Zdravotnická láska

6.

„Ahoj já jsem Elena a jak se jmenuješ ty princezno?"
„Amélka"
„Ty jo, ty máš krásné jméno" narovnala jsem se a podala ruku její mamince. „Dobrý den, jsem doktorka Černá, postarám se o vaší dceru, můžete mi říct co ji trápí?" Potřásli jsme si. „Dobrý den paní doktorko Inolová, Amélku trápí bolesti břicha, zvrací, má teploty a průjem." Dala jsem malé ruku na čelo a opravdu teplotu měla. „Vezmeme ji na box. Péťo pojď semnou!" Došli jsme na box, Amélka si lehla a já vzala stetoskop. „Tohle je Péťa, neboj on je můj pomocník a teď si poslechnu tvoje srdíčko" poslechla jsem si srdce. „Péťo vezmeme komplet celou laborku a změříme tlak." Prohmatala jsem jí břicho, to bylo v pohodě, ale všimnula jsem si jedné velké modřiny. „Paní Inolová, musím se vás zeptat, od čeho má vaše dcera ty modřiny a mimochodem dovolíte?" Podívala jsem se na její ruku samá modřina. „To- to nic, my jsme spadli ze schodů"
„Obě dvě?"
„Ano" podívala jsem se na Péťu on sám věděl, že něco není v pohodě. „Omluvte mě" Odešla jsem z boxu a chtěla vytočit na telefonu Marka, ale Marek stál na urgentu a vybavoval se s Patricii, přesto jsem tam šla. „Omlouvám se, že ruším Marku, můžeš na chvíli?" Šli jsme s Markem bokem „Hele Marku, je tady v nemocnici nějaký dobrý psycholog? Na boxu mám 6 letou holčičku a maminku, nejen že ta holčina má všude podlitiny stejně jako její máma, prej spadli ze schodů nevěřím tomu."
„Zavolám Tomášovi, on má tady na to specializaci."
„Děkuju" šla jsem zpátky na box „Péťo, prosím převezeme ji na pokoj. Budeme si ji tady muset nechat"
„Ne, to ne, já myslela že ji dáte prášky a pustíte nás"
„Nevíme co jí je můžete ji zabít!" Dobře to jsem přehnala. „Na vás bude jí donést potřebné věci" to už přišli sanitáři a odvezli Amélku na pokoj. Vyšla jsem z boxu a zamnou hned Péťa. „Elen ty víš, že to nebyly schody že jo?"
„Jo, ale dokaž jí to, mluvila jsem s Markem, pošle za ní Tomáše."
„Tak snad s ní bude řešit jenom ty problémy"
„To bylo nechutný"
„Ale pravdivý, jdeš na oběd?" Kývla jsem. S Péťou jsme došli do jídelny, kde už seděly holky, vzali jsme oběd a sedli si k nim. „Promiň ještě za to ráno, nevím kde tak dlouho byli je v pořádku?"
„Je, tvoje chyba to Andulo nebyla."
„A co vůbec 1. den v práci zatím?" zeptala se Helena. „Přišla sem malá holčička, kromě bolesti břicha, teploty má podlitiny to samé i její matka-"
„Tvrdí že spadli ze schodů"
„Díky Péťo" zachvili se u našeho stolu objevila Marcela. „Platíme vás snad za to aby jste pracovali ne klábosili u stolu a být vámi tak si dávám slečno Černá pozor, pořád vás můžu vyhodit."
„Omlouvám se slečno Konečná" zvedla jsem se a odnesla tác pryč. Z jídelny jsem šla rovnou za Jančou. Už byla vzhůru. „Ahoj Jani"
„Elen! Tak ráda tě vidím"
„Jsem ráda, že jsi v pořádku, bolí tě něco?"
„Ne, děkuju"
„Maty se určitě zastaví"
„Děkuju" šla jsem na chodbu, kde jsem zavolala Matymu, že může přijet. Jásal. Šla jsem za další pacientkou, která ještě spala, tak jsem zkontrolovala monitor a pak jsem šla za Amélkou. Nejdřív jsem, ale zavolala Péťovi: „No Péťo, jsou už výsledky Amélky?"
„Máš je v tabletu"
„Děkuji" vzala jsem tablet a podívala jsem se na ně. Střevní chřipka dobře, ale ty modřiny. Vešla jsem dovnitř. „Ahoj princezno, jakpak ti je?"
„Dobře"
„Nechceš mi třeba něco říct? Nebojíš se něčeho nebo tak?" Amélka chvilku mlčela „Táta" podívala jsem se na ni „Táty?"
„On maminku bouchá"
„Tebe?" Malá kývla. „Neboj se, tady jsi v bezpečí" odešla jsem na chodbu a zavolala Péťovi: „Péťo, mlátí je on její táta a manžel. Potkáme se na příjmu" šla jsem na příjem, kde byl i Tomáš a Marek. „Omlouvám se, že ruším ale zjistila jsem něco víc o té Amélce, mimo jiné že má střevní chřipku, tak mi řekla, že její táta bije jak ji tak i její mámu. Tomáši zjistil jsi něco?"
„Ještě se tu neobjevila"
„Tak prosím pohlídejte to i kdyby se tady měl objevit a kontaktujte policii a sociálku."
„Nemám ty úkoly rozdávat já?" Usmála jsem se na Tomáše. Vrátila jsem se zpátky za Amélkou. „Ameli, já jsem ti donesla papír a pastelky, byla by jsi schopná ho nakreslit?" Podala jsem Ameli papír a ta začala hned malovat. Ani ne po 5 minutách to měla hotové. Podala mi papír a na to že má 6 let dokázala ho nakreslit docela dobře. „Děkuju, nechám ti to tady, kdyby sis chtěla malovat" usmála jsem se a šla na příjem. „Co to máš?" Podíval se na mě Péťa. „Ten chlap co ji mlátí, Péťo prosímtě, bylo by možné to dát ochrance?, ať si dávají pozor?"
„Jasný, spolehni se" poděkovala jsem a šla dlouhou chodbou, plnou pokojů u jednoho jsem vešla dovnitř. Už tam byl Maty. „Ahojda"
„Elen tak rád tě vidím a ještě jednou děkuju za mámu" usmála jsem se „Nemáš -" začal mi zvonit telefon „Promiňte" zvedla jsem ho „Ano prosím Černá"
„Paní doktorko, je tady nějaký chlap, chová se agresivně, pokoj Amélky!" Telefon jsem schovala a vyběhla z pokoje na dětský oddělení...