Když stojím blizoučko u tebe, cítím hřejivé teplo tvého těla, které bych mohla mít, kdyby jsi mi to dovolil.
Když projdeš kolem mě, cítím tvou voňavku, kterou na sebe dáváš každé ráno.
Když koukneš mi do očí, spatřím v nich sebe. Spatřím bolest, kterou jsem si již zažila a místo toho, abych ji sama projevila, ji vidím v cizích očích. Stejně si však neřeknu o pomoc.
Tvé oči. Tvé nádherné, pronikavé oči, kterým nelze odolat a nelze jim říct ne. Kterým nikdy neuniknu, když se na mne podívají. Vždy, když cítím tvůj pohled, ucítím mravenčení po celém těle.
Když promluvíš na mě, tvůj hlas se mi zasekne v hlavě a projede mnou jako alkohol.
Jsi jako droga. Droga, která ti způsobí němotu, nemůžeš říct normální slovo po jejím použití. Bolí tě hlava, nebo jsi unavený. Klepeš se, necítíš své tělo, ale myslí přesto trochu vnímáš.
Mé tělo potřebuje to tvé jako drogu.
(Připomínám, že to nemusí vyjadřovat mé emoce, ikdyž tam kousek pravdy v některém z těchto "příběhů" být může. Jen nevíte ve kterém. A to se mi líbí. -amimkq)
ČTEŠ
Citáty Ze Západu Slunce.
Acak- mé citáty, krátké myšlenky. Něco, co by vás mohlo posunout dál.