ＤＥＡＬ // CZ // Love and Deepspace // 18+ Sylus CZ ff

I ✧*̥˚ 𝕮𝖗𝖔𝖜 *̥˚✧

Probudila ji palčivá bolest, nejenom v hlavě, ale tak i v celém těle. Hlavně v oblasti boku. Musela  na chvilku omdlít. Chvilku, jen malou chvilku pátrala v hlavě po tom, co se stalo-

Pamatovala si, že od svého šéfa dostala úkol vyzvednout v Zóně N109 zásilku, kterou by mu donesla. Zásilku, která byla důležitá pro jejich fungování, pro získání jednoho z mocných artefaktů. Bylo jich jen málo, vlastně už jen zbylé dva, ale bylo známo, že každý takový artefakt byl velice mocný. Co věděla, jen z toho mála, co jí její šéf, Zachary, říkal, a že toho neříkal hodně, to bylo něco, co mělo umocňovat jejich Evol.

Nebyla vlastně nikdo. Jen holka z předměstí, která byla ovšem přítomná u exploze způsobené jedním takovým artefaktem. Rozletěl se na atomy, jen jedna jeho část, malý střep, jí ten den uvízl v těle, dost hluboko na to aby nemohl být vyjmut, aniž by ji nezabil. Pokoušeli se jej dostat ven, ovšem ukázalo se, že její tělo, její moc, její vlastní, slabý Evol ho udržuje funkční a pospolu, a zároveň propůjčuje větší sílu. Byl-li by vyjmut, okamžitě by se rozpadl. To byl důvod, proč se přidala k menší skupině lovců pracující sama na sebe, aby mohla s onou mocí naložit správně.

Nemohla si nevšimnout, že tma před ní byla až nepřirozená a ona nemohla otevřít oči. Ani se pohnout rukama. Jen tak tak si uvědomovala, že má ruce sepnuté za zády a přes oči má pásku, a nejspíše silně krvácí z boku, což byla rána jež předtím vedla k její ztrátě vědomí. 

Nemohla si ale nepovšimnout zvuků kolem ní, které nejprve přicházely z dálky, ale nakonec rozpoznala dva hlasy, dost podobné a pak ještě jeden, který byl hlubší a nadřazený.

Seděl na křesle s pohledem upřeným na dívku před sebou. Jednu ruku položenou na opěrce, v druhé si hrál se sklenkou z půlky plnou zlatavé tekutiny. S hlavou lehce nakloněnou do strany dívku sledoval, hlavou mu vířily myšlenky jedna za druhou. O kousek dál postávali dva jeho poskoci a o něčem se hašteřili. „Sklapněte," zavrčel bělovlasý muž a svým přísným pohledem si oba sjel, načež mladíci udělali, co řekl. V místnosti tak nastalo ticho, ovšem do chvíle, kdy si všimnul, že jejích host už byl vzhůru. 

Sylus se lehce ušklíbl, odložil sklenku a postavil se, načež si to zamířil pomalým krokem k ní. „Jsi vzhůru, to je dobře," pronesl a sjel si jí pohledem.

Tiše zavrčela, když slyšela, že kroky zamířily k ní. Instinktivně se odtáhla zpátky, ovšem v pohybu dál jí zbrzdila opěrka židle. Proto se odtáhla jak jen to šlo, na úplný doraz. Hlasy za sebou již neslyšela, ovšem vnímala, že kroky muže, který byl před ní jsou blíže a blíže. Měla jasný typ, o koho se jedná. O toho jednoho parchanta, který má na starosti skupinu známou jako Onychinus. Tiše zavrčela, neznatelně, jen sama pro sebe.

Zastavil se kousek před ní, viděl, jak se snažila odtáhnout. Nad tím ubohým pokusem se musel ušklíbnout. Natáhl k ní jednu ruku a rozvázal jí šátek, jež měla na očích. Na tváři mu hrál pobavený výraz. „Dávej si bacha, aby ses při svém pokusu s židli nepřevrátila, to by asi nebylo moc příjemné, viď?" Ušklíbl se a sledoval jí.

Podívala se na něj a jen se zamračila. Vzdorovitě, popuzeně, nijak unešená jeho poznámkou v ohledu, že by měla tendenci si ji vzít srdci a nebo snad s vtipem. Místo toho mu drze plivla k nohám. ,,Jdi do hajzlu," zasyčela jedovatě a svůj pohled ukovala do jeho rudých očí, těmi svými, oranžovými.

„Jsi docela neslušná," zavrčel a zamračil se, načež k ní udělal další krok. Sjel si jí pohledem, než se zadíval na její zraněný bok. Hned kývnul na jednoho ze svých poskoků. „Je zraněná, dojděte pro někoho, kdo jí to ošetří. Hned!" rozkázal, načež dotyčný přikývl a odešel. Sylus se znova podíval na dívku. „Šetři si síly, budeš je potřebovat," ušklíbl se nad plány, které s ní měl.

Zamračila se na něj. Netušila na co, bylo jí to asi tak jedno. Nebo, snad tušila, ale neměla v plánu s ním cokoliv nějak řešit, probírat. Ba naopak se chystala utéct, hned, jak to bude možné. Při první možnosti, při první šanci, jež se jí naskytne. Přeci jen, žila v podstatě vychovaná ulicí a následně jako pracovník pro menší skupinku lovců. ,,Máš pravdu, to teda budu," zachrčela tiše a sklopila pohled.

Ušklíbl se. „To ano, ale ne na to, co vymýšlí tvoje hezká hlavička," pronesl a založil si ruce na prsou. 

Jeho druhý poskok, Luke k němu pomalu došel. „Proč jsi poslal pro doktora, můžeš jí přece vyléčit sám," hleděl na svého šéfa, který se na něj jen zamračil. 

„To sice ano, ale nebudu to riskovat, nevím, jak by ta částice, co má v sobě reagovala," odpověděl mu Sylus, než opět pohledem zavadil o dívku před sebou. To už se ale vracel i Kieran a vedl sebou ještě někoho.

Ihned zpozorněla, když zmínil její částici. ,,Cože? Co to meleš?" snažila se dělat, že o ničem nevím. Potvrzovaly se její temné obavy z toho, proč tu vlastně byla, proč ji sem dostal. Zavrčela a zadívala se na něj, pak na muže, který k ní došel. Hledala v sobě jen trochu jejího Evolu, jen kousek, aby se mohla bránit.

Sylus se tiše zasmál. „Ach, jen nedělej hloupou, Alexis, moc dobře víš, o čem tady mluvím," ušklíbl se a pokynul muži, jenž došel a vypadal jako někdo, kdo se vyzná v léčebných procesech, aby se podíval na její zranění. Luke a Keiran se stáhli opět do pozadí a vše sledovali, zatímco Sylus pohlédl dívce do očí. „Pobyt tady si určitě oblíbíš, zůstaneš tu totiž docela dlouhou dobu," jeden koutek se mu lehce zvedl do úsměvu a v očích mu nebezpečně zablesklo.

Alexis, jak ji správně oslovil jejím jménem, se na něj ale zamračila. Po tom, co sám odhalil, že ví o tom co v sobě nosí jí ani moc nezaskočilo, že zná její jméno. Sledovala jej, naklonila hlavu na stranu a pak se ušklíbla. ,,Ne, ne to si nemyslím," zavrčela, načež se ruce za jejími zády rozzářily, lehce naoranžovělým světlem. Jako kdyby se vzduch kolem jejích dlaní stáhl k sobě a následně vypustil zpět, v silné tlakové vlně, která měla krátkou vzdálenost, ale i tak to vedlo k rozbití jejích pout a k tomu, aby odhodila všechny, jež kolem ní stáli, dozadu. Urychleně vstala, věděla ale, že daleko nemá šanci utéct. V podstatě jen pár kroků. Točila se jí hlava, poslední zlomek energie jež měla využila k tomu, aby se dostala ze sevření. Proto když se kolem ní omotal černorudý šlahoun energie, jen poraženecky zavrčela. Následně pocítila pouze silnou ránu do spánku, jež jí okamžitě zbavila vědomí.