!" Usínala jsem a myslela na chvíli, kdy mi řekl tuhle větu. Na chvíli kdy jsem byla nejšťastnější na celém světě. Ne! Ve všech světech Igdrasilu!