Sukuba: Smrt za smrt

Část 7

,,Amélie zase se chováš jako malé děcko!" vyčte mně. ,,Vážně jsem nevěděl, že s námi půjdou na večírek. Ale ty mně nevěříš! Mrzí mně to". 

Jo, nevěřím ti. Celé to vypadá jako bouda! Že jsi se ty a Nina proti mně spikli. Ale nemůžu ti to říct nahlas! Taky bys mně klidně mohl vyhodit. A je fuk, že jsem dobrá sukuba! Incubus nám to ale pomotali. Ach jo!  

,,Mirku? Opět máš pravdu. Zbytečně tu šílím! Já... jen se bojím, co se pak stane". Sklopím oči na chodník. 

,,Aha. Proto to divadlo? Amélie.. všichni se bojíme. Věř, že i já! Ale toužím po tom, abychom s nimi spolupracovali". 

,,Jo?" usměju se. ,,Ptal se ale někdo mně, zda to chci? Pokudˇ mně bereš jako součást týmu, měla bych k tmu mít co říct". Jo, zase zním jako malé děcko. Prostě si nemůžu pomoct! Jasně, je to Mirkova věc, ale chci vědět, oč tu jde. Nesnáším nejistotu. ,,Ovšem, že tě beru jako součást týmu. A štve mně, že to sabotuješ" ucedí. ,,Co? Já a sabotovat?" položím si ruku na hrudník. ,,Ovšem. Amy... měli bychom se soustředit na to, co je a neřešit kraviny". Mlčím a rozhlédnu se po ulicích. Řeší lidé kolem nás taky kraviny?  Nebo prostě jen žijí? To jsem fakt jediná? 

,,Dobře, uznávám. Budu se snažit se tomu vyhnout" řeknu smutně. ,,Vrátíme se?" hodím bradou k baru. ,,Jistě, už jsem domluvil". Nina má samozřejmě blbé poznámky: ,,Teda! Byli jste pryč asi půl hodiny". Posadíme se na svá místa. ,,Jo a co?" mračím se a objednávám další kolo. ,,My jsme spolu nic neměli". ,,Amy má pravdu" kývne Mirek. Nina vrtí hlavou: ,,Ne? Moc tomu nevěřím". ,,Dívej se, sice je Amy a ty hezká ženská, ale vážně nic nebylo" podívá se na ni Mirek se směsicí smutku a pobavení. 

,,Děkujeme za kompliment. Fajn- už nebudu rýpat!" tleskne a náhle přestane prudit. Co se to stalo? Ne, nebere drogy Amy! Proč hned za vším vidíš drogy a alkohol? Občas lidé mohou změnit názor a mít u toho čistou hlavu. Už toho nech!  

,,Super. Takže.... večírek- kolik tam asi přijde hostů a hostitelek?" dumám nahlas. Mirek si odkašle. ,,Jasně! Na ně jsem skoro zapomněla. Mirku? Víš asi počet?" 

,,Ne, jen jsem chtěl naznačit, že Nina to bude spíš organizovat". 

Plácnu se do hlavy. ,,Jo! Nino? Omlouvám se. Přeber štafetu" usměju se. 

,,Dobře. Měli bychom začít seznamem. Amy, mělas super nápad. Kolik nás přijde?" luskne prsty. 

O hodinu později 

Nina má zařízený seznam, ale jen Sukub. Incubus zatím nepočítá. Jo, kašleme na ně! Koneckonců- je to hlavně večírek, náš, a ne jejich. ,,Tak a myslím, že zatím to stačí" uzavře Nina spokojeně a dopije svoji vodu. Abych neměla bolehlav, taky jsem si objednala vodu. Mirek jako muž ne. Málokterý chlap pije svědomitě vodu! Jen když je teplo a nebo když sportuje. Kdy se to zlepší? Třeba taky nikdy. Mně se smáli, že pořád piju vodu a že budu furt čůrat! No a?  ,,Lidi , mizím. Mám ještě práci" vstane. 

,,A co ty Amy? Jdeš s ní?" zeptá se Mirek. 

Váhám. ,,Ty... tu ještě budeš?" 

,,Jistě. Ještě si chci užít chvíli bez problémů, zařizování...". Zadívá se kamsi do prázdna. 

,,Tak jest-li nebudu vadit? Zůstanu". 

,,Zazvonˇ Amy! Užijte si večer lidi" mává Nina, bere si svoje věci a kráčí k východu. 

,,Díky. Jo, cinknu. Snad nebudeš spát". 

Po jejím odchodu nastane ticho. Mirek si odběhne na záchod a já přemítám proč jsem zůstala. Abych se mu věšela na krk? Nebo se zase omlouvat? Sakra, co mám dělat. Co když mně začne něco vyčítat? Odejdu? To bych klidně mohla. Na tom nic zlého není! ,,Dáte si ještě něco?" vytrhne mně z úvah barman. Hází obratně shakerem a míchá mojito  což poznám dle snítků máty ve sklenici. ,,Já? Prosím ještě vodu". ,,Vážně? A další kolo brandy už ne?" ptá se, což se dělat nemá. Krčím rameny. Pohlédnu k záchodům, ale Mirek pořád nikde. 

,,Jo tak... šel volat slečno!" zasměje se. Polknu. ,,Mně nic neříkal". ,,Jasně, ale mně předtím ano. Když je chlap dlouho na záchodě..." ztiší hlas. ,,Volá s někým a nebo je na velký. Ale když tam má babu a nebo možná chlapa... uff!" udělá oči, až se směju. ,,Rozumím. Počkám, mám čas" usměju se. Podá mně skleničku a k tomu vodu ve skle. Opře se lokty o pult a nalije zbytek mojita do sklenice a tu pak , pošle, na druhý konec stolu k mladičké brunetě. Počkat! Tu znám. Seskočím a jdu k ní. ,,Čau Bětko! Co ty tady?" 

Vzdychne. ,,Čau Amélie. Coby... zapíjím smutek". ,,Proč? Teda- zda to můžu vědět" hlesnu. Konečně se na mě podívá. ,,Víš, dnes mně chtěl znásilnit! Ale já se nedala". ,,Počkej kdo tě chtěl znásilnit?" šeptám, protože hudba nehraje a co vím, Dj přijde až za dvě hodiny. ,,Naši nepřátelé! Šla jsem domů a on se najednou ukázal v parku. A ta jejich chemie... omámil mně touhou a já... málem jsem se nechala". Šokovaně na ni civím a nevšimnu si, že Mirek se už vrátil. Otočí hlavu směrem k nám. Vidím, že má v očích otázku. 

Ignoruju ho. ,,Bětko to je hrůza!" pípnu. ,,Nahlásilas to?"

,,Ne. Nevěřili by mně!" škytne. Kopne do sebe panáka. Dle barvy tipuju rum. 

,,Naopak! Musíš to říct. Mirek sedí kousek od nás.. co to říct jemu?" hodím bradou na něj. 

To už je ale u nás. ,,Ahoj Bětko! Jsi nějaká ubrečená. Co se stalo?"

To není zrovna citlivá konverzace! Muži. A pak se diví, že se holka rozbrečí. A oni kroutí očima, že jsme padavky. Typické!  ,,Mirku!" syknu. ,,Copak nemáš takt?" Odkašle si. ,,Mám, ale řeším to po svém. Bětko? Chceš to říct?" Ta k němu zvedne oči plné slz. ,,Incubus... málem mně znásilnil. A omámil mně kouzlem" pípne. Rádio začne hrát a rovnou Bruna Marse. Smutný song a nálada. ,,Co? Kdy?" vyvalí oči. ,,Před pár hodinami... bylo to .. děsivé". Mirek chvíli stojí mlčky, ale pak vrtí hlavou. ,,Počkejte tu! Vrátím se" a teleportuje se pryč. ,,On to umí?" zeptám se tiše. ,,Asi jo, jako my... snad mně pomůže" hlesne dívka.