Sukuba: Smrt za smrt

Část 4

,,A jak tématicky by měl být zaměřený?" zeptám se. ,,Potřebuju to vědět, skrz dekorace, taky co si obléknou". 

Mirek na mně chvíli zírá jako kdybych mluvila čínsky. ,,Jo tak! Decentně a ve stylu milénia". 

,,Jo tak. Takže něco takového... super. Ale oblékání nebylo nic moc, co tak něco slavnostního?" píšu do notýsku poznámky. 

Škubne rameny. ,,Mně je to fuk! Jest-li myslíš, že to prospěje...". 

,,Ovšem!" vmísí se do debaty Nina. ,,Taky souhlasím s Amy. Styl milénia a šaty na ples? Bomba". Luskne prsty. ,,A mám nápad!" ,,Jaký?" vyhrknu rozčileně. Ta mně ale vytáčí! Hodlá do toho kecat? Ne, jen ji nech se vypovídat Amy. Jste přece kámošky! Ale proč mám sakra pocit, že tu něco nehraje? Ale co? ,,Co kdybys ty a Mirek tančili jako první pár? Přednesete řeč na počest Mirkova táty". Je to tu! Nečekala jsem to? Tak nějak jo. Uff! 

,,To je bezvadný nápad!" zajásá Mirek, což jsem taky nějak čekala. ,,Nino jsi hlavička". 

Ta se usměje. ,,Děkuju!" 

,,Dobře. Jsem pro a co ty Amy?" otočí se na mně. 

Ticho. On čeká, i Nina na mně visí očima. ,,Já? Ne, ty Nino bys to řekla líp" poslední slova vykřiknu a prudce vyběhnu na chodbu. Málem při tom porazím stolek. ,,Kam letí?" ,,Je jí špatně?" ptají se ti dva. Opřu se zády o stěnu. Zavřu oči. Ne! Copak můžu řečnit já? Neumím mluvit k davu. Copak jsou tak blbí?  Nina je lepší než já! Viděla jsem ji jednou, když mluvila k sukubám, protože nám někdo kradl věci ze šaten. Ona to má být!  

,,Amy?" osloví mně Nina. Stojí na chodbě a tváří se zmateně. ,,Co se stalo?"

Otřu si oči. ,,Co se stalo? Nino, nezlob se, ale celé toto je špatně". 

,,Proč je to špatně?" mračí se. ,,Vysvětli mně to". 

,,Dobře. Nelíbí se mně večírek! Uctění je v pohodě, ale večírek? Ne. A ty? Proč se do toho motáš?" chrlím se sebe slova. 

,,Jak motám?" opakuje. ,,Nemotám se. Jen se snažím pomoct!" 

Obě na sebe zlostně hledíme. Mirek vstoupí mezi nás. ,,Dámy? Co se tu hádáte?" 

Jasně. Muž a bude dělat kata! Chlapi se smějí našim malicherným problémům. Oni zase řeší věci na férovku a dají si po hubě. My většinou ne. Jsme křehká stvoření. Ale.. oni zas řeší třeba erotické věci , auta... baráky.. kdo je na tom líp?  ,,Mirku? Být tebou radši zajdu zase do obýváku a nechám nás tady" sykne Nina. Zasměju se. ,,Moje slova!" Kupodivu mně Nina neokřikne, ale mlčí. Mirek si odkašle. ,,Tak jo, jdu pryč. Úplně pryč. Mějte se!"

Když je pryč, Nina se nadechne. ,,Vážně se chceš na večírek vykašlat?" ,,Jo. Musím mu to říct". ,,Jo, to bys měla. Zaslouží si to". ,,Co kdybys převzala mou roli ty?" napadne mně. ,,Co ty na to?" Nina povytáhne obočí: ,,Organizace večírku? Mluvit před lidmi?" Kývnu. ,,Ne! Amélie jsi milá, ale nehodím se na to". ,,Kecáš. Hodíš! Viděla jsem tě řečnit k holkám. Zvládneš to!" stisknu jí v zápalu vášně ruce. Malinko se lekne mé reakce, ale pak se usměje. ,,Vážně to říkáš od srdce?" ,,Jasně. Nino! Fakt budeš skvělá". Vypadá to, že se dojetím rozbrečí. Pak si padneme do náručí. ,,Honem za Mirkem!" zvolám. 

,,Co? Takže ty to nechceš dělat? A kdo to jako zorganizuje?" rozhodí rukama Mirek. 

Stojíme v jeho kanclíku. Připadám si jako na hanbě a Nina asi taky. ,,Já" ozve se kamarádka. ,,Amélie mně překecala". 

Mirek se chytne kraje stolu a rudne jako krocan. ,,Je ti dobře?" zděsím se. ,,Nemám ti donést vodu?" 

,,Ne!" a prudce otevře mini bar, vytáhne lahev brandy a nalije si na dva prsty a kopne to do sebe. ,,Ty prosím mlč! Zklamalas mně. Čekal jsem, že to budeš ty". 

,,Ale Mirku ona je vážně lepší!" bráním se. ,,Kdybys ji viděl". ,,Aha. Nejde jen o to, že se s toho chceš vykroutit? Žárlíš?" oboří se na mně. ,,Já? Kdepak. Tady se jedná jen o to, že Nina umí řečnit. Já ne". V tom okamžiku vpadnou do místnosti dvě sukuby. ,,Co tu děláte?" vyštěkne Mirek. ,,Nemám na to čas!" ,,Omlouváme se, ale našly jsme dopis... a v něm je něco, co by Vás mělo zajímat" ozve se jedna. Obě jsou v civilu. ,,Dopis? Kde ležel?" zeptá se ostře.