Když slyším zpívat ptáčky venku, tak si vzpomenu na tu dětskou chvíli, kdy jsem ráno vstávala s velkou radostí v očích, protože jsem byla natěšená do dalšího dne.
Měla jsem spoustu kamarádů, se kterými jsem si hrála na rodinu. Byla jsem vždycky máma.
Snažím se šťastně vstávat do dalšího dne i teď, ale nikdy se mi to prostě nepovede. Myšlenkami bloudím jako v labyrintu a snažím se z tama nějak vymotat.
V hlavě mi hraje nekonečný film, který přehrává stále dokola ty stejné emoce, které můj mozek nutně potřebuje.
Láska. Štěstí. Radost. Tyhle tři věci potřebuje cítit a mně to nedá spát, protože když to potřebuje on, já taky.
Proč ale nemůžu vstávat šťastně? Proč nemůžu vstávat s úsměvem na tváři? Proč nemůžu vstávat vedle někoho, komu na mně záleží?
Život má překážky, život je boj. Se životem se musíš poprat tak, jak by to ve tvém těle nikdo nezvládl. Musíš se probojovat za svým štěstím, i kdyby to stálo tvoji skrytost, tajuplnost nebo celou osobnost. Musíš si jít za vším, co chceš ty, ne ostatní.
Musíš zkusit všechno pro to, aby jsi našel svoji radost, štěstí a lásku. Tyhle tři věci by měli zaplňovat tvůj inventář. A pokud ne, běž si pro ně. Nestůj jako socha, nesleduj ostatní, co už tyto věci mají a utíkej si pro ně sám, bez ohlížení na ostatní.
Vem si je. Vem si je a starej se o ně. Vem si je a dělej je šťastným jako oni dělají šťastným tebe. Nebuď skrytý a vyjdi z té tmavé jeskyně.
ČTEŠ
Citáty Ze Západu Slunce.
Random- mé citáty, krátké myšlenky. Něco, co by vás mohlo posunout dál.