Take me home...

8. Loki přežije vše

„Pane, našli jsme dvě těla. Našli jsme Iron Mana a Winter Soldiera. Jí jsme nenašli, ani Lokiho. Je mi líto." Za mnou stála Hillová. Všechno slyšela. Stejně jako všichni na základně.

Nikdo nic neřekl. Všichni mlčeli. Věděli, že zachránila svět. To ona zničila základnu a pohřbila se tak za živa. Díky tomu nevybuchli bomby, co byli na základně. Zničili by celý svět.

Tony a Bucky byli v nemocnici. Celý S.H.I.E.L.D. byl v černém. Agenti hledali mezi troskami. Až druhý den po nehodě jí našli.

Sjeli se nejlepší doktoři na světě. Možná si jazykově nerozuměli, ale všichni věděli, že jí musí zachránit. Prostě musí.

Steve

Před tím jsem utekl. Jen proto, abych zburcoval S.H.I.E.L.D. Když jí přivezly, byla prakticky mrtvá.

Doktoři ji vzali rovnou na sál. Dveře se za nimi zavřeli. Fury mi poslal zprávu, že se Bucky probudil. Šel jsem za ním.

Bucky

Pomalu jsem se rozhlédl po místnosti. Bylo v ní několik přístrojů a Tony, ležící na vedlejší posteli.

Tony se na mě usmál a rukou si ukázal na hlavu.

„Z části jsem robot. Ne, jenom mi tam dali kovovou desku. Co ty? Jak si na tom?" Zvedl jsem pravou ruku, měl jsem jí v sádře.

„Trochu mě bolí hlava a žebra. Jinak to jde." Klaply dveře.

„Se nedivím, když máš otřes mozku." Ozvalo se od dveří. Steven se zazubil a sedl si mi na postel.

V tu chvíli jsem si vzpomněl. Podíval jsem se na Steva. Usmíval se, jenže falešně.

„Steve? Kde je Ria? Kde je Naděje?" Chytl jsem ho levou rukou. Bál jsem se odpovědi.

„Thor jí přinesl z Asgardu, když jí Loki nehlídál. Nat jí hlídá. Loki z té základny nejspíš utekl. Nikdo neví kde je. Thor se boji, co všechno Loki udělal. Odin totiž zmizel. Nikdo neví kde je. Thor se ho snažil najít, stejně jako Lokiho. Marně. Loki je mistr iluzí, dokud on nebude chtít, tak ho a ani Odina nikdy nenajdeme." Naděje byla v pořádku. Steven se však nezmínil o Rie.

„Kde je ..." Nestihl jsem větu doříct. Steven se rychle zvedl z postele.

„Musím jít!" Vykřikl a zmizel i s agentem ve dveřích.

Povídali jmen si skoro čtyři hodiny. Nechápal jsem, co se stalo. O hodinu později se dveře otevřeli znovu.

Tentokrát přišel doktor a sestra. Prohlédly Tonyho a nechali ho jít na jeho ubikaci.

Mě také zkontrolovali. Doktor mi nákaza, byt v klidu. Také mě pustil na ubikaci.

Pomalu jsem mířil chodbou do pokoje Nat. Slyšel jsem smích. Došel jsem až ke dveřím. Pomalu jsem vešel do místnosti. Nat seděla na zemi a hrála si s Nadějí. Naděje zvedla hlavičku.

„Táta!" Vykřikla a já jsem se zhroutil vedle ní na zem. Opřel jsem se o zeď. Naděje mi okamžitě skočila do náruče. Pevně jsem ji objal a rozplakal jsem se.

Malé ručičky mě pustily. Dívala se mi do oči. „Táti? Proč brečíš?"

„Protože jsem rád, že tě vidím." Znovu jsem jí objal. O pár minut později přišel Tony. Naděje si s ním hned začal hrát. Já se vydal hledat Riu.

Steve

Doktoři neměli dobře zprávy. Nejspíš to nepřežije. Je vůbec zázrak že ještě dýchá.