Sukuba: Smrt za smrt

Část 1

Mirek ukazuje na místo , kde je na podlaze velká skvrna. ,,Vypadá jako od krve" zamumlám a sehnu se, abych si ji líp prohlédla. Nina kývne. ,,Ovšem. Ale co když to není ani krev Mirkova táty a ani toho, kdo ho zabil?" Oba na ni civíme. ,,Vidíš! To je vlastně pravda" vyvalí oči Mirek. ,,Jo, Amy má recht. A co dál?" zeptá se Nina zklamaně. ,,Nebudeme klesat na mysli!" lusknu prsty až se leknou. ,,Hledáme dál. No tak!" Nina se podívá na Mirka. ,,Ty jsi šéf! Rozhodni se". 

,,Amélie má pravdu" souhlasí Mirek. ,,Chci dopadnout vraha či vražedkynˇi. Víte co? Běžte si po svých záležitostech a kdybych něco objevil , dám echo". ,,Dobře, jsme pro co Nino?" otočím se k ženě. ,,I já. Nemá smysl tu slídit a nic nenajít! Taky budíme pozornost" hodí hlavou ke skupině sukub, co postává opodál a šeptá si. ,,Dámy tady není co k vidění!" tleskne Mirek a my se rozřehtáme. 

Když je na chodbě docela klid, Mirek soustředí pozornost k nám: ,,Takže jsme domluvený?" ,,Ovšem. Máme mobily, nebo prostě počkáme u tebe u kanclu" škubnu rameny. ,,Super. Zatím a příjemnou službu" popřeje a zmizí . ,,No, snad bude příjemná" ucedí Nina. ,,Jo, snad jo. Kam dnes jdeš?" ptám se a obě automaticky míříme do šaten. ,,Dnes, Nějaký pan Bořek Válek. Je mladší než já, takže by mohla být sranda" mrkne. Zasměju se. ,,To by měla! Znám to, mladší mají výdrž. Jenže moc jich není". 

Nina se náhle zastaví. ,,Co se děje?" odemknu skřínku. ,,Jen... něco mně došlo. Musím za Mirkem!" vyhrkne a rozběhne se pryč. ,,Co? Počkej". Jenže ona už je fuč. Vzdychnu a pustím se do převlíkání. Na co mohla přijít? Bude to důležité pro naše pátrání?  Třeba jo. Jsem zvědavá, na co přišla. Ale Nina se nevrací. Už jsem připravená jít, ale ona pořád nikde. Dobře. Půjdu sama. Stejně máme každá jiný rajon! 

Kradu se tiše k brance. Ulice , na které jsem, je tichá. Opět doufám, že můj , zákazník, bude doma a sám. Dobře- mazlíčka, který by nevyváděl, bych skousla. Přemístím se dovnitř. Super! Je klid. Takže to snad tak i zůstane. Nesnesu pomyšlení, že by na mně bafla třeba manželka a začala ječet, co to dělám. Takže jdu do ložnice. Dům je malý, ale dekorace, co baterkou spatřím, jsou útulné. Dovedu si představit, jak si rodinka hoví u telky. Idylka! V tom se rozsvítí na chodbě , která vede zjevně do ložnice a dalších místností a než stačím něco udělat- . 

,,Dobrý večer Amélie" pozdraví mně vysoký hubený brunet. Vlasy má ledabyle ustříhané, ale dodávají mu punc rebela. ,,Už jsem na Vás čekal". 

Polknu. ,,Dobrý večer... na mně? Proč? Totiž- máte přece spát a já... mám Vás sexuálně vyčerpat" zrudnu, popsat, co děláme, se mě příčí, ale nelžu. 

,,To je pravda" zasměje se. Pak mlčí, ale zase se na mně zadívá. ,,Divíš se proč tě znám? Jak?"

Kývnu. ,,Ovšem. Děsí mně to!" 

,,Nemělo by" tleskne má světlo v obýváku, kde stojíme, se rozsvítí. Světlo na tlesknutí! Jako ve filmu. To chci! Ne, měla bych se soustředit na to, proč mně tento muž zná a ne na to, jaké má osvětlení. I když je to boží! Amy, sakra. Jsi v nebezpečí! ,,Takže Amélie... pracuju pro incubus . Víš kdo to je ne? "

,,Jistě, že to vím. Nebo to nebyl dotaz?" zeptám se drze. ,,Přestává mně to bavit. Mluvte na férovku!"

Náhle je až u mně a drží mně nůž pod krkem! ,,Co?" kvíknu. ,,To- nechte toho". ,,Nenechám. Zlobíš! Musíš poslouchat mně. Jsme a byli jsme první!" blýsknou mu zelené oči. Nevím proč, ale nějak mně přitahuje... kruci. Ne, jsem v prdeli! Jaký je plán? Kopnout ho do koulí nejde, protože stojí zády. Mysli! ,,Co získáte, když mně ublížíte?" napadne mně. ,,Když mně zabijete? Sukuby vědí, kde jsem. Přijdou si pro mně!" Tyto věty jsem slyšela v kriminálkách a nebo tak a tak snad zaberou. 

Muž zaváhá. Jo!  Dobré znamení. Uvažuje o tom, co jsem nadnesla. Třeba mně nic neudělá! ,,Opravdu?" ,,Ano. Musíme vědět, kde která z nás je. Pro případ, jako je tento" zašeptám. Mlčí. ,,Aha. No, to jsem v háji. I když... nejsem!" zařve a prudce mně odhodí na podlahu. Spadnu a lehce si odřu koleno. Otočím se k němu. ,,Tos neměl!" Další kultovní hláška! Teda, dnes jedu. Hlavně, abych měla u sebe, co potřebuju. Mám pásek? Jo. Takže do boje!  ,,Co? Nebojím se tě" zasměje se. 

Vyskočím a už mám v ruce obranu: dýku. Pevně ji sevřu a měřím si ho očima, jako puma antilopu. ,,Ne. Konec! Už mně nebudeš zesměšnovat". ,,Dost!" zařve někdo a já se prudce otočím. Ze dveří, které vedou z koupelny vyjde malá holčička. Může jí být tak pět. Oči má vyděšené. Kurva! Děcko ?  No, to až se dozví Mirek... jsem v prdeli. Zásada: nikdy Vás nesmí vidět děcko a notabene to, co už vnímá. Co mám dělat?  

,,No, jsem paní, co ti má přijít na narozky" vypadne ze mně pitomá výmluva. 

,,Mně?" zeptá se nevěřícně. ,,Ale já už narozky měla. Před měsícem". 

Skousnu si ret. ,,Vážně? No, už to domlouváme na další rok, ale nelíbí se mu, jak jsem oblečená". 

Podívá se na mně. ,,Jste. Jdou Vám vidět prsa!"

Muž se přidá: ,,Jasně, vůbec se to na dětskou párty nehodí". 

Dělám, jak mně to mrzí. ,,Škoda! Ale mám jiné obleky, které jsou víc zahalené. Třeba .. Sněhurka? Zlatovláska?"

,,Radši běžte!" promne si muž čelo. Nemůžu věřit tomu, že mně jen tak pustí. ,,Nebo zavolám poldy". 

,,Děkuju!" zavýsknu a lusknu prsty a zmizím zpět do velína. Tluče mně srdce jako o závod. Uff! To bylo o fous. Ještě chvíli a asi bych byla mrtvá. Díky té holčičce. Ale... co když mně ten muž znova vyhledá? Co pak? Jeho dcera tam pořád nebude že. Musím mít pásek s dýkou nebo něčím. A plán B.