SEN A NEBO SKUTEČNOST ? // STEIN27

Strach

Čeština uběhla celkem rychle a tak když zazvonilo, Petr mě hned strhnul za ruku.

"Petře neblázni" řeknu když mě tahá přes celou chodbu.

No odpověd jsem bohužel nedostala.

Stáhl mě na mužský hajzly na co jsem vykulila oči a kluci uvnitř se začali smát.

"Držte huby nebo si vás najdu" povyhrážel se klukum a zavřel dveře.

Já si mezitím sedla na prkínko a jen se na něho dívala.

Tak moc obdivuju ty jeho tetováni že mě až bolí oči.

Je tak sexy, tak nevinnej ale i zkurveně zlej kluk.

Proste si nedokážu pomoct.

"Postav se" rozkáže mi a já samozřejmne poslouchnu.

On mě chytne za boky a tak mezi náma zaplní mezeru.

"Chybela jsi mi víš to ?" vlasy mi da za ucho.

"Kdybych ti chybela tak by si mi napsal nebo by si si me našel" reknu zcela smutne.

"Ty me kurva neposlouchas ?! Psal jsem ti volal jsem ti ale ty nic kurva Kairo ja za to nemuzu" ajo.

Ja nemnela mobil takze to je moje vina supr.

"A ted to jakože háziš na mě nebo co ?" reknu važně.

"To přece nikdo neříka" pohladi me po vlasech.

"Nech mě" hlavu si od neho odtáhnu.

"Hele ja se na tebe snažím být milej tak prestan bejt taková" vyhráží se mi prstem před tváři.

Nechapu co si o sobe ten kluk mysli že mě vystraší ? Nebo že se ho bojím ?

Ne.

"Nasrat na tebe" plivnu mu do tváře a v tý sekundě začne zvonit na další hodinu.

"Cos to řekla děvko ?!" chytne me silne za ruce.

"Hele Petře to bolí" takovou silu z jeho strany jsem nečekala.

"Jen tohle te bude teprve bolet, otoč se!" přikáže mi.

"Neotočím se zapomeň čuráku" ukážu mu prostrednej prst.

Tohle hned po sekunde na to olituju protože si mě silne chytne za boky a protoči me sám.

"Petře co kurva děláš, pusť mě ti říkam" ten hajzl my v zádu chytl ruce a já se nemohla ani bránit.

Je šílenej.

Vážně neni tak milej a hodnej klučina jako se na prvej pohled zdá.

Je to čistej násilník a pedofil.

Když mi bylo 13 byla jsem znásilnena a nechci být další obět.

Jeho obět.

Začne si rozepínat opasek a mě už dojde co chce udelat.

"Petře ne prosim tohle me bude bolet" strach v hlasu mi bylo slyšet az moc jenže ten modrookej kluk to mel hluboko u prdele.

Opasek jsi rozepnul, přeložil jsi ho, triko mi vyrhnul a jezdil my s ním po chrbtu.

Dobře, přiznávam bylo to vzrušujíci ale taky se přiznám že jsem mnela strach.

Nevedela jsem co od neho můžu očekávat a čeho všeho je schopnej a to mi delalo nejvetsi strach.

"No co kotě ? Máš strach ?" sebeckej kokot.

"Petře tohle uz neni zábavný, přestaň" s opaskem mi přijde ke krku.

"Nemnela jsi zlobit" ušklíbne se a opasek mi kolem krku stáhne.

Mnela jsem mu chuť vrazit. Vždyť mě totálně škrtil.

"Chceš mě uškrtit nebo o co ti jde ?" odkašlu si a a začnu zhluboka dejchat abych vubec nejak dejchala.

"Ne, jen tě trestám na školních hajzlech" on si vážně užíva týráni ?

Prvni co bych udelala je to ze bych začala křičet ale to je mi ted zbytečný protoze tady nikdo neni což je jasný když už je hodina, druha možnost je prosit ho ale jeho uz nepřemluvim je to nelítostnej hajzl takze jediny co mi zustava je přežít to.

"Jseš sexy když máš strach" rukama mi sjede na prdel.

"Petře prosim" zkouším to na něho i když vím že to je marný.

Opasek co mám kolem krku mi sundá.

"Nekřič" šeptne mi ze zádu.

Kalhoty mi ze předu rozepne a sundá je jen nad kolena pak se ještě chvíli hrá s mýma kalhotkama no nakonec mi sundá i ty.

"Notak prosím" otočím se na něho v rámci možností a poprosím naposled.

"Pozdě" přiletěla mi od něho první rána.

Bolelo to zkurveně moc.

Slzy se mi hrnuli do očí ale snažila jsem se nerozbrečet.

"Bojíš se ?" bala jsem se mu vubec odpovědet.

Jasný že jsem se bála, jakýkoliv násili my naháni strach.

Bojim se ho vic než si myslí..

"Takže asi ne" usoudil když jsem byla ticho a proto mi přiletela další...a další... pokračoval bez jakékoliv lítosti.

"Máš neskutečně dokonalej zadek" opaskem mě pohladil a já od slasti až přivrela oči.

Tohle mě vzrušilo... on celej mě vzrušoval no strach co jsem cejtila v jeho přitomnosti byl větší.

Chtěla bych ho každou sekundu.. každou sekundu bych chtěla cejtit jeho prsty ve mě... každou sekundu bych chtěla ho slyšet vyslovit mé jméno..

No všechno tohle je špatný..

Přirážel mi pořád rány no pak přestal.

Otočila jsem se na něho a viděla jak jsi opasek dáva opět kolem kalhot.

Vydechla jsem jsi.

Konečně skončila tahle bolest.

"Víš nejradši bych tě tady tak ztrestal aby jsi vědela že už se mnou takhle mluvit nikdy nemáš, no jak vidím ten tvuj strach v očích je mi tě i líto" mé prohlé záda vráti do normálnýho stavu a otočí si mě k němu.

Já se ze slzema na krajíčku podívam do jeho modrých očích a snažím se v nich něco najít.

No jediný co v nich vidím je prázdej oceán..

Bez pocitu.. lásky... lítosti...

"Mněli by jsme jít" vyruší mě z mých myšlenek a otevíra dveře.

No já teď nechci aby odešel.

"Petře počkej"..

______________
Jo já vim ukoncila jsem to blbě ale alespoň se budete víc těšit na další část😙 luvya !