Sedíš sama,
v tmavém koutě,
tví démoni k tanci zvou tě
nabídku přijímáš váhavě,
už tak stojíš nahraně.
Démoni si s tebou hrají,
vzít ti život se chystají,
ustup od hrany,
posuň se dál,
právě vstoupil všech démonů král.
Dobře ví, že vzdát ses chtěla,
vyprostit duši,
ze zhýralého těla.
Ve chvíli uvědomuješ si zcela,
že konec přichází jak neřízená střela,
rozhlížíš se kolem,
hledáš svého strážného anděla,
žít život dál právě teď bys chtěla.
Smůla se ti lepí na paty,
anděla vystřídal démon rohatý.
Šance se vytrácí,
panika ji střídá,
proč, sakra, proč
byla jsi tak málo milá?
ČTEŠ
Básně
PoesíaBásničky, které nejsou nic moc, ale pro mě mají zvláštní význam. Vlastně je to jen hromada pocitů, které jsem ze sebe potřebovala ventilovat, nicméně budu nesmírně ráda, když se najde někdo, komu se to bude líbit. :) #11 v Poezie
