Máš příjemné sako

2 0 0
                                    

Jack po setkání s tátou přišel na svůj pokoj do hotelu a natáhl se na postel. Chvíli hleděl do stropu s rukama založenýma na břiše. Přemýšlel nad vším. Přemýšlel nad svou minulostí a i nad budoucností. Co bude asi s ním a s Rose? Co se stane až se Rose dozví, že on není on? A co teprve, když zjistí, že skrýval svůj středoškolský věk pod maskou gentlemanství a drahého oblečení. "Asi jsem se měl raději nechat zavřít..." Vzdychl a přetočil se na bok. "Možná by mi v lapáku bylo líp." Přemýšlel nahlas. V tu mu někdo zaklepal na dveře. "Nemám zájem o úklid pokoje!" Křikl, aby ho uklízečka za dveřmi slyšela. Ťukání se, ale ozvalo znovu. Jack vstal a rychlím krokem se vydal ke dveřím. "Řekl jsem, že nemám zájem o...." Když v tu otevřel dveře a před ním stála dívka, kterou předešlí den zachraňoval ze spárů starého chlápka, který se s jejím nesouhlasem pokoušel uspokojit. "Rose..." Vydechl zaraženě. Rudovláska se na něj usmála svými plnými rty. "Ahoj, Jacku." Chvíli se jeden druhému dívali do očí. V tom si, ale dívka uvědomila, že stojí ve dveřích už moc dlouho. "Mohu dál?" Otázala se. Jack kývl hlavou a rukou pokynul, aby vstoupila. Zavřel za ní dveře a opět pohlédl jak se rudovláska rozhlíží po jeho hotelovém pokoji. "Proč jsi přišla, Rose?" Začal se zvědavě vyptávat. Rose se na něj otočila a klasicky se usmála. Svírajíc v dlaních černé sako, které si Jack předešlého večera pořídil za jak jiný než falšovaný šek a v ještě ten samý večer jí do něj zahalil. Rose zdvihla ruce, ve kterých sako držela. "Přišla jsem ti vrátit to, co ti patří." Jack k ní přistoupil a usmál se. "Jo, aha..." Zasmál se. "To sis mohla klidně nechat..." Mávl nad tím rukou. "Ne, Jacku přišla jsem ti ho vrátit." "Dobře, Rose." Přistoupil k ní ještě blíž, aby mu sako mohla podat. Místo toho, Rose udělala další krok k němu. Tím se oddělovali jen pouhých pár centimetrů. "Máš velmi příjemné sako..." Prohlásila. "Děkuju..." Odpověděl Jack. Při předávání onoho kusu oblečení se na sebe oba zadívali. Hleděli jen na sebe a mezi nimi se vytvořila ještě menší mezera než do posud. Rose se odhodlala a přerušila jí úplně. Jejich rty se opět dotkly. Rose cítila opět šimrání v břiše, které jí bylo tehdy tak příjemné. Po chvilce onoho očekávaného polibku se Rose odtrhla. "Jacku... Chtěla jsem ti ještě jednou poděkovat za to, co si pro mě udělal." "Udělal by to každý, Rose." "Ne." Přerušila ho. "Ne, to neudělal." Dokončila. Jack se na ní usmál a pohladil jí po tváři. "Rose..." Vydechl a přitom měl úsměv na rtech, který ho neopustil od chvíle, kdy jí spatřil ve dveřích. "Chtěla bych ti to oplatit." Jack se zasmál, přitom s ní však neztrácel oční kontakt a hrál si s jednou z jejích neposedných kudrlinek padajících dívce do tváře. "Chci, aby si zítra přišel na večeři." "Rose, vážně to nemusíš dělat." Řekl pořád s udržujícím očním kontaktem. "Nemusím... Ale ráda bych kdybys přišel. Nemusíš to brát jako odplatu za to, co jsi pro mne udělal. Ber to tak, že tě k sobě zvu na večeři. Byla bych ráda kdyby jsi přišel." Zadívala se na něj upřeně. "Přijdeš, tedy?" Jack na okamžik zdvihl pohled od jejích krásných očí, ale vzápětí se do nich opět ponořil. "Přijdu." Vypadlo z něj. Rose se opět rozzářil úsměv na rtech. "Budu se na tebe těšit zítra v šest hodin." Vytáhla z kabelky papírek a předala ho Jackovi. "Tady... To je adresa." Jack papírek rozevřel a přečetl si krasopisem napsanou ulici a číslo domu dívky, která mu tak zamotala hlavu. "Děkuji, Jacku." Řekla a něžně ho políbila na tvář. Jack zůstal stát na místě, přičemž dívka byla už dávno pryč.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Sep 02 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Já ti věřila!Kde žijí příběhy. Začni objevovat