SEN A NEBO SKUTEČNOST ? // STEIN27

Sen a nebo skutečnost ?

Je tady novej týden a s ním i škola.

Jen dnes mě Petr zavezl domů a já právě teď sedím na výsluchu od mámy.

"Včera si nebyla ve škole volala mi i ředitelka ze školy děláš mi hanbu!" křičela na mě v kuchyni.

Já jsem to nuceně všechno poslouchala a byla ticho.

"Už nikdy nepůjdeš na žádnou párty budeš sedět doma a učit se a věnovat se škole" teď jsem zbystřela, tohle mi přece udělat nemůže.

"Mami tohle mi udělat nemůžeš nebudu zavřená a cpat si do hlavy ty kraviny!" zvýšila jsem hlas.

"Máš zaracha mazej do pokoje máš 10 minut aby jsi se připravila a jela do školy a ten telefon mi dej!" tak to ne.

Co budu kurva dělat bez telefonu ?

Telefon jsem hodila na stůl a jela do pokoje.

Začala jsem se připravovat.

***

Už 30 minut sedím a přemejšlím.

Dnes Oli nepřijela do školy, vůbec nevím proč, možná mi psala ale máma mi zobrala telefon takže nevím vůbec nic. 

"Tak Kairo jakej je výsledek ?" přerušila mě učitelka s ríše snů ale já nemnela ani tušení co děláme.

"No já-já to ještě nestihla vypočítat" rychle jsem si něco vymyslela.

"Dobře tak někdo jinej ?" pokračovala dál a já si vydechla.

Teď jsem alespoň ke konci hodiny poslouchala co vyprávi ale nechápala jsem ani jednému příkladu.

Zazvonilo a já vystřelila ze třídy abych mohla jít hned domů.

Samozřejmně mi to ale spoždení busu muselo pokazit a tak jsem na zástavce čekala dalších 10 minut.

"Ahoj cico" ozval se neznámej hlas.

"Ahoj ?" řekla jsem to spíš jako otázku protože jsem toho kluka neznala.

"Jak se máš ?" sedl si ke mě.

"Co je ti do toho" vybrala jsem jsi knihu s tašky a začala číst.

"Tak poslouchej mě ty čupko takhle se mnou mluvit nebudeš rozumíš ?" chytl mě pod krkem a opřel mi hlavu ze zádu o zástavku.

Na zástavce nikto nebyl takže mi nikdo pomoct nemohl a křičet by bylo asi zbytečný.

"Hej pusť mě bolí to" chytla jsem mu ruku kterou mě držel za krk.

"Ale co máš strach ?" přitlačil ještě víc a ja už lapala po dechu.

"Prosím pusť mě udělám cokoliv jen mě pusť" řekla jsem se slzemi v očích.

Pustil mě a zrazu začal hledat něco v batohu.

Potiše jsem seděla a rozdejchavala.

Bála jsem se ho.

Vypadal jak totálnej magor a vůbec jsem nevědela co od něho můžu očekávat.

A tedy tohle jsem vážně nečekala.

Z batohu vytáhl zbraň a přiložil mi jí ku hlavě.

Teď jsem se už vážně začala bát a rozbrečela jsem se.

"Takže ty děvko odteď budeš dělat všechno co ti řeknu a jestli ne tak tyhle náboje ti skončí v tý tvý hlavě jasný ?!" přitlačil ještě víc a mě to už začínalo bolet.

Byla jsem ticho a celá se trásla od strachu.

"Jasný ?" zeptal se znova a já jemně přikývla na souhlas.

"Takže teď tě ještě nechám přece ti neublížim hned ale příště takhle hodnej už nebudu" přejel mi pistoli po tváři a pak odjel.

Já jsem ze slzemi v očích jen seděla a přemejšlela nad tím co se právě stalo.

Vůbec nevím kdo to byl ale určitě to bude někdo z naší školy.

Mohl bejt asi o rok starší než já protože v našem ročníku nebyl.

Dojel bus a já rozklepaná zaplatila lístek.

"Jste v pořádku ?" zeptal se mě řidič autobusu když mě viděl ubrečenou a rozklepanou.

"Jo je mi fajn děkuju" zobrala jsem jsi kartu a sedla si.

Celou dobu až domů jsem hladela ven z okna a mněla strach jít zítra do školy.

Kdybych řekla že mi je špatně máma by mě i tak nenechala doma.

Určitě by přijela na to že jsi to vymýšlím ale pravdu o tom co se mi dnes stalo ji říct nechci.

Tak jediný co mi zůstava je...

Doufat že nic strašnýho chtít nebude.

A jestli bude tak i tak to budu muset splnit.

Přišla jsem domů a hned jsem běžela nahoru do pokoje aby mě máma takovou neviděla.

Začala by se mě na všechno ptát a vynutila by mě k tomu až tak že bych jí to nakonec řekla.

Lehla jsem jsi na postel a přísahám že bych se teď pomodlila za to abych toho kluka už nikdy nemusela vidět.

Po chvílce brečení jsem usnula.

***

"No tak co ty kurvo ? Máš ty drogy ?" přemluvil na mě venku před školou ten neznámej kluk.

"Já je nenašla nemám je" řekla jsem vystrašeně.

"Jak jako nemáš ? Na něčem jsme se přece dohodli ne ?" chytl mě za vlasy a hlavu mi drsně zaklonil.

"Ja jen potřebuju víc času" je to vlastně zbytečný nemám na to peníze.

"Ale já je chci teď tak je kurva nájdi" řval na mě.

S kalhot opět na mě vytáhl zbraň a přiložil mi ji k hlavě.

"Porušila si jedno z pravidel neudelala si to co jsem po tobě chtěl a ty přece víš co to znamená že jo ?" zbraní mi jezdil po tváři.

"Já-já je přinesu slibuju jen mi dej čas" řekla jsem jenže on se zasmál.

"Ty to fakt nechápeš jseš obyčejná kurva která sliby dodržet neumí ale já je dodržuju" pistolí mi přijel k puse.

"Otevři ji" neudělala jsem to.

"Říkam ti otevři ji!" zařval víc a já se lekla.

Pusu jsem nakonec otevřela a on mi s pistolí zajel dovnitř, teď jsem chutnala vážnou smrt na jazyku.

"Suko!" výstřel.

*

Ze spánku mě trhne a já se probudím celá spocená.

Naštěstí to byla jen blbá noční můra.

Ale co když se stane skutečností ?

___________________
Omlouvám se za šok co jsem vám udělala. Vím že hodně z vás nočními můrami procházi (já taky) ale spolu to zvládnem a taky přemejšlím že bych dnes vydala ješte jednou část ale nevím jestli to stihnu! Luv ya!