XXXI.

2 1 0
                                    

Princezniny tváře se zbarvily do růžova a její ústa se spojila s Alexandrovými ve vášnivém polibku. Dívka mu ho oplatila a provedla ještě další dva.

,,Miluju tě!" vykřikla, ale princ jí zakryl ústa svými.

Následovalo několik dalších polibků a vzájemných komplimentů. Mladý pár vyrušilo až zaklepání na dveře. Oba si upravili svůj šat a vlasy.

Do dveří vstoupila Sylva a neskrývala svůj názor na věc. Obdařila dvojici kyselým úšklebkem a položila tác, který nesla v ruce na stůl.

,,Chce s tebou mluvit otec" věta byla adresována Alexandrovi.

,,A netvářil se ani trochu nadšeně!" dodala po chvíli, kdy se jí nedostalo odpovědi.

,,Slyšíš že musím jít. Tak snad později." omluvil se princ Eleanor a nasupeně odešel dveřmi, které nechala Sylva otevřené.

Neskrýval svůj vztek a hlasitě s nimi bouchnul. Eleanor leknutím nadskočila a Sylva se začala hlasitě smát.

,,Co je?" obořila se na ní princezna.

,,Prober se do reality. Čumíš na něj jak na svatej obrázek. Vzpomeň si, jak jsi ním na začátku opovrhovala" připomněla jí služebná.

,,Nechceš se jet projet? Náhodou jednou zase neprší a ty sedíš v tomhle studeném zámku. Kdy je tvoje staré já?"

,,Máš pravdu" zareagovala téměř okamžitě Eleanor.

,,Drží nás tu jak ve vězení. Trocha volnosti nám neublíží." vykřikla mezi dveřmi a rozeběhla se směrem k jižnímu křídlu, kde se nacházel vchod do stájí.

Díky moc, jestli pořád čtete. Budu ráda za všechny vaše ohlasy. Vaše vděčna
ebrhart

Trny píchají Růženko! (probíhá korekce)Kde žijí příběhy. Začni objevovat