SEN A NEBO SKUTEČNOST ? // STEIN27

Začátek

Přijedu domů i s Terezou a první co udělám sednu si na gauč.

"To je tvoje triko ?" přemluvila na mě máma a mně až teď dojelo že triko od Petra mám furt na sobě.

"Co je tobě do toho ?" chytla jsem ovladač a zapla televizi.

"S kým jsi byla Kairo" ona mě na pokoji prostě nenechá.

"Co je ti teď kurva do toho ? Nikdy jsi se o mě a o Terez nezajímala tak se nezájimej i teď" postavila jsem se s gauče.

"Přestaň se mnou takhle konečně mluvit" facka.

"Jseš obyčejná suka" odjela jsem do pokoje.

Lehla jsem jsi na postel povzdechla jsem jsi a přemejšlela a přemejšlela. Můj mozek jel do takových myšlenek že jsem měla pocit že ani nedejchám. No tohle všechno přerušil náhlej cink na mobilu. Podívam se a tam stojí zpráva od Petra :

27wolfenstein : Kairo ?

Nevědela jsem co odpovědet.

kaira.malourova: ?

27wolfenstein : Já jen že jsi jsi zapomněla tady svou podprsenku...

KURVA ! Trapas.

kaira.malourova: Petře já tě zabiju!

27wolfenstein: No tak už nepiš a jdi ven!

Počkat ! Ven ? Zmetek v hlavě jsem měla větší jak když počítam příklad z matiky. Utíkala jsem k oknu a vidím jak Petr stojí před domem. Nic jinýho jako jít za ním jsem udělat nemohla a proto jsem utíkala ven.

"Co tady kurva děláš ?" zabouchla jsem dveře.

"Přece tohle" ukázal mi podprsenku a zasmál se.

Hajzl.

"Někdo to ještě uvidí dej to sem" zobrala jsem jsi jí.

"Pak by byli řeči co ?" chtěl mě nasrat nebo mi to jen tak přijelo ?

"Co je ti do toho ?" zadívala jsem se do země.

"Hodně a zároveň nic" dal mi hlavu nahoru.

"Kurva víš o mě hovno a jebeš se mi do života prostě mě nech bejt, tý tvy peníze a falešná sláva ti jde až do mozku pane Steine a pak dělá s tebe akorát hajzla kterým i jseš, jseš nějakej blbeček co mi je úplně u prdele" až teď mi dojelo že jsem to úplně přehnala...

Jeho obličej co na mě koukal říkal za všechno.

"Petře promiň já to tak nemys-" zavřel dveře od auta a nastartoval.

"Žádnej Petr ale Stein" nastartoval.

"Kurva Steine promiň" bouchala jsem na sklo no on jsi vyjel jak kdyby o mě ani nevědel.

Supr.

Krokem a podprsenkou v ruce jsem jela dovnitř a utíkala do pokoje. Začala jsem hledat telefon no nikde jsem ho nevědela najít. Přehladala jsem snad všechno. Kde sakra může bejt ?!

Sjedu dolů a hledám ho v kuchyni pak se přesunu do obejváku a to co jsem uviděla mě hodně zaskočilo...

"Kairo ? Jak mi vysvětlíš tohle ?" mamka s mobilem v ruce ukazovala na zprávy s Petrem.

"Vrať mi ho" chtěla jsem jsi ho vzít no mamka mi dala ruku pryč.

Tohle jsem jí nemněla šancu vysvětlit.

"Kdo je ten kluk Kairo ?" ptala se dál.

"Co je ti do toho ? Já jsi můžu psát s kým chci můžu se bavit s kým chci můžu šukat s kým chci a tobě to může bejt u prdele kurva" vytrhla jsem jí mobil z ruky.

"Jenže já jako tvoje matka ti to zakazuji" začala křičet.

"Ty moje matka už dávno nejseš" odjela jsem i s mobilem.

Až teď jsem jsi koukla zprávy s Petrem a pochopila proč mamka byla taková.

Byli tam samý výhražky to jak jsem to přehnala to jaká jsem kurva a tak dál.

Jestli jsem jis to vyčítala ?

Jo.

Až moc...

Začala jsem se mu omlouvat posílala jsem mu i hlasovky no on mi dal jen zobrazeno.

Au.

Každý víme že blbý zobrazeno tak hrozně bolí a že i to 'au' je slabý slovo.

Má můj život cenu ?

Má cenu tady bejt ?

Tohle byli otázky na které jsem hledala odpověď no všude mi vycházela stejná...

Nemá to cenu.

Možná mi neuvěříte a řeknete jsi že tohle není reálny no tohle všechno nebyl konec, ale začátek.

________________________
Moc se omlouvám že jsem mnohým z vás řekla že část vyjede dřív no tyhle dny byli dost k hovnu a proto jsem i s touhle části není moc spokojená no hrozně moc doufám že se alespoň vám bude líbit. Každopádně se chci poděkovat za krásny ohlasy a za to že se vám příběh líbi. Nikdy jsem nevěřila že ho vůbec bude někdo číst TAKŽE VÁM PATŘÍ MOJE VELKÝ DĚKUJI !! LOV U ! ❤️