Koukám z dálky na nekonečný oceán, ze kterého tryská vodotrysk krásně zářících hvězd. Kousek nad hvězdami leží Měsíc schovaný za velkým bílým mrakem.
V noci vidíte vše nejasně, ale zároveň tak jasně. Vše se mi vybaví právě v dobu, kdy nic nevidím, kdy vidím jen po obloze létat letadla a zářit hvězdy. Sedím u pláže a prohlížím si noční oblohu, kterou obklopuje miliarda hvězd. Oceánové kapky mi padají na bosé nohy a jemný vítr profukuje mé vlasy. Vůbec mi nevadí sedět tu takhle sama, přeci jen, nemám si s kým o čem povídat, je to nad mé síly. Radši sleduji hvězdy a koukám na odraz Měsíce v oceánu. Ale v těch samotných hvězdách se nevyznám. Vždy, když kouknu na hvězdu a pak se podívám na jinou, tu první už nemůžu najít. Co s tím mám dělat, když je potřebuji rozeznat?
Sleduji Měsíc. Měsíc mi dává ten pocit bezpečí. Jen Měsíc rozeznám od hvězd, cítím jak mi svítí do duše a jak mne svou velikostí i světlem přitahuje. Je nádherný. Chtěla bych se ho dotknout, ale je moc daleko... vede přes nebezpečnou dlouhou cestu.
Někdy sleduji Měsíc tak dlouho, že se divím, že ještě dokáže tak jasně zářit, že všechnu zář nepředá mé duši. Že oceán za tu dobu nevyschne a hvězdy nezačnou padat do té doby, než zmizí úplně. Proč tu stále sedím? Na co tu čekám?
Těžko říct. Možná čekám na zázrak. Až mne Měsíc vyzvedne nahoru ke hvězdám a nakonec se ho budu moct dotknout. Až oceán ukáže mi správnou cestu, kterou se mám vydat.
ČTEŠ
Citáty Ze Západu Slunce.
Losowe- mé citáty, krátké myšlenky. Něco, co by vás mohlo posunout dál.