ＤＥＡＬ // CZ // Love and Deepspace // 18+ Sylus CZ ff

I ✧*̥˚𝕮𝖑𝖔𝖘𝖊 𝖙𝖔 𝖞𝖔𝖚*̥˚✧

Další dny probíhaly tak, jako většina z nich předtím. Alexis s Butterfly se zabydlely ve vile, občas za nimi přišel i Luke, který je kontroloval, pomáhala nebo si hrál s Butterfly. Alexis každý večer jako doteď chodila za Sylusem. Snažila se od něj držet dál, tak, jako se jí to doteď dařilo...krom zážitku v lunaparku. Pokaždé, když se na něj dívala, si vzpomněla na jeho ruce na svém krku, když jí tiskl ke stěně ruského kola. Cítila jeho dlaně prozkoumávající její pozadí v rozverných nárazech o její holou kůži. Slyšela jeho slova, kdy toužil po tom, aby se mu podmanila. Pořád cítila ve vlasech jeho pevný stisk, který jí nutil naklánět hlavu na stranu, zatímco on jí zlehka kousal zuby do krku. ,,Uhm, cože jsi říkal?" otočila se na něj, vyvedena jeho slovy ze svého hávu myšlenek. Se Sylusem se nacházeli v autě, které mířilo na pláž zalitou měsíčním svitem.

Sylus se na dívku vedle sebe podíval a lehce přimhouřil oči. „Ty mě neposloucháš?" lehce se pak ušklíbl, když mu došlo, že její myšlenky lítají kdo ví kde. Nemohl si nevšimnout ruměnce na její tváři. „Říkal jsem, že už tam skoro jsme," zopakoval svá slova sjel si Alexis pohledem, „mimochodem, docela by mě zajímalo, na co ta tvá hezká hlavička myslela," ušklíbl se, než se opět podíval před sebe a věnoval se řízení. Netrvalo dlouho a auto zastavilo na malém parkovišti kousek od pláže. Sylus vystoupil jako první a než tak mohla učinit i ona, už byl na straně spolujezdce a otevíral dveře, aby mohla vyjít ven.

Alexis se na něj vděčně usmála, chytla se jej a vystoupila z auta. Pohledem ihned ale místo k Sylusovi zabloudila na pláž. Rozhodla se, že mu na otázku ovšem nijak neodpoví. Následně její pohled sklouzl k pláži. ,,Hm, Sylusi, proč jsme dnes tady? Máš tu opět nějaké jednání, či se chceš koupat nahý při měsíčku jako víla? A nebo jsi mě sem přišel utopit?" optala se se smíchem na tváři Alexis. ,,Dovol mi připomenout ti, že to by se ti moc nevyplatilo," poukázala na očividný fakt Alexis, která si pak ale povzdechla. ,,Jak mám jít přes pláž v podpatcích?" optala se a pak se ohnula, aby si mohla sundat své boty a vzít si je do rukou.

Sylus se na dívku podíval a uculil se, načež si ji pak sjel pohledem od hlavy až k patě. Při tom pohledu jen spokojeně mlaskl. „Dneska nejde o žádný obchod, prostě jsem tě jen vzal ven. Večery trávíme většinou ve vile, tak mě napadlo, že to změníme. A tak jsme dneska tady," pokrčil jen rameny a když si konečně Alexis sundala boty, mohli vyrazit. Přes parkoviště došli až na pláž, po které pomalu došli k vodě. „Jak se má Butterfly? A co Luke? Občas je jako osina v zadku, tak se ptám, zda nedělá problémy," optal se Sylus, zatímco se na Alexis podíval.

Alexis se na něj podívala a usmála se. ,,Butterfly se má dobře. S Lukem si rozumí, jsou skoro jako kamarádi. Myslím, že je to v pořádku, co se těch dvou týče. Jsem za to jeho popichování upřímně ráda, ale přijde mi, že mu chybí Kieran. Co jsem pochopila, jsou to dvojčata, ne?" optala se Alexis a zlehka kopla do jedné hromady písku, načež se podívala na měsíce, který se odrážel v hladině. Voda se leskla, pod svitem vypadala, jako kdyby na její hladině tancovaly stříbrné jiskry. Bylo neobvyklé, že ji Sylus vzal někam mimo vilu a hlavně, mimo lidi. Byla zvyklá na to, že většinou když někam jeli, mělo to co dělat s jeho obchody. Nyní to ale tak nevypadalo. Alexis za to byla patřičně ráda. V takových chvílích si dokázala i odpočinout.

„Ano jsou dvojčata. A pokud chceš a nebude ti to vadit, mohu Kierana posílat spolu s Lukem. Ale varuju tě, když jsou spolu, je to občas šílené. Jsou to přece jen ještě svým způsobem děti," uchechtl se a šel dál po jejím boku. Občas se na ni podíval a musel usmát. V měsíčním světle vypadala opravdu kouzelně. Nakonec se natáhl a Alexis vzal za ruku, načež si jí stáhl k sobě a zahleděl se do jejích očí. „Vypadáš dneska krásně," zašeptal a pohlédl dívce do očí.

Alexis se od něj nechala vtáhnout do jeho náruče a zvedla k němu svůj pohled. ,,Uhm, děkuju..." vydechla tiše, ale pak se mu ze sevření přeci jen vykroutila. ,,Hm, skoro děti říkáš? Kolik jim vlastně je? Pokud se tedy mohu ptát. Vím, že vše kolem nich je tak zvláštně tajemné, nesundávají si ani masku. Tedy, Luke občas ano, ale neboj se! Nosí alespoň roušku," podotkla Alexis, aby jejich mladého bodyguarda přeci jen nějak kryla. Posléze se posadila do písku a podívala se na moře před sebou.

„Je jim kolem dvaceti let, ale občas se chovají, jako kdyby jim bylo tak patnáct," Sylus se pak posadil do písku vedle ní, „a to, že masku nenosí, vím moc dobře, jsou tam kamery. Občas kontroluji, zda je všechno v pořádku," zahleděl se před sebe na moře a na chvíli se odmlčel. Nakonec se přece jen podíval opět na Alexis. Natáhl k ní ruku a konečky prstů přejel po její ruce.

,,Doufám, že se nějak nezlobíš. Butterfly je to tak příjemnější a říkám, dokud neznáme jejich tváře, snad je to v pořádku," podotkla dívka a podívala se na jeho prsty. Pak se tiše nadechla, odtáhla se a objala si pažemi kolena. ,,Je tu ale moc hezky, abych řekla pravdu. Chodíš sem často, nebo jsi se jen pokoušel o romantiku? Já jen že..." ušklíbla se a pak ukázala před sebe. ,,Kousek od nás je uzavřená zóna, kde je zvýšená aktivita Wandererů. Možná by nebylo moc moudré tu být," hlesla nakonec, když se na něj podívala a naklonila jemně hlavu na stranu.

Bělovlásek zavrtěl hlavou. „Pokud má alespoň roušku, tak je to v pořádku," pronesl, ale lehce s zamračil, když se odtáhla. Sylus si tiše povzdechl a pak si prohrábl vlasy. O tom, co bylo poblíž věděl moc dobře, ovšem vybral přece jen místo o kus dál. A i kdyby k něčemu došlo, měl se jak ubránit. Nakonec se na Alexis opět podíval. „A co když jsem se pokoušel o trochu té... romantiky jak říkáš? Bylo by to tak zlé?" optal se. V hlavě měl stále slova doktora Fanninga.

Alexis nad jeho odpovědí překvapeně vydechla. ,,Chceš mi říct, že jsi... no... že tohle je záměrné? Že jsi se pro mě snažil uspořádat romantický večer?" nadzvedla obočí a pak se dlouze nadechla, načež odvrátila pohled. ,,Pořád nevím, co si o tom mám myslet. Vím totiž, že to není dobře," dodala, pak vstala. ,,Je to vše tak zmatečné, tak nesprávné, tak... já ani nevím. Proč tohle vlastně děláš Sylusi? Posledně jsi mi odpověděl neurčitě. Je to část tvého plánu? Nebo je v tom, co pro mě děláš, něco víc?" položila mu otázku. Cítila, že nutně potřebuje odpovědi. Nutně musela vědět, co se za tím vším skrývá. Musela vědět, co se skrývá v mysli Syluse.

Sylus dívku chvíli pozoroval, než se postavil také a z výšky na ni hleděl. „Tohle není žádný můj plán. Tohle jsem neplánoval. Jak bych mohl," zamumlal a prohrábl si vlasy. „Sám mám zmatek v tom, co se děje kolem nás dvou. Snažím se v tom nějak orientovat, ale co vím jistě je to, že... ti chci být nablízku," pohladil Alexis po tváři a zahleděl se jí do očí. Byl ztracen. Teď už netušil, co byla jen hra a co bylo skutečné a to ho mátlo ještě víc. /Kurva, jsi v tom až po uši./ Prolétla mu myslí myšlenka, kterou hned zahnal.

Alexis k němu zvedla svůj pohled, podívala se mu upřeně do očí a neuhýbala. Jen tam stála, hleděla na něj a přemýšlela, co mu na to má říct. ,,Sylusi, to je... " nadechla se ke slovu, které se jí ovšem ihned vypařilo ze rtů. Za Sylusovými zády se v oceánu cosi pohnulo, nepřirozeně a rychle. Vlny se nadzvedly a jako kdyby se silný proud vydal rychle jejich směrem. ,,Měli bychom jít," pronesla Alexis a popadla Syluse za ruku. Ani ne o chvilku nazpět se z vody vynořil Wanderer, modrozelený, velký a slizký, s několika chapadly. A než by mohla Alexis něco udělat, tak se kolem Sylusovy nohy jedno takové chapadlo omotalo a začalo jej tahat směrem k vodě.