ＤＥＡＬ // CZ // Love and Deepspace // 18+ Sylus CZ ff

I ✧*̥˚...𝖙𝖍𝖊𝖓 𝖜𝖊 𝖌𝖔 𝖉𝖔𝖜𝖓 𝖙𝖔𝖌𝖊𝖙𝖍𝖊𝖗*̥˚✧

Sylus spal docela tvrdým spánkem. Přece jen jej společné dovádění s Alexis značně unavilo. Zrovna se zavrtěl a otočil na bok, když Mephisto začal krákat. Bělovlasý muž jen zamručel. „Tiše," pronesl směrem ke svému zvířecímu společníkovi. Ovšem ten jej neposlechl a pokračoval dál. Dokonce se vznesl a začal po pokoji létat jako zběsilý. Sylus pomalu otevřel oči a rozespale se rozhlédl kolem. „Co se děje?" posadil se a promnul si rozespalý obličej. Jenže v tu chvíli se zarazil. Když dával ruce dolů, všiml si, že mu na zápěstí něco scházelo. Něco, co by tam mělo určitě být. Jeho náramek. Ten, který nikdy z ruky nesundával, byl najednou pryč. V tu chvíli mu došlo, proč Mephisto tak vyváděl. „Do háje," zavrčel tiše Sylus a vyskočil z postele. Rychle na sebe natáhl kalhoty. „Běž a najdi to," přikázal a zamířil ke dveřím, které otevřel.

Mechanické zvíře na nic nečekalo a zmizel na chodbě. Sylus vyšel také a zamířil dolů. Měl jisté podezření, ale nechtěl si připustit, že by to tak bylo. Že by to byla Alexis, kdo si vzal jeho náramek? Jenže kdo jiný? Luke a Kieran? O tom pochyboval. Doktor měl vlastní přístup a nikdo další jej nenapadl. Jedině ona. Ale proč? Proč by to najednou dělala. Dozvěděla se snad něco, co by zapříčinilo, aby měla podezření? Pokud ano, pokud se v tom opravdu hrabala a našla všechny informace, pak to nebylo dobré. Bylo by po všem, hotovo.

Tiše zanadával a došel do místnosti, kterou využívala ochranka a kde byly kamery. Pustil si zpětný záznam z pokoje a když viděl, že to byla skutečně jeho milovaná, povzdechl si. Ještě chvíli sledoval obrazovku před sebou, než si prohrábl vlasy a vydal se zpět nahoru. Alexis měla dost času na to, aby si všechno zjistila, což se mu nelíbilo, zároveň ale cítil jistý bodavý pocit. Přece jen, z části to byl stále jeho plán, jenže taky ji miloval. Našel v ní zalíbení a nechtěl, aby se to nějakým způsobem zničilo. Nechtěl o ni přijít.

Vyšel nahoru a došel k pokoji. Když otevřel dveře, pohlédl do dívčiných očí, sledoval, jak do něj narazila a otočila se. „Zdá se... že už to víš... všechno," zamručel a sledoval ji. Všechno se to v něm pralo. Na jednu stranu byl naštvaný, protože mu vzala něco, co patřilo jemu a bez jeho svolení mu prohledávala soukromé věci. Na stranu druhou mu svým způsobem bylo líto, že tohle vlastně udělal, zvlášť, když viděl, jak se na něj dívala.

Alexis, která se podívala do jeho očí a vyslechla si jeho větu se dlouze nadechla. Měla by předstírat, že nic neví. Měla by zahrát, že netuší, o čem se baví. Ovšem při jeho slovech se v ní něco zlomilo. Ustoupila pár kroků dozadu, aniž by z něj spustila pohled. V očích se jí zřel strach, zloba, nechuť...a lítost. ,,Ne-nepřibližuj se. Zůstaň tam, kde jseš," vydechla tiše a ukázala na něj, snažící se rychle vybavit si, kam dala své zbraně. Pohledem ale ze Syluse neuhnula ani jednou. ,,UNICORNS už jsou na cestě. Skončil jsi. Ty, Onychinus, všechny tvoje podlé hry, ty... zrůdo," vydechl Alexis a po tvářích jí teklo pár slz.

Sylus tam chvíli jen stál a poslouchal. Ovšem každým jejím dalším slovem se mračil víc a víc. Nakonec vstoupil do pokoje a zavřel za sebou dveře. „Neměla jsi sebemenší právo si brát něco, co ti nenáleží. Natož hrabat se v mých soukromých věcech," zvýšil hlas, zatímco jí probodával pohledem. Neskutečně jej vytočila tím, co provedla. A nejen, že zjistila pravdu, ale také, že zavolala i ty idioty z UNICORNS. S tím nepočítal. „Nejsem žádná zrůda. Dělal jsem, jen co bylo třeba, aby se věci pohnuly vpřed," zavrčel. Udělal další krok vpřed a sledoval ji. Jenže ve chvíli kdy viděl na Alexiině tváři slzy, něco se v něm hnulo.

Alexis před ním opět couvla. ,,Řekla jsem nepřibližuj se!" křikla po něm ihned, skoro až zoufale. Pak jen nevěřícně nadzvedla obočí. ,,Aby se... aby se věci pohnuly? Takže... ne... čemu se divím po tom, co jsi vlastně všechno udělal, po tom všem co jsem zjistila. To, co jsi udělal... ohrozil si můj život, život mojí sestry! Donutil jsi mě tě milovat a pro co? Pro to aby to stejně nakonec bylo k ničemu protože pokud to je tak jak jsem četla a ten protocore ti bude k něčemu jen když tě budu mít ráda... tak jsi o něj právě přišel. Ty... ty... tak moc se mi hnusíš, tak strašně moc, Sylusi," hlesla a nadechla se, aby se nerozvzlykala. Zaklopýtala pár kroků dozadu a podívala se mu do očí. Zapřela se o desku stolu za jejími zády a hrdě zdvihla pohled. ,,Ne... nejsi zrůda... protože i zrůdy... mají naději na to být někým jiným, lepším ale ty a tvoje činy... už naději nemáš," vydechla tiše a pak se vyrovnala z zádech. Lhala. I přes to, co říkala jej pořád milovala. Ačkoliv se snažila udělat opak. /Z nenávisti na lásku to šlo rychle, skoro samo. Teď to potřebuji otočit./

Sylus se ale nezastavil. „Ohrozit tebe nebo Butterfy nebylo v plánu. Šlo čistě jen o vystrašení, nic víc," zamručel a frustrovaně si prohrábl vlasy. „Nenutil jsem tě, abys ke mně něco cítila, nenutil jsem tě, abys mě milovala. Stejně jako jsem to neplánoval u sebe. Stalo se. Dokážu spoustu věcí, ale ne čarovat s lidskými city a emocemi," zavrčel tiše, hledíc Alexis do očí. Nad jejími posledními slovy, jen zatnul ruce v pěst a zamračil se. Udělal ještě pár kroků vpřed a zkrátil tak vzdálenost mezi nimi. Shlížel na dívku pod sebou, chtěl něco říct, ale najednou, jako kdyby mu došla slova. Promnul si kořen nosu a znova pohledem vyhledal ten její. Miloval ji, neplánoval to, ale stalo se. A teď cítil jak se v něm jeho pocity bouřily. Věděl, že udělal něco, co neměl, že jí ublížil. Na jednu stranu cítil lítost, zvlášť, když se na Alexis díval. Na druhou stranu takový přece jen byl. Bral si co chtěl a jak to chtěl, už se na následky nedíval. Tak proč jej zrovna tohle tak moc tížilo?

Alexis před sebe dala instinktivně ruce v obraně, snad jako kdyby očekávala, že ji Sylus uhodí. Když se tak ale nestalo, rozhodla se toho využít a zaútočit sama. Jedna její ruka vystřelila k jeho obličeji zaťatá v pěst, zatímco druhou se ohnala po jeho druhé ruce, chytla ji do pevného sevření a zkroutila ji Sylusovi za zády. ,,Jakožto lovkyně tě zatýkám ve prospěch veřejného pořádku. Za svoje činy se budeš zpovídat vyšším úřadům," zavrčela pevně, ačkoliv měla v očích slzy. Milovala jej a nedokázala se přesvědčit o opaku. ,,Pokud budu muset, použiji všechny prostředky abych tě zastavila, i kdyby to mělo mít za následek tvou smrt," vydechla pak a pevně sevřela jeho zápěstí. Hlava jí třeštila, bylo jí zle od žaludku a bála se toho, co bude dál.

Sylus jen tiše zavrčel, když dostal pěstí. „Sakra, nech toho Alexis," zamručel, „tohle je pitomost. Vyřešíme to jinak," pootočil hlavu jejím směrem. Zahleděl se dívce do očí a pak si jen povzdechl. Za pomoci svého Evolu vytvořil dva rudočerné šlahouny, které se omotaly Alexis kolem pasu a odtáhly ji od něj. Bělovlasý muž se narovnal a promnul si zápěstí, za které ho držela. Pak se otočil čelem k ní. „Už dávno lovkyně nejsi a zatknout se rozhodně nenechám," zamumlal. „Tak se laskavě uklidni a přestaň dělat scény," vydechl a přešel k ní blíže. Svou mocí ji stále držel na místě.

Alexis projela vlna vzteku. ,,Přestat dělat scény? Sylusi, divíš se mi? Ty... ty jsi šílený," vydechla tiše. Nechápala, jak to mohl přejít jen se slovy 'nedělej scény'. Jakmile došel do její blízkosti, už se zpátky nedržela. Napřáhla se, plivla mu do obličeje a nohou jej kopla mezi nohy. Cítila, jak sevření jeho Evol povolilo. Prosmýkla se kolem něj a pohotově vyběhla na chodbu, zabouchla za sebou dveře a běžela. Pro ni teď existovala jediná priorita- Butterfly. Dostat ji pryč, dostat ji do bezpečí.

„Nejsem šílený," zavrčel Sylus, ovšem kopanec do rozkroku nečekal. Svou moc nevědomky povolil a sklonil se, aby alespoň trochu ulevil bolesti. Když se narovnal, už viděl jen jak se zavřely dveře pokoje. „Do háje!" vykřikl naštvaně a hned se vydal za ní. „Stůj Alexis!" křikl po ní, zatímco jí byl v patách. Po chvíli se rozplynul, než se objevil těsně před ní, takže mu dívka doběhla rovnou do náruče. Sylus ji chytil jednou rukou pod krkem a do druhém uchopil obě její zápěstí, které jí přišpendlil nad hlavu. Natiskl se svým tělem na to její, aby ji nenapadlo jej znova kopnout. „A už dost! Nech toho! Promluvíme si!" mračil se, zatímco Alexis hleděl do očí.

Alexis se mu ale vzepřela, jakmile ucítila jeho ruku pod svým krkem, tak zalapala po dechu. Jindy, v jiné situaci, by se mu snad i poddala, teď to byla ale její myšlenka. Místo toho se mu podívala do očí. ,,Ne, nebudu s tebou mluvit, teď, ani nikdy po tom, nikdy v životě!" křikla po něm, ,,jsi zrůda, která nás jen využívala! Zmiz do pekel!" zaječela po něm a pokusila se z jeho sevření vymanit. Než by se tak ale snad mohlo stát, tak zaslechla ránu jak někdo vystřelil ze zbraně. V dalším momentu jí obličej potřísnila krev Syluse, když mu ramenem proletěla kulka a zarazila se do stěny vedle její hlavy. Alexis se zlehka vyklonila, aby viděla za bělovlasého muže. Ihned jí polil studený pot, když spatřila svou sestru, která v ruce držela Alexisin kolt namířený na Syluse. ,,Butterfly... " vydechla tiše.

Dívka, kterou z pokoje nejspíše vyhnal křik její starší sestry se lehce klepala, ovšem na tváři měla nebezpečný výraz. ,,Koukej pustit moji sestru," zasyčela, namířila na Syluse a znovu vystřelila.