Gods of Asgard /Loki/

Kapitola 4. Vítej Irys!

Loki

Tenhle den je stále lepší a lepší.. zoufal jsem si, při odchodu ze své komnaty.

Ale s tou scénou jsem to přehnal.

je to přece tvoje matka, hlupáku! Vyčítal jsem si při každém kroku.

Vlastně mi už nepřipadá divné, že se mě straní.. bojí se mě a teď chápu, že právem. Neumím ovládat svůj vztek. Hromadí se ve mě den za dnem.. Už si ani nejsem zcela jistý, zda je to jen z důvodu bezpráví, kterému jsem neustále vystavován .. Pak ale nastane čas, kdy svůj hněv musím vypustit ven a tu chvíli se neohlížím na to, kdo bude mou objetí. Chtěl bych tomu udělat přítrž a být bezstarostný jako dřív, tedy pokud jsem někdy takový vůbec byl, ale na to už mám příliš černé myšlenky, málokdy se z nich vyprostím. Možná, že si toho všiml i otec, a proto mě odmítl jako svého nástupce..

Došel jsem k vratům Valhally. Slíbil jsem matce, že tam na ní počkám a až bude připravená, předstoupíme před Ódina společně. Příliš se bála, sama čelit rozhořčení svého muže. Nedivím se jí. Vždyť porušila Všeotcovo nařízení, které se skoro pokaždé trestá smrtí, v lepším případě vyhoštěním.

Ódin je v takovýchto situacích velmi přísný a krutý. Pochybuji, že by přimouřil oči v případě Friggi, třebaže je jeho ženou a ásgardskou královnou.

Už proto jsem matku prosil, aby mi dítě dala a já ho mohl potajmu odnést zpět na Midgard. Takhle by se to nikdo nedozvěděl a ona by tak nemusela riskovat svůj život, jen kvůli malé nerozvážnosti. Na to mi ale nepřistoupila. Dítě je prý pořád slabé a cestu zpět vesmírem tak nemusí přežit. Moje znalosti o matce mi však říkaly, že se dítěte jednoduše nechtěla vzdát, že by snad znovu objevená mateřská láska?

Musel jsem vymyslet, jak matce pomoci. Ale veškeré mé nápady začínali u Ódina. Bylo jen samozřejmé, že se to musel dozvědět, co nejdříve a to přímo od Friggi. Kdyby mu to totiž zdělil někdo jiný, jeho reakce by byla o to horší.

Čekání bylo nekonečné.

V jednu chvíli jsem měl dokonce i podezření, že matka už nedorazí. Přesto jsem jí netrpělivě vyhlížel a pro sebe si připravoval plán jak tu nepříjemnou návštěvu u Ódina přežít.

"Nemůžeme to odložit ještě o den?" zašeptala pomalu neslyšně, když se konečně zpoza rohu objevila i s malou blonďatou příčinou jejího problému.

"Připravena, matko?" ignoroval jsem její prosbu.

Čím víc bychom čekali, tím horší by to pro ní pak bylo.

Nastavil jsem jí svou dlaň a tak nabídl i podporu. Tohle Thor nikdy nedokázal, v tom jsem byl pro matku vždy jedinečný a silný.

"Jsme připraveni," přijala mou dlaň a postavila se se mnou čelem ke zlatým vratům do Valhally, které se už z pozvolna otevíraly.

Ódin seděl na svém majestátním trůně a sledoval každý náš krok. Bylo jasné, že se právě snaží rozluštit důvod, naší nečekané audience.

Cítil jsem, že matka dobře vnímá jeho ostříží pohled a kvůli tomu neustále více zpomaluje v chůzi. Když jsme došli před trůn svírala mi už křečovitým způsobem ruku.

"Takže, co mi přinášíš má krásná ženo?" řekl na znamení toho, že nepřehlédl dítě, které Frigga svírala ve své pravé ruce. Mě si nevšímal, jak neobvyklé...

"Já ..." její oči zabloudily ke mě.

Pokynul jsem jí s úsměvem, aby se nebála a pokračovala.