Vysvětlivky: [N - Nina, S - Sofian Medjmedj, J - Jirka, Nováková - učitelka češtiny]
2023
Je krásný pátek, ještě mi zbývají dvě hodiny a pak hurá na internát se připravovat na venek se Sofianem což mi tak dochází, že nemám absolutně co na sebe. Ani jsem se nemalovala do školy protože jsem malinko zaspala ale naštěstí jsem nepřišla pozdě a jen doufám, že se dnešek ničím nepokazí.
Opět sedím v lavici, poslouchám výklad z češtiny, konkrétně ze slohu jaké máme druhy funkčních stylů. Upřímně, mám radši sloh než normální češtinu kde se berou druhy vedlejších vět, obecně pravopis a nebo jaké jsou latinské názvy například slovních druhů. K čemu mi vyloženě bude znát i v latině když se učím češtinu, angličtinu a němčinu ale asi to k tomu patří. Momentálně máme samostatnou práci protože zkouší jednoho z mých spolužáků. Máme zadané slova, která musíme použít v našem vyprávění dalo by se říct?
J: „Hej nevíš co máme dělat?" Otočil se na mě Jirka a promluvil.
N: „Můžeš se otočit zpátky? Nechci mít kvůli tobě další poznámku." Usmála jsem se malinko nenávistně.
J: „Však se jí tady baví celá třída a ta učitelka to má doslova u prdele." Zachechtal se.
N: „No dobře, jak myslíš." Začala jsem psát začátek svého příběhu.
J: „Ne ale vážně, co máme dělat protože já to fakt nevím."
N: „Máme psát vyprávění, který musí mít-" Přerušil mě zepředu hlas učitelky. Ach bože.
Nováková: „Slečna Lorencová a pan Převrátil se přestanou bavit."
N: „Ale paní učitelko, já mu jen říkala co máme dělat." Promluvila jsem aniž bych se přihlásila.
Nováková: „Tak to by se snad zeptal mě ne? Ale jelikož to už určitě ví tak co kdyby jste mi vy dva vytvořili nějakou společnou práci a odevzdali mi ji v pondělí." Usmála se.
J: „Myslím, že asi radši ne." Radši mlč.
Nováková: „To nebyla otázka a přestaňte mě vyrušovat nebo vám dám oběma poznámku." Řekla trochu přísnějším hlasem.
J: „Reálně se vám tady baví celá třída tak proč chcete dát poznámku jenom nám? Nepřijde tohle i vám nějaký divný?"
Nováková: „Co prosím? Máte ode mě oba poznámku. Drzouni." Vrátila se zpátky k jejímu zkoušeníčku zkoušení.
N: „Další poznámka? Tahle škola je nějaká jebnutá tenhle rok."
J: „No já nevím jak ty ale já mám v piči."
N: „Je ti snad jasný, že musíme udělat tu práci protože já fakt nechci dostat pětku zbytečně když už teďka mám dvě poznámky kvůli tobě." Zamračila jsem se.
J: „A jak to chceš jako udělat?"
N: „Já zůstávám v Praze tenhle víkend takže by jsi mohl jeden den zajet za mnou na internát a nějak bychom to zpracovali."
J: „Jo fajn, tak ti ještě napíšu." Usmál se.
N: „Moc se nesměj, jsem furt naštvaná." Protočila jsem očima.
Zazvonil nám zvonek a mě čekala poslední hodina. Jelikož jsem ve třetím ročníku tak už mám i seminář z angličtiny protože moje matematika je na bodu mrazu a fakt z ní maturovat nehodlám. Avšak má spolusedící má seminář z matematiky tudíž si ke mně sedl ten dement. Po pěti minutách zvoní opět na hodinu a náš učitel přichází do hodiny. Mám z něj celkem respekt, neříkám že u ostatních ho nemám ale u něho ho vyloženě mám i když je pravda, že občas kouká jako totální úchyl.
Už procházím chodbou směrem k mému pokoji a akorát vidím ve dveřích odcházet Valérii na kterou zařvu ať nezamyká. Objímám ji na rozloučenou a vcházím dovnitř. Mám cca dvě hodiny takže utíkám do koupelny se rychle vysprchovat ať nesmrdím a mám i lepší pocit. Po sprše si mírně mačkám své vlnité vlasy a dávám nástavec na fén. Po vyfenování mám zase opět krásné a čerstvé vlny, beru do ruky korektor, řasenku od Maybelline New York, dávám trochu bílých třpytek na krajíčky mých očí a na rty si dávám pouhý balzám. Tak namalovaná jsem ale teď co na sebe? Vyházela jsem snad půlku skříně a já fakt nevím.
