Zdravotnická láska

5.

„Tak holky, tohle je Elena a Elen tohle je Inka, Helena, Andula, Mariana, Sylvu znáš no a tady tenhle otravný kluk, je náš Péťa, zdravotní bratr." Jo bude hodně těžké si zapamatovat všechny ty jména, ale zvládnu to. Sundala jsem si bundu a sedla si vedle Inky mám za to. Přišel číšník, všichni jsme si objednali a začali si povídat. „Elen a odkud vůbec jsi? Osud nepocházíš ne?" Zeptala se mě Helena. „Nepocházím, jsem původem z Olomouce, tam jsem taky odchodila školy"
„Taková dálka, co děláš tady?" Zeptala se mě Andula „Měla jsem všeho pokrk, přestěhovali jsme se sem, ještě s našima, mamka tady má svojí kavárnu, mám tady i nejlepšího kamaráda. Víte měla jsem se vdávat... zahnul mi s mojí nejlepší kámoškou..." Naši konverzaci vyrušil číšník, který nám donesl víno. „A kolik ti je?" Podívala jsem se na Péťu „24 let"
„Tak to jsi z nás nejmladší i Péťovi je víc" zasmála se Sylva. „Můžu se zeptat? Jak to má Meduna s ženami?"
„Meduna má snoubenku slečnu Konečnou." řekla Marian „Ale je to strašný proutník, otočí se za každou sukní" řekla Sylva „Aha, ještě teda, když jsem nevěděla že bude můj šéf se mi schoval pod linku, utíkal totiž od ženy" Zasmála se Andula „To je u nich normální" podivila jsem se „Jojo, u Meduny a pana Černého" řekla Mariana. „Jo bohužel s Markem Černým se znám osobně, kdysi za puberty jsme spolu něco měli."
„To je hustý" řekl Péťa. Takhle jsme mohli spolu mluvit klidně celý den, ale bohužel v 9 jsme odcházeli z baru. Po půl 10 jsem přišla domů. Odložila jsem si bundu na věšák, batoh jsem hodila do pokoje a mobil dala na nabíječku. Šla jsem do koupelny, tam jsem si vyčistila pleť, sundala čočky, dala si sprchu rozpletla jsem si vlasy, dala pyžamo a zalezla jsem do postele.

Ráno mě vzbudil budík, absolutně se mi nechtělo, ale napodruhé se mi vstát už povedlo. Hnedka jsem šla do koupelny a znáte to sprcha, pleť, vlasy. Vrátila jsem se zpět do pokoje, tam jsem se převlékla a nasadila si brýle, nemám v plánu si dneska dávat čočky. Pak jsem si šla udělat snídani, spíš si vzít jogurt. Sednula jsem si ke stolu a u toho projížděla telefon. Když v tom mi začal vyzvánět, volal mi Maty. „Ano Maty, co se děje?"
„Elen, já nevím.. mamka.. nemůže dýchat, bolí ji na hrudi, nevím co mám dělat!!"
„Počkej! Hned jsem tam! Volej rychlou!" Mobil jsem strčila do kapsy, vzala jsem batoh z pokoje, rychle si nahodila bundu a běžela jsem tam. Když jsem tam doběhla, záchranka tam ještě nebyla. Vběhla jsem dovnitř a viděla Matyho jak klečí nad svojí mamkou. Odhodila jsem batoh. „Pozor Maty! Jani! Ztrácí vědomí! Podej mi telefon a znovu vytoč 155!" Telefon zachvili vzala dispečerka podle hlasu jsem poznala že to je Andula... „Andulo z tohohle čísla se už volalo před 10 minutama, dojezdová doba je 15 minut! Je tu podezření na infarkt! Okamžitě mi zjisti co se děje!" Zachvili mi odpověděla: „Sanitka by už podle všeho měla být dole, promiň" Maty běžel otevřít, přišli 2 chlapi. „Podezření na infarkt, chvilku ztrácela vědomí." ¨
„Ustupte!" drcnul do mě jeden z nich. „Jsem lékařka"
„Promiňte" Matyho mámu naložili do sanitky. „Můžeme jet s vámi? On je její syn a já mám dneska u vás nastoupit"
„Tak pojďte" Nasedli jsme do sanitky a jeli jsme do nemocnice. Přijeli jsme na urgent. „Jana Linová, 53 let, infarkt, v sanitce podáno 100miligramů adrenalinu, pacientka ztrácela vědomí a stěžuje si na bolest hrudníku."
„Dobrá práce Eleno"
„Díky Marku"
„Jinak neboj Mates, bude o ni dobře postaráno" řekl Marek. „Dobrá práce Eleno, vítejte v práci"
„Děkuji Tomáši, převleču se a přijdu" podívala jsem se na Matyho. „Neboj, ona to zvládne" obejmula jsem ho. „Teď si běž sednout, jak budu něco vědět, přijdu." Matyho jsem pustila a jelikož jsem neměla žádné oblečení, musela jsem za Sylvou. Zaklepala jsem na dveře a vešla. „Ahoj Sylvi promiň, že ruším, ale nedala by jsi mi prosím komplet lékařský hábit? Já si ho nechala doma, totiž kamarád mi volal.. jeho maminka měla infarkt" Sylva se na mě usmála. „V klidu, jasně dám ti vše i nazouváky že?" Kývla jsem, rozloučila jsem se a šla do šatny, našla jsem svojí skříňku, rychle jsem se převlékla a šla na box. Otevřela jsem dveře a tam stál Marek, Tomáš a Patricie. „Omlouvám se za zpoždění, zjistilo se něco?" Marek se na mě podíval a podal mi tablet s výsledky a s příčinou. „Tady jak vidíš je sraženina venčité tepny, dále její EKG." Vrátila jsem tablet. „Takže ji převezete na kardiochirurgii?" zeptala jsem se. "Ne, kardiochirurg přijde na sál, Patricie zařiď to"
„Ano Tomáši" odešla jsem za Matym. „Tak co?"
„Teďka pojede na sál, je to infarkt, ale podchycený včas." Maty mě obejmul. „Moc děkuji, zachránila jsi mi mámu!" Odtáhla jsem se od něho „To já ne, to ty! Teď běž do práce, až bude po operaci zavolám ti." S Matym jsme se rozloučili a já se otočila k odchodu, ale zamnou stál Tomáš. „Jejda, já se vás lekla" Tomáš se usmál. „Já vím, odkud vás znám! Ty jsi mi pomohla se schovat!" Tohle mě překvapilo, že si vůbec vzpomněl. „Jo to budu já"
„Vůbec bych tě v těch brýlích nepoznal." Usmála jsem se. „Mimochodem, zítra semnou máš službu na urgentu, Marek slouží na záchrance." Jo to bude super, sloužit se šéfem. Naštěstí nás vyrušil případ. „Amálie Hájková, 24 let, náhle bolesti v pravém podbřišku, teplota 38.5, byl podán sufentanil. AAAA ty jsi tu nová, Hugo jsem."
„Elena, Marku půjdeš semnou?"
„Ano" s Markem jsme šli na box, já udělala sono a Marek prohmatal břicho. „Slepák je prasklej, Patricie okamžitě sál!"
„Ty mi nemáš co rozkazovat!" Marka tohle vytočilo. „Patricie sál, hned!" Patricie to udělala a konečně jsme mohli na sál. Operaci jsme odoperovali úspěšně. Pacientku, převezli na oddělení a s Markem jsme šli na kafe. „Tak co 1.den v práci?" podal mi kelímek s kávou. „Jo dobrý, až na to, že 1. pacient byla moje teta a 2. moje kamarádka ze základky" usrkla jsem si kafe a sedla si na židli. „Jo to se tady stává i já i Tomáš, tady měl známý, někdy to bolí, ale baví nás to" dopila jsem kafe, vyhodila kelímek a šla na urgent. „Paní doktorko, podívala by jste se prosím tady na holčičku?" podívala jsem se tam kam ukazovala vrchní sestra. Viděla jsem tam malou holčičku s její maminkou. Ta holčička byla samá modřina...