ＤＥＡＬ // CZ // Love and Deepspace // 18+ Sylus CZ ff

II ✧*̥˚𝕯𝖆𝖓𝖌𝖊𝖗𝖔𝖚𝖘 𝕻𝖗𝖔𝖝𝖎𝖒𝖎𝖙𝖞*̥˚✧

Když Sylus setřásl zbytek nepřátel, konečně mohl v klidu dojet na bezpečné místo. Jen co oba vystoupili u auta, zamířili dovnitř. Byl to malý domek na okraji města. Vcelku nenápadný na pohled, už jen z toho důvodů se v ní Sylus ukrýval. Nikdo by totiž nečekal, že někdo jako on, bude v něčem tak prostém. Držel Alexis za ruku a mířil s ní dovnitř. Jakmile vešli, ihned zamknul a spustil kamerový systém, aby měl přehled, kdyby náhodou. „Vítej v mém příbytku. Je poněkud jednodušší, ale svůj účel to plní," pronesl bělovlasý muž a pohlédl na dívku vedle sebe. „Dole je kuchyň a obývací pokoj, nahoře pak dva pokoje. Myslím, že dokud se to neuklidní a já se nezbavím důkazů, které by tě nějak poškodily a spojily se mnou, bude lepší, když budeš tady se mnou," pronesl a došel k malému stolku, kde si do sklenky nalil whisky.

Alexis kývla na souhlas a posadila se na pohovku. Ruku si zlehka natiskla k tělu a rozhlédla se. ,,Docela nenápadné místo, "pověděla, a než by stačila říct něco víc, otevřely se dveře a dovnitř někdo vešel. Už už chtěla vyskočit na nohy, když si ale všimla toho, že to nebyl nikdo jiný, než dvojčata. ,,Ah, vy dva," pověděla a sjela si je pohledem. Zadívala se pak spíše na Luka. ,,Ahoj Luku," pověděla jeho směrem. Kierana nikdy tak moc blízko neměla, proto se na něj jen zadívala a pohled vrátila opět na druhé dvojče. ,,Takže takhle teď přežíváte?" ta otázka byla mířená tak nějak na všechny. 

Sylus se napil a otočil se zrovna ve chvíli, kdy ti dva vešli dovnitř. Na oba se podíval a lehce pokýval hlavou. I Kieran s Lukem se na šéfa podívali, zprvu překvapeni, že vidí Alexis. „Ahoj," pozdravil Luke, načež jeho dvojče dívce jen kývlo na pozdrav. Pak se posadil na pohovku, kousek od Alexis a mlčel, Luke se posadil vedle něj. „Dá se říct, že ano. Je to lepší jak nic," pokrčil rameny a pak se zadíval na Syluse, který je sledoval. Ten dopil whisky a sám se uvelebil do křesla naproti nim. „Je to dobrá skrýš a hlavně nenápadná. Nikdo by nás tady nehledal," pronesl a kouknul na Alexis. „Pokud budeš unavená, nahoře vlevo je můj pokoj, můžeš být tam," řekl jí a nespouštěl z ní svůj pohled.

Když Luke promluvil, Alexis se zlehka zamračila. Jeho hlas... zněl jí tak povědomě. Ovšem nebylo to tak, že by si zrovna vzpomněla na to, jak zní, ale jako kdyby ho měla před sebou pořád. Byl tak známý... Nakonec nad tím ale jen zavrtěla hlavou a koukla se na Syluse. ,,Jo, potřebuju se vysprchovat. Najdu tam i ručníky a čisté oblečení?" optala se ještě světlovlasého muže kousek od ní. Sama se zvedla, došla k němu, vzala si lahev whiskey a tu si pak vzala k sobě. ,,Tohle si beru," pověděla jen nekompromisně a pomalu se vydala nahoru.

Dvojčata už pak jen mlčela a sledovala ty dva. Sylus se zamračil, když mu Alexis vzala jeho pití. „No tak to ne, princezno. Pokud chceš tohle pití, tak se se mnou o něj hezky rozdělíš," zamumlal a v momentě vstal a vydal se za ni nahoru. Cestou se ještě otočil a pohlédl na Kierana a Luka. Ti ihned pochopili, že nemají momentálně lézt nahoru. Poté se Sylus otočil zpět a dívku došel a než by mohla nějak protestovat, popadl ji a přehodil si ji opatrně přes rameno. „Donesu tě tam raději sám," pousmál se a mířil k němu do pokoje.

Než by se Alexis nadála, tak visela Sylusovi přes rameno. ,,Já.. co? Uh!" dostala ze sebe pouze a ihned se alespoň chytla jeho černé košile, aby nespadla. ,,Sylusi, já mám zraněnou dlaň, ne nohu," zavrčela nazpět a dívala se na to, jak dvojčata pomalu odcházela do jiné místnosti. Nakonec ale jen zavrčela a napila se z lahve whiskey. ,,Moc si od toho neslibuj. Znám tě dost dobře na to abych věděla, co se ti honí hlavou. A odpověď je ne. Pořád se zlobím," podotkla s významným tónem hlasu.

Sylus se jen lehce uchechtl. „Já moc dobře vím, co máš zraněné, ale ulehčím ti tu námahu," pronesl a vešel do pokoje. Nohou zavřel dveře a zamířil rovnou do koupelny. „A tu whisky si nech na pak, ne že se opiješ teď. To abych pak šel s tebou do té sprchy a hlídal tě, aby ses náhodou neutopila," uculil se a když došel na místo, tak ji postavil na nohy. Podíval se na ni a dal jí pramen vlasů za ucho. „Vím, že se zlobíš a popravdě, i kdybys mi teď jednu vrazila, byl bych rád, že jsi tady," pousmál se. „Jsi pořád tak krásná," dodal šeptem po chvíli.

Alexis naklonila hlavu na stranu. V jeden moment se v ní její pocity pustily jeden do druhého a to vedlo k tomu, že pod váhou jeho slov a situace napřáhla svou pěst a vrazila mu pořádnou ránu do obličeje. Hned na to si ale dala dlaň před ústa. ,,Já... omlouvám se... nechtěla jsem... ale sakra, ulevilo se mi," vydechla nakonec, a pak si ho sjela pohledem. ,,Tak, a teď... teď mě nech se jít umýt, dobře?" ušklíbla se pouze, z části uspokojená svým činem. 

Kdyby řekl, že to nečekal, lhal by. Když Sylus zmínil tu věc s ránou pěstí, myslel to jen jako, nečekal, že to skutečně udělá. Chytil se bolavého místa na tváři a tiše bolestně syknul. „Ránu máš teda silnou," zamručel pak, když si třel no místo. Nad jejími slovy jen pozvednul obočí, ale nijak to nekomentoval. „Dobře," natáhl se a vzal jí láhev, „užij si sprchu," pronesl a vydal se ke dveřím. V nich se pak ještě otočil. „Pokud jsi chtěla nějak ulevit, jsou i jiné způsoby, jak toho dosáhnout," uchechtl se a sjel si Alexis pohledem.

Alexis zrudla v obličeji. ,,Já si ale chtěla ulevit tak, že ti vrazím!" Křikla po něm ze sprchy a následně se zavřela v koupelně. Opatrně se začala mýt, dávala pozor na to, aby si nenamočila své zranění. Umyla si vlasy, tělo a když byla hotová, zabalila se do ručníku, osušila se a vyšla ven. Ihned si všimla Syluse na posteli. ,,Ty jsi ještě tady? Nevím, na co ještě čekáš," pověděla mu pouze, než zavrtěla hlavou a zamířila ke skříni. 

Sylus seděl na posteli a opíral se o jeho rám za sebou. Když se pak Alexis vrátila zpět do pokoje, sjel si dívku pohledem odshora dolu. „Ano jsem. Za prvé, je to můj pokoj a za druhé, čekal jsem na tebe," pousmál a pak ji pozoroval, když přešla ke skříni. Nakonec přece jen vstala došel až k ní. Postavil se za Alexis a lehce dívku chytil za boky, načež si ji přitáhl k sobě. Svými zády se tak tiskla na Sylusovou hruď. „Nechci teď být sám, bez tebe. Je mi jedno, zda se zlobíš, jen... chci být s tebou, alespoň chvíli," zašeptal jí do ucha.

Alexis si jen dlouze povzdechla. ,,A co když řeknu, že tě tu nechci? Věřil by jsi mi?" pootočila jemně hlavu přes rameno, přičemž spatřila pár pramenů jeho světlých vlasů. ,,Měla bych si odpočinout, nabrat sílu, vyspat se. A myslím si, že ty taky," řekla pak a opět se otočila ke skříni, aby z ní mohla vytáhnout oblečení. 

Sylus se zhluboka nadechl a pak ji nechal, aby se oblékla. „Já s tebou nechtěl skočit hned do postele a zcela ji zničit," lehce se pousmál, „chtěl jsem...," lehce se poškrábal na hlavě, „no prostě jsem tě chtěl mít jen u sebe," dodal nakonec a vrátil se zpět k posteli, na kterou se posadil. Sledoval Alexis, jak hledala něco na sebe. „Máš pravdu, měla by sis odpočinout. Jen... pokud bych tu mohl s tebou být, byl bych rád," usmál se. Tak nějak čekal negativní odpověď. Ovšem zkusit to musel, nechtěl se vzdát, když jí měl na dosah. Chyběla mu.

Ještě chvilku přemýšlela, zatímco se oblékala. Nakonec, když byla hotová, se na něj otočila a opatrně si vlezla do postele za ním a lehla si na záda. Dívala se na něj a uvažovala o tom, že ho pošle pryč. Nakonec ale jen zavrtěla hlavou a poklepala si jemně na břicho, snad jako gesto, aby si o ní opřel svou hlavu. ,,Pojď sem," zašeptala tiše. 

Sylus ji sledoval a když pak ukázala, aby si k ní lehnul, pousmál se. Na nic pak nečekal. Položil si svou hlavu dívce na břicho a spokojeně zamručel. Docela ho překvapila, přece jen čekal, že ho vykopne. Ale ona ne, za což jí byl vděčný. Otočil se na bok tváři k ní a pousmál se. Chytil ji za ruku a koukl do Alexiiných očí. Přemýšlel, zda něco říct, ale nakonec mlčel. Aby nějak nepokazil tuhle chvíli.

Dívka se mu ještě chvilku dívala do očí, než ty svoje zavřela. ,,Do háje s tebou," vydechla tiše a stiskla mu ruku jemně nazpět, než se pak odvážila mu na hřbetu ruky palcem dělat malé, krouživé pohyby, kdy jej hladila. Netušila, jak přesně se cítit, co přesně si myslet. Věděla ale, že teď se cítí o něco lépe.