Irys je jako malé dítě odsouzena k pomalé bolestivé smrti v hlubokých lesích prastarého Norska. V nejtemnější hodince ji však svitne naděje v podobě jisté mocné bohyně...
Frigga...
Bohyně mateřství a rodinného zázemí odnese k smrti raněnou Irys do...
Píseň si prosím pusťte, neboť se k tomu vážně dooost hodí :D Mně délka vychází tam kam má, tak uvidíme :DDD BTW za vyhledání této skvostné znělky, která dokonale líčí situaci, vděčím své talentované kolegyni @kristynaordeltova :)))) Díky zlato :D
Irys vzpomínky
Loki
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zmrzlý svět, jako by bránil své obyvatele, rozbouřil kdysi klidná nebesa a zpomaloval tak postup nepřátel prudkou sněhovou vánicí. Sesílal na ně sněhové vločky, bodající je ostrými výčnělky do neobrněných částí jejich těl. Nezvaní útočníci přesto ani v tomto nečase nepolevili. Dál v čele s Ódinem ničili vysoké hradby pevnosti a zběsile bourali zdi rozlehlých chrámů, nepřestávajíc hledat..
"Můj pane, jsou tady! Nepodařilo se nám je zastavit! Všechny plány selhaly!!" Rozkřiklo se po celém korunním sále.
"A co tvá truhlice, proč ta nám nepomohla?!" Král, sedíc ve svém ledovém trůně, v rukou svírajíc jeho jediné dítě, pomalu přicházel do stavu zoufalství, jemuž by dokázal zabránit už jen zázrak.
"Můj pane, proti Ódinově žezlu jsou všechny mé čáry bez účinků.. Nemám takovou moc jako Vše-otec. Rozpráší zimu truhly pouhým švihem své hole!"
"Pak jsme tedy selhali.." Zadíval se Laufey nešťastně do očí drobného synka, příliš malého na potomka jotunských obrů.
Nevědomá veselost ve tváři osudového dítěte Laufeye ubíjela ještě víc. Malý Tarangoz nic netušil, ale již ho v tuto chvíli otec oplakával.
"Můj.. pane.."
"Vezmi ho," povstal král obrů z trůnu a seběhl po kamenném poschodí.
"Ale pane!"
"Už jsem řekl, Tello! Vezmi si mého syna a utíkej s ním rychle do Ymiho chrámu! Nikdo se tam ještě dlouho nedostane, je to jediná šance.." Rozkázal král a vložil jí do náruče svůj největší, do kožešiny zabalený, poklad.
"Ale co vy?"
"Já se pokusím zadržet Ódina! Rozešel se k východním vratům v úmyslu ubránit nejen život svého syna ale i budoucnost Jotunheimu.
Tella vyšla zadní částí paláce, aby se nemusela střetnout s břinkáním mečů, právě bojujících, vojáků a nevystavila tím Tarangoze nebezpečí.
Její rychlé dlouhé kroky směřovaly k chrámu jotunského praotce všech obrů, jenž měl ve svém nitru skrýt osud celého vesmíru. bouře neustávala, i proto se tento svět stával pro rodilého obra ledovým peklem.
