Malá dívenka ve světle modrých šatičkách pobíhala po zahradě, smála se a tahala za sebou chůvu. Ta vypadala unavevě. Holčička byla zjevně pěkně čiperná. Krásné květy růží pokrývaly celou zahradu. Byla velmi dobře udržovaná. Bílé pískové cestičky se linuly všude.
„Eleno! Božínku, počkej, už nejsem nejmladší," Dívčinka ji odvedla k záhonu světle růžových květů. Krásné, vonící růže. Její pohled mluvil za vše.
„Prosím," její roztomilý obličejíček vzhlédl k chůvinému. Upřela na ni svůj pohled.
„Můžu si jednu vzít do pokoje?"Chůva se naoko zamračila, ale její přísnost nevydržela dlouho.
„Dobře tedy. Ale v zahradě by mohla růst dál"
„A takhle umře?" ta dětská nevinnost a nevědomost.
„No, uschne. Opravdu ji chceš ustřihnout?"
„Ne, nechci aby umřela!" zuřivě zavrtěla svou hlavičkou.
---
„Eleanor! Kde se mi schováváš?"
„Tady!" dívčinka se rozběhla směrem k matce. Hned, jak byla v její blízkosti, ji silně objala. Matka jí obětí oplatila a usmála se na ni.
„Kde celý den běháš?"
„Hrály jsme si v zahradě na babu. A na schovku, a na..."Královna se opět usmála.
„Dobře, ale teď už půjdeme domů"
„Už?" zklamaně na ni upřela svá očka malá slečinka.
„Už je pozdě. Půjdeme na večeři, ano?"
„Dobře"
Malá Eleanor si poskakovala vedle matky a zpívala si dětskou písničku.
„Růžový kvítek, růžový keř...Já tě znám dlouho, znáš mě ty též?...Plátek za plátkem, růžový květ...Dám ti má Ele celičký svět..."
Ele byla dětská přezdívka pro Eleanor. Říkal jí tak otec, když byla ještě úplně malinká. Bylo to tak dlouho zpátky, už si ho nestihla zapamatovat. Zemřel ve velmi mladém věku v bitvě. Vlády se musela ujmout tedy její matka. Po otci jí zbyla jen ta říkanka...
ČTEŠ
Trny píchají Růženko! (probíhá korekce)
FantasiJejí povaha nebyla určena k její krvi. Ona, mladá, divoká má převzít vládu celé země. Když jediné, co umí ovládat, je meč. Zvlášť, když neví, komu může věřit! Skvělá korekce od Team odborné wattpadové pomoci . Děkuji mockrát a doporučuji!
