Cesta kočičím životem 2 - Příběh tří sester

18. Kapitola

Byla hluboká noc a půlměsíc na obloze zářil jako diamant. Nebe bylo tmavé, poseté hvězdami a světlo měsíce osvětlovalo mráčky kolem. Lasička ležela na jednom ze škrabadel, její zeleno modré oči plné splínu, jak se urputně snažila vzpomenout si na tváře jejích dvou sester které tak dlouho neviděla a jak si začínala uvědomovat že její dětská a vzdorovitá povaha se vytrácí. Obmotala si ocásek kolem tlapek a zabořila do něj čumáček. Zavřela oči, ale za chvíli jí vyrušil čísi hlas.

,,...Taky nemůžeš spát co?" Byl to Merlin. Lasička otevřela oči a pomalu naklonila hlavu směrem k němj. Díval se z koberce nahoru z okna a pak se podíval na ni. Lasička si tiše povzdechla a zavrtěla hlavou. Merlin se vyškrábal k ní nahoru a posadil se vedle ní. Znovu se podíval z okna a tiše promluvil. ,,Jako téměř každou noc, trápí mě noční můry... Psi, kteří mi trhají hrdlo na kusy a vzdálený smích..." Lasiččin pohled sklouzl ke škrábancům které mu pod volně nasazeném obojku byly vidět a už se chtěla na něco zeptat, jenže Merlin se k ní otočil a zeptal se první.

,,Co ty? Proč nespíš?" Jeho hlas byl velice slabý a sotva slyšitelný. Lasička si povzdechla a položila si hlavu na tlapky. ,,Musím stále myslet na své dvě sestry... Pomalu zapomínám na jejich tváře. Bydlela jsem s nima a i s jednou moc hodnou paní a naši matkou, ale... Pak přišli ti dva muži a ukradli nás a rozdělili." Lasička se zamračila a pak si povzdechla. Merlin si lehl vedle ní. ,,Jak se jmenují?" Zeptal se tiše a Lasička mu odpověděla. ,,Hvězda a Skvrnka..." Merlin se na moment podíval jinam a pak zpátky na ni. ,,Chápu že ti chybí... Ale nesmíš si to tak brát. Jinak budeš žít nešťastně. Jako já.. I když u mě je to z jiného důvodu.." Merlin se podíval dolů na své tlapky. Lasička vycítila příležitost se konečně zeptat a tak to udělala.

,,Odkud máš ty jizvy?" Ta otázka byla troufalá, ale potřebovala to vědět. Merlin se zhluboka nadechl a spustil. ,,Žil jsem ve městě s jednou lidskou rodinou a dvěma staršími bratry... Nebyli na mě hodní, naopak. Byli zlí, krutí, ale jako kotěti mi to nedocházelo." Znovu se nadechl a odkašlal si. ,,Jednou mě nalákali na zahradu kde byl pes... Šel mi po hrdle no a.. Dopadlo to jak to dopadlo." Lasička se najednou cítila provinile... Bála se Merlina a to úplně zbytečně. Byl odtažitý, ale to neznamená že je zlý. Merlin po chvíli pokračoval. ,,Povedlo se mi utéct.. Ale tyhle rány se nikdy nezahojily. Nepoškodilo mi to hlasivky, spíš je to něco uvnitř, ve mně... Nevím." Jeho výraz posmutněl. Lasička nevěděla co říct a tak se k němu jen přitiskla blíž a opřela si o něj hlavu. Merlin si opřel svou hlavu o její a společně se dívali ven na měsíc a hvězdné nebe.

474 slov... Tak jsem to nedopsala do konce prázdnin- No každopádně teď přes školní rok toho mám hodně a nemám moc náladu na psaní, takže uvidíme jak budu vydávat kapitoly no