Sukuba: Smrt za smrt

Část 11

,,Proboha Amy!" vyjekne Nina. ,,Co se ti stalo?"

Jsem celá opuchlá od pláče. ,,Mně.. Mirek mně řekl.. že mám vypadnout! Chápeš to?"

,,Asi jsi moc moc naštvala" ohrne nos. ,,Mně by řekl to samé". 

,,Pochybuju" vyjede ze mně jedovatě. ,,Určitě ne. Jsi jeho miláček". 

Nina na mně civí. ,,Miláček? To zní ale pěkně blbě". Mlčím. Pak mně blikne, co jsem právě plácla. ,,Ježiš! Nino, nemyslela jsem to tak zle". Ale ta začne rudnout vzteky. ,,Ne? Jen aby. Dávej si pozor na pusu!" a jde se projít ven. Nejradši bych si dala pár facek! Jistě ji to ranilo. Ne, musím to dát do pořádku! Už dost namyšlenosti. Kde je ta stará, milá Amélie? Proč ji nahradila ta princeznička Amélie? 

,,Nino!" ženu se za ní před ulici. Kráčí přede mnou, ruce v kapsách vínového svetru a neotáčí se. Mohla bych se teleportovat před ni, ale mezi lidmi to nelze. Ne všichni by to vzali jako super trik. ,,Stůj!" 

Zastaví se, asi je jí hloupé, když na ni ječím. ,,Copak?" 

,,Omlouvám se! Víš co? Začnu do začátku. Už nebudu ta nafoukaná Amy" řeknu tiše a sklopím zrak. 

,,Fakt?" povytáhne obočí. ,,Slibuješ?"

Kývnu. ,,Jistě. Chci se chovat lépe". Natáhnu ruku ke smíru. ,,Bereš?"

,,Beru" podá mně levačku a pak mně obejme kolem ramen. ,,Vítej zpět! A neposer to" zasměje se. 

,,Takže Mirek tě seřval jako malou holku a že už to teda podepsal.." zamyslí se Nina a zamíchá si svůj čaj. Sedíme v čajovně, kousek od centra. ,,Jo, přesně tak" upiju z čaje s příchutí limetky. ,,Nevím co mám dělat". ,,Mám nápad co máš dělat. Až se zase potkáte, vpálíš mu to" luskne prsty. Zamrkám. ,,Vážně? Ale tak si ho moc nenakloním". ,,To je právě to! Pokudˇ v něm je trošku soucitu, uzná, že to přepísknul. Omluví se a řekne ti, že jsi skvělá a máš zůstat". Zamyšleně upiju ze svého hrnku. ,,Dobře. Beru tě za slovo". 

O pár dní později...

Zrovna jsem se chystala, že se převleču do stejnokroje, když v tom do dveří strčil hlavu Mirek. Leknutím jsem zaječela. Byla jsem tu sama, kolegyně na střídání směny odešla před půl hodinou domů. ,,Ahoj Amy" pozdraví mně a vykouzlí svůj krásný úsměv. Srdce mně spadne do kalhot. Proč jen musí být tak sexy? Dělá to schválně? Ví, že mně to uvádí do rozpaků? Uff. Ne, škoda, že jsem pořád tady. Být doma, ušetřila bych si to. ,,Máš chvíli?" ,,No, moc ne, za půl hodiny mám mít zákazníka. Navíc je to přes celé město". 

,,Je vás přeci víc ne? Chvíli to počká" uzemní mně a opře se o rám dveří. 

Polknu. ,,Dobře, máš pravdu. Kdyžtak to svedu na tebe" škádlím ho. 

Zatváří se ležérně. ,,Klidně!"

,,Jistě, přece tady tomu velíš ne? Tobě se nadávat nebude" ucedím a vysmrkám se do papírového ubrousku a hodím ho do koše, co stojí u sprch. ,,Tak do toho". 

,,To, co jsem před pár dny řekl... omlouvám se! Víš... mám dost problémů.. jako všichni a prostě mně bouchly nervy. Jsi super a nerad bych, abys odešla". Takže Nino, tvůj nápad se ruší! Předběhl tě. Máš jásat ne? Jenže cítím vinnu. Jak jsem se chovala. Slíbila jsem, že se změním. Takže to udělám. 

,,Děkuji. Vážím si toho" usměju se. ,,Abys věděl, je mně líto, jak jsem se chovala. I Nina mně vyčinila! Ale zas nedivím se. Už se budu chovat lépe". 

Nastane ticho. ,,To jsem rád! Takže- zůstaneš?"

,,Jasně. Stejně nemám jiný job" dobírám si ho.