Ve snech, které se nám všem zdají jsou věci, které se dost pravděpodobně nikdy nestanou. Je to výplod tvé snivé fantazie a je v pořádku se po jeho probuzení občas cítit ztraceně. Každý má sny, které si pamatuje celý život, každý má sny, které si ani nepamatuje, když se probudí.
V mém snu je uvězněný někdo, kdo se nemůže dostat ven, snažím se jak jen můžu, ale jeho ruka je až moc daleko. V této době už by měl být zavřený někde vzadu v mém mozku a zavřený ve lví kleci. Jenže není. Poletuje mi tam jako otravný komár, co Vám u snění bzučí u uší.
Nedokážu Vám ten prapodivný pocit vysvětlit, každopádně se toho pocitu snažím zbavit. Opravdu se u toho nadřu, nedokážu spolupracovat nebo normálně přemýšlet a ten člověk v mé hlavě mě pomalu, ale jistě mění. Dokáže tam věci, které jsem ani nevěděla, že umí a že je zachvíli dokážu i já.
Opravdu je složité se toho zbavit. Je to jako nemoc bez léku, jako nepopsatelná láska k někomu, kdo Vám ji neopětuje, chápete? Cítím se ztracená jako štěně, které uteklo od své matky.
V hlavě se mi tvoří armáda něčeho, co nedokážu ani pojmenovat, rozdělují se čímdál víc a je jich na mě už moc. Snažím se před nimi utéct, ale mám pocit, že se probojují až do mého srdce...
ČTEŠ
Citáty Ze Západu Slunce.
Random- mé citáty, krátké myšlenky. Něco, co by vás mohlo posunout dál.