Lexi Mason I. [CZ FF]

5. Elementa

Ztěžka jsem otevřela oči a snažila se přivyknout jasnému světlu. Pomalu jsem se posadila a snažila se překonat pulzující bolest hlavy. Rozhlédla jsem se a usoudila, že jsem na ošetřovně.

Trochu jsem se předklonila a sykla bolestí. Ani jsem si neuvědomila, že mám obvázaný hrudník, dokud jsem se nepohnula.

,,Musíš pomalu," ozval se hlas ode dveří. ,,Měla jsi otřes mozku a pár zlomených žeber."

Otočila jsem hlavu a spatřila Rogerse, jak se opírá futra dveří.

,,Jak jsou na tom ostatní?" zeptala jsem se.

,,Doktor Banner spadl na zem, když po něm stříleli," odpověděl. ,,Spadl jako Hulk, takže by měl být v pořádku. Loki utekl a Thor naletěl na jeho lest, takže se m podařilo ho zavřít do cely a spustit dolů. Nikdo nevíme, jestli je v pořádku.

Všichni ostatní jsou jen potlučení."

,,A Clint?"

,,Podařilo se ho omráčit a dopravit na ošetřovnu," odpověděl. ,,Je v místnosti hned vedle."

Chtěla jsem si stoupnout, ale Rogers byl dvěma kroky u mě a donutil mě zůstat na lůžku. Nebo spíš jeho pohled.

,,Jen ještě jedna věc," dodal a jeho výraz se změnil. ,,Agent Coulson zemřel. Snažil se zastavit Lokiho, ale sám to nezvládl."

Cítila jsem, jak se mi do očí derou slzy.

,,Chci být sama," řekla jsem a lehla si. Otočila jsem se směrem ke stěně a zahleděla se do bílé zdi.

Phill byl pro mě jako rodina. Vždycky usměvavý a po ruce, když někdo něco potřeboval. Kolikrát mi pomohl, když tu nebyla Nataša nebo Clint.

,,Běž pryč, ať jsi kdo jsi," řekla jsem, když se dveře do mého pokoje otevřely. Dotyčný to však ignoroval a posadil se na mé lůžko.

,,Lexi." Vytřeštila jsem oči a rychle se posadila. Ignorovala jsem bolest v hrudníku i hlavy a pevně Bartona objala. Byl to on a co víc, byl sám sebou.

,,Hrozně jsem se o tebe bála," šeptla jsem a do očí mi vrhly slzy, tentokrát štěstím.

,,Já vím. Vždy jsi byla tak starostlivá," pousmál se. ,,Jak je ti?"

,,Bolí mě hlava a žebra, ale jinak v pohodě," odpověděla jsem.

,,Za tu hlavu se omlouvám."

,,Nemůžeš za to," zavrtěla jsem jemně hlavou. ,,Nebyl jsi to ty."

,,I tak," vydechl.

,,Podal bys mi, prosím, vodu?" změnila jsem téma. Stoupl si, nalil do kelímku vodu a podal mi ji. ,,Děkuji."

Vyhrnula jsem si tričko a podívala se na obvazy. Na ty jsem zapomněla.

,,Mohl bys mi je, prosím sundat?"

,,Co chceš dělat?" zeptal se nejistě.

,,No, místní lékaři jsou sice dobří, ale trvalo by nějakou dobu, než by se mi ta žebra pořádně zahojila," vysvětlila jsem. ,,Trochu si pomůžu."

Posadila jsem se a prosebně se na něj podívala. Povzdechl si, ale udělal to. Jakmile jsem měla obvazy pryč, dala jsem mu do ruky kelímek a lehla si.

Přivolala jsem si vodu a nechala ji, aby mi pokryla celé dlaně, které jsem si pak přiložila na žebra. Pomalu jsem jimi kroužila a cítila, jak bolest ustupuje.

Když bolest zmizela úplně, vrátila jsem vodu zpět do kelímku a posadila se. Ani hlava mě nebolela.

,,Od kdy umíš léčit?" zeptal se překvapeně Clint.