V RYTMU LÁSKY

Musíš mi něco slíbit

Když jsem byla doma, Mert mi napsal zprávu: „Dobrou noc, lásko. Už teď mi chybíš." Jeho slova mě zahřála u srdce a s úsměvem jsem mu odepsala: „Dobrou noc, můj milý. Nemůžu se dočkat, až tě zítra uvidím."

Potom jsem šla spát a myslela na vše co se dneska stalo

Ráno mi napsal další zprávu: „Dobré ráno, těším se na tebe." Ve škole jsem všechno vyprávěla Elle, a zatímco jsme si o tom šeptaly během hodiny, nemohly jsme se přestat smát.

Když jsme dorazily do studia, šla jsem za Mertem.

Pevně mě objal a nadzvedl mě do vzduchu, zatímco jsme se oba smáli. Když mě postavil zpět na zem, políbil mě. „Někdo nás uvidí," zašeptala jsem rozpačitě.

Mert se usmál a odpověděl: „To nevadí, jsi moje." Pak mě začal líbat na tváře, na čelo, na nos – všude.

Zachichotala jsem se a cítila se šťastná. Mert se na mě láskyplně podíval a řekl: „Musíme jít trénovat na ten battle, pojďme."

Vešli jsme do tanečního sálu, kde jsme spolu začali tančit. Pohybovali jsme se v dokonalé souhře, naše pohledy se setkávaly a já jsem cítila, jak mezi námi proudí intenzivní energie. Tančili jsme jako by to byl náš vlastní svět, obklopený jen hudbou a našimi pohyby.

Když jsme skončili, Mert mě přitáhl k sobě a pevně mě objal. „Jsi úžasná," zašeptal mi do ucha. „S tebou se cítím, jako bych mohl dosáhnout čehokoli." V jeho náručí jsem věděla, že naše pouto je něco mimořádného.

Stáli jsme tam v objetí, zatímco z nás postupně opadal adrenalin po tanci. Naše pohledy se setkaly a bylo v nich víc, než jsme kdy dokázali vyjádřit slovy. Mert se na mě usmál a já jsem v jeho očích viděla upřímnou lásku a obdiv.

„S tebou je všechno jiné," řekl něžně. „V každém okamžiku s tebou cítím, že jsme stvořeni jeden pro druhého."

Přitáhla jsem se k němu blíž a opřela si hlavu o jeho hruď. „Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla najít někoho, kdo mi rozumí tak jako ty," zašeptala jsem. „Jsi pro mě vším."

Mert mě políbil na čelo a jemně mě hladil po zádech. „Chci, aby každý den s tebou byl zvláštní," řekl. „Ať už tančíme, mluvíme, nebo jen sedíme v tichu, všechno to pro mě má obrovskou cenu."

Drželi jsme se takhle ještě chvíli, užívajíc si přítomnost toho druhého. V tu chvíli jsme věděli, že nezáleží na tom, co přijde, protože jsme byli spolu a připraveni čelit světu ruku v ruce.

Když jsme spolu trénovali, Mert se na mě začal zvláštně dívat, a já jsem si nebyla jistá proč.

„Proč na mě tak koukáš?" zeptala jsem se.

Mert mě jemně chytil za pas a přitáhl si mě blízko k sobě, téměř tak, že jsme se málem políbili.

„Jak se koukám?" zeptal se Mert s úsměvem.

„Jako bys mě chtěl políbit," odpověděla jsem.

Mert se usmál a řekl: „Ano, přesně tak. Potřebuji svoji dávku jahod. Tvá chuť mě naprosto okouzlila."

Znervózněla jsem. „Vždycky mluvíš takovým hlubokým hlasem."

Mert se usmál a přitáhl si mě ještě blíž. „Ty mě znervózňuješ tím, jak tě mám chuť políbit. Tvoje chuť jahod na mých rtech se stala mou závislostí."

„Merte," zašeptala jsem a on mě umlčel polibkem. Držel mě pevně za pas a já jsem mu zajela rukama do vlasů.

Když se odtáhl, podíval se mi do očí a řekl: „Tvoje chuť jahod mě úplně pohltila. Líbal bych tě pořád."

Zase jsem začala červenat. „Musíš mi říct, jak je to možný. Tvoje rty chutnají jako sladké jahody. A ještě něco, ale nevím co."

„Jako co?" řekla jsem, a než jsem stihla cokoliv říct , mě znovu políbil, tentokrát dlouho a vášnivě, až se naše ústa skoro spojila v jednom dlouhém polibku.

Když se odtáhl, usmál se a řekl: „Tvoje rty chutnají jako jahody a med. A také jako něco tajemného, co se nedá snadno popsat."

„Jako co?" zeptala jsem se s úsměvem.

„Musíš mi něco slíbit," řekl Mert roztomile.

„Co?" zeptala jsem se zvědavě.

„Že tvoje rty budu líbat jenom já," řekl s jemným úsměvem

Zase jsem se začervenala a Mert dodal: „Miluju, když se takhle stydíš."

„Merte," zašeptala jsem a schovala svůj obličej do jeho ramene.

Mert mě objal a zašeptal: „A ještě víc miluju, když se takhle schováváš do mého ramene."

Mert mě stále držel v náruči, a jeho ruce mě hřály a uklidňovaly. Zhluboka jsem se nadechla a cítila, jak moje srdce bije rychleji.

„Víš," začal Mert s úsměvem, „mám ještě jedno tajemství."

„Jaké tajemství?" zeptala jsem se zvědavě, aniž bych se od něj odtáhla.

„Když se takhle schováváš do mého ramene," řekl jemně, „cítím se jako v nejbezpečnějším místě na světě. Jsem rád, že tě můžu mít tak blízko."

Přitáhla jsem si ho ještě víc a špitla: „To je moc krásné. Cítím se s tebou opravdu šťastná."

Mert mě pohladil po vlasech a jeho hlas se stal jemnějším. „A víš co? Když jsme spolu, všechny starosti a problémy se zdají být daleko. Ty jsi moje radost a moje útočiště."

Pohled mu sklouzl k mým rtům. „A i když to tajemství, jak tvoje rty chutnají, mi neřekneš, už teď vím, že je to něco, co budu chtít objevovat pořád dokola."

Zasmála jsem se a opřela se o něj. „Takže, co budeme dělat teď?"

„Co kdybychom šli na malou procházku?" navrhl Mert. „Mám chuť strávit s tebou ještě víc času, objevovat nové věci a být spolu."

„To zní úžasně," odpověděla jsem s úsměvem. „