Zdravotnická láska

3.

Musím říct, že jsem se dnes vyspala skvěle. Vzbudila jsem se ještě před budíkem. Takže jsem si v klidu vstala, dala ranní sprchu, oblékla si župan šla si udělat snídani. V klidu jsem se najedla a vrátila se zpátky do koupelny, kde jsem si udělala svojí ranní rutinu a zamířila jsem do pokoje, tam jsem se převlékla a vrátila župan na na místo kam patří. Ustlala jsem si, umyla nádobí a připravila jsem se na odchod. Mohla jsem vycházet tak před půl 8. Cestou mi přišla ještě zpráva od Matyho: Tak hodně štěstí! Je to, to co jsi vždycky chtěla a za tím sis hrdě šla. Potom mi dej vědět!  Tahle zpráva mi zvedla náladu. Došla jsem tam kam včera. Nikdo tam nebyl, tak jsem zaklepala na dveře. Po chvilce se ozvalo: „Dále!" nadechla jsem se a pomalu otevřela dveře. „Dobrý den, včera mi někdo od vás volal"
„A ano, dobrý den slečno Černá, je dobře, že jste dorazila, teď se vás ujme zástupce ředitele záchranky pan Marek Černý." To jméno mě zarazilo Marek Černý?? Však to je ten kluk z deníku... Z přemýšlení mě vytrhlo klepání. Natočila jsem hlavu ke dveřím, tam stál on, opravdu ten kluk, jak jsem ho popisovala v deníku. „Dobrý den pane řediteli, tak jsem tady, jak jste si přál."  
„Ach ano, dobrý den pane Marku máte tady novou posilu do týmu, tady slečnu Elenu Černou. Máte shodné příjmení, shoda náhod?" Marek se podíval na mě. „Shoda náhod určitě, ale já tady slečnu Černou znám z dětství." Na Marka jsem se usmála a on na mě zpět. „No tak pane Marku všechno tady slečně Černé ukažte a potom s ní zajděte na personální." Marek kývnul a podíval se na mě. „Tak pojďte zamnou slečno Černá." Jakmile se dveře zabouchli, Marek se přestal chovat jako můj nadřízený. „Elen, vypadáš skvěle!" Usmála jsem se na něj. „Děkuju." Nejdříve jsme šli na příjem. „Tak tady je příjem, tady budeš trávit některé týdny či dny, primář tohohle oddělení je zatím starý Meduna, který velí i záchrance, ale zachvíli tomu tady možná bude velet jeho syn Tomáš." Pokračovali jsme dál do další budovy. „Tohle je dispečink odsud se posílají sanitky k případům."
„Marku, koho nám sem tady vedeš?"
„A tohle je ředitelka dispečinku Marcela Konečná." Podala mi ruku. „Marcela těší mě." Potřásla jsem si s ní. „Elena mě taky těší."
„Elena mimochodem je nová posila do týmu na záchrance." Marcela si mě už jenom projela pohledem. S Markem se rozloučila a pokračovali jsme do jiné budovy. „No a tady je záchranka. Někdy to je tady ostré, ale zvykneš si. Stejně jako já tak i mladší Meduna, jsme součástí týmu, takže jezdíme s vámi. No a tohle je tvůj budoucí šéf" Podívala jsem se tam kam ukazoval Marek a koho nevidím toho kluka co se mi schovával za linkou. „Dobrý den Tomáš Meduna" vypadalo to že mě nepoznal. "Dobrý den Elena Černá" potřásla jsem mu rukou. „Tak Elen teďka s tebou zajdu na personální a pro oblečení."
„Moment vy se znáte?" Tomáš na nás koukal jak na zjevení. „Známe, tady Elen byla moje 1. láska a dobrá kamarádka."
„Jo tak ty jsi ta o které Marek tak básní" to jsem se podívala na Marka. „Asi možná jo no" zasmála jsem se. Marek už nic neříkal a táhnul mě pryč. Došli jsme na personální. „Tak jsme tady" zaklepal na dveře, které otevřel, ovšem koho jsem vevnitř viděla mě zarazilo...