XLII.

3 1 0
                                    

Alexandr práskl bičem do bělouše a ten se  tryskem rozběhl k bráně.  Jeho kopyta narážela na kamennou dlažbu, až z ní skoro lítaly jiskry.

Alexandr si přitáhl princeznu k sobě tak, že mohla sotva popadat dech.

,,Kam to jedem?!" zmohla se na otázku.

,,Však uvidíš!" zazněla rychlá odpověď.

Kůň trochu zvolnil běh, proto ho Alexandr znovu pobídl bičem. Kůň bolestí zařechtal a vyrazil mnohem rychleji.

Okolní svět se míhal a ze stromů se stávaly zelené šmouhy. V okamžiku, kdy si Eleanor myslela, že z ní poletí snídaně, sebou kůň trhl a na místě zastavil.

,,Pojď!"

Alexandr bravurně seskočil z koně, zatímco Eleanor se jen těžko postavila na zem.

,,Posaď se!" vyzval jí její společník.

Eleanor chvíli váhala, ale kdož se podívala do Alexandrových zúžených zorniček, uposlechla jeho rozkazu.

Využil okamžiku, kdy dosedla na zem a rukou jí sevřel obě dvě ruce. Zkusila jimi škubnout, ale silné Alexandrovi sevření nepovolilo.

,,Ale nejdříve si to pořádně pojistím. Nechci přeci jen, aby jsi mi zdrhla... Růženko!" jeho pomalý a arogantní hlas se princezně rozléhal v mozku.

Svázal jí obě ruce a dokonce i nohy. Ústa jí nechal volná, stejně nemělo cenu křičet o pomoc.

,,Tak, možná by tě zajímalo pár odpovědí na tvé otázky!"

Doufám, že se kapitola líbila. V těch dalších příjdete na kloub několika tajemství a nejasností. Schválně, jestli vaše intuice měla pravdu? Vaše
ebrhart ♥️ ♥️

Trny píchají Růženko! (probíhá korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat