Sukuba: Smrt za smrt

Část 2

,,Amy?" Nina mně doběhne u východu z bufetu, kam jsem si skočila pro bagetu, protože jsem si doma jaksi nic nenachystala. ,,Jaká byla služba?"

Vzdychnu. ,,Nic moc... dva zákazníci a přitom jeden to totálně posral" ztiším hlas a ohlédnu se, ale jsme tu samy. 

,,Fakt?" vypískne. ,,Mluv. Co se stalo?"

,,Chceš to vážně vědět?" rozbalím si bagetu a posadím se na lavičku, co je u šaten. Hodiny ukazují 9: 28. Služba mně skončila před osmi hodinami. ,,Ovšem, že chci. Teda- když to je pro tebe trauma, tak to neříkej" zarazí se. ,,Ne, povím ti to, ale neřekneš to nikomu a hlavně Mirkovi" šeptám. Nina kývne. ,,Spolehni se!" ,,Fajn. Ten muž... byl vzhůru! Začal mně psychicky deptat, bylo to šílené. A k tomu se tam ukázala jeho malá dcerka!" zanaříkám. ,,To si děláš prdel?" zaúpí Nina. ,,Cos dělala?"

,,Coby, snažila jsem se to okecat. Že je to dárek k jejím narozkám" odfrknu si. 

Nina si odkašle. ,,Ale víš, že naše stejnokroje jsou dost vyzývavé. Muselo jí dojít, že lžeš. Co on?"

Slzy se mně tlačí do očí. ,,On... vyhodil mně, že si to spletl a že takto se nemám oblékat! Kokot. Nino... bojím se, že si mně najde. Patří k incubus... a dobře ví, kdo jsem". 

,,Tak to jsi v prdeli" hlesne Nina. ,,Co budeš dělat?" 

,,Coby" trhnu rameny a otřu si vlhké oči. ,,Budu se snažit, aby mně nic neudělal. Dokážu se ubránit. Jenže co když mně převálcuje?"

 ,,Netuším, Amy. Taky bych se bála! Víš co? Můžeš bydlet chvíli u mně".

 ,,Vážně?" polknu. ,,To jsi hodná, ale ty žiješ s rodiči?"

,,Už ne. Bydlím pár měsíců jinde. Dám ti adresu" vytáhne mobil a pošle mně to do zpráv. ,,Děkuju! Kdybys s tím měla problémy..". ,,Tak ti to nenabídnu. Musíme si pomáhat!" odbyde mně rázně. Obejmu ji. ,,Děkuju!" Pustím ji. Chvíli mlčíme a hledíme před sebe. Pak se na mně otočí. ,,Amy? Fakt to nechceš říct Mirkovi?" Obdařím ji zuřivým pohledem. ,,Ne!" ,,Dobře -Už jsem ticho. Navíc musím běžet" vstane. ,,Kam?" ,,Na záchod" zasměje se. ,,Pak si můžeš skočit domů pro své věci a jdeme ke mně. Mám víno, jest-li chceš". 

,,To zní skvěle" usměju se. Víno mám ráda. Jsem vinařka, pivo si dám jen občas a ostatní alkohol ještě méně. Snažím se omezovat alkohol , ale znáte to, každý někdy ujede. Následky jsou pak horší, čím stárnete. Já to tak vnímám. ,,Sbalím si jen pár věcí. Co se sejít u tebe? Že tam už půjdeš a já pak dojdu". ,,V žádném případě!" odmítne. ,,Co když se ti něco nedej bože stane?" ,,Ty jsi tak hodná!" zajíknu se a chce se mně brečet. ,,Nevím, jak ti to oplatím". ,,Neřeš to. Třeba někdy budu taky v maléru, ale nepřeju to ani tobě, ani sobě" mrkne. 

Nina mně doprovodí domů a obětavě čeká před bytem. ,,Vážně nechceš dál?" zeptám se, když skopnu boty a jdu do ložnice. ,,Ne, díky. Nechám pootevřené dveře, kdyby něco". ,,Jasně. Díky!" zvolám a balím si příruční tašku. Kosmetika. Spodní prádlo. Nabíječka na mobil. Sluchátka? Má to smysl? Jak dlouho tam budu? Ale jo, vezmu i sluchátka. Uff! Už jsem se dlouho nebalila. Ale když balíte jen sobě, je to v pohodě. Znám sukuby, co balí muži a potomkům. 

,,Nino?" zvolám. ,,Jsi tam?"

,,Jasně! Co se děje?" 

,,Pojd'dál. Přece nebudeš pořád stepovat na chodbě". 

,,Díky" vejde, boty poslušně sundané. ,,Máš prosím bačkory nebo pantofle?"

,,Mám, jsou na chodbě pod zrcadlem. Ty modré z kytkami" odpovím a zapnu tašku. Jsem hotová. A je tam vše, co potřebuju. Snad je to jen na chvíli! Jeden šílenec a hned máte bobky. Jenže žít sama má i nevýhody! Ublížit Vám je lehčí. Sousedi jsou někdy nevšímaví. ,,Máš je?"

Objeví se v obýváku a pantofle má nazuté. ,,Jo. Můžeš mně udělat kafe? A nalít vodu?"

,,Ovšem! Kafe jaké? Turka boužel nemám". ,,Nevadí. Mám radši rozpustné. A prosím málo mléka". ,,Dobře. Taky mám ráda málo mléka" souhlasím a vyndám kafe, známá značka. ,,Kolik lžiček?" otočím se k ní. Hoví na na gauči a má zavřené oči. ,,Nino?" Otevře oči. ,,Jej! Omlouvám se, usnula jsem. Poslední dobou jsem unavená!" zakoulí očima. ,,Perioda?" tipuju. Sobě si dám dvě lžičky. ,,A prosím dvě lžičky Amy". ,,Fajn. Taky to máme shodné. To jsem ráda" a zapnu konvici na sporáku. 

Nina vstane a přejde ke mně a sleduje, jak zalévám kávu vodou. ,,Chceš to plné?" kývnu na konvici v ruce. ,,Prosím trošku méně. Amy? Měla jsi někdy pocit, že stojíš na místě a nehneš se?" ,,Jak to myslíš?" postavím konvici a sporák a vypnu plyn. Skousne si ret. ,,Totiž... dostala jsem nabídku na job". Zarazím se u ledničky, když jdu pro smetanu nebo mléko. ,,No? Jaký job?" ale tuším, co mně řekne. ,,Incubus. Vzala bys to?" pípne a má v očích strach. ,,Ne! Proč tam chceš jít?" vyhrknu. ,,Platí líp?"

Než stihne něco opovědět, předběhnu ji. ,,Ale tam dělají samý muži! Co bys tam dělala?"

,,V kanceláři. Tam je fuk, co jsi za pohlaví. A nabízí dvakrát větší prachy! Amy.. ty to možná nepotřebuješ , ale já jo. Mám málo peněz! A to šetřím, co to jde" hlesne. 

Sjedu ji očima. Nemá drahé oblečení a šperky kupuje ve starožitnictví. A zbytek? Slevy. ,,Nino.. ráda bych ti pomohla! Klidně ti dám peníze. Máš... dluhy?" málem se tím slovem udusím. Strašák snad všech! Hned po rozvodu- rozchodu, nemoci... smrti.. témata, co se nerada probírají. 

,,Ne, vážně dluhy nemám. Jen.. po smrti šéfa je to nahnuté! Copak to nevidíš? Mirek sice dá prachy, ale možná se uskromní. Prober se!" zaječí. Málem vyliju kafe na podlahu, když ho nesu  ke stolku.