Lexi Mason I. [CZ FF]

6. War of Midgrad I.

Zkontaktovala jsem všechny ostatní, aby se připravili. Nemohli jsme čekat a už vůbec ne na souhlas od rady.

Sešli jsme se u quinjetu, do kterého jsme nastoupili všichni kromě Starka. Ten si nasadil oblek a letěl sám.

I já někde v půlce vyskočila a zkusila svůj nový kluzák. Létal perfektně. Dokonale reagoval na všechny změny, které jsem dělala.

,,Hej, Lexi," ozval se mi v uchu Starkův hlas. Zamračila jsem se. Od kdy mi říká jménem?

,,Ano?"

,,Loki je i se Selvigem na Stark Tower. Letím tam, ale potřebuju, abys mě kryla," vysvětlil. ,,Zkus se dostat na balkon mrakodrapu tak, aby si tě nevšiml."

,,Dobře," přitakala jsem. ,,Za chvíli jsem tam."

Přidala jsem ještě víc větru, abych zrychlila. Trvalo jen další minutu, než jsem přistála na Stark Toweru. Potichu jsem se přiblížila k oknu, ale neodvážila se nahlédnout.

,,Jsem tu," ohlásila jsem se. Ani jsem odpověď nečekala, protože by mě to prozradilo.

Buď připravená.

Přikývla jsem, přestože mě Tony nemohl vidět, a vyčkávala. Najednou se jedno z oken roztříštilo a ven vyletěl Tony a jen o pár vteřin později červená koule. Opravdu jsem doufala, že je to jeho oblek a on se nerozmázne za chodníku před svým mrakodrapem.

Využila jsem příležitosti a odhodila Lokiho zpět do bytu, jakmile se objevil u okna. Nejspíš se chtěl podívat, jestli Tony ještě žije. Ten se však hned objevil, tentokrát v obleku.

,,A ještě někoho jsi nasral," promluvil Tony a namířil na Lokiho dlaní. ,,Jmenoval se Phill."

Loki se na něj chystal vystřelit, ale Tony byl rychlejší a srazil ho zpět na zem.

Překvapeně jsem zvedla pohled, když se ozvala rána a do nebe vystřelil modrý paprsek. Nad námi se otevřela brána, ze které začalo něco vylétávat. Z takové dálky opravdu nešlo poznat, co to je.

,,Pokusím se je zneškodnit," ozval se Tony a vyletěl ven. Bezva, on mě tu fakt nechal samotnou.

Podívala jsem se na Lokiho, který se pomalu zvedal ze země. Překročila jsem rozbité okno a vstoupila do, podle všeho, obývacího pokoje.

,,Ty mi nedáš pokoj, co?" Loki se při tom sice uchechtl, ale rozhodně to nebylo myšleno ve srandě.

,,Dokud budeš stát proti nám, tak ne," odpověděla jsem.

,,Co je špatného na tom, že chci vládnout?" zeptal se. Nadzvedla jsem obočí.

,,Země není jako ostatní světy," připomněla jsem mu. ,,Ásgard možná má krále, ale tady je to jinak. Nemůžeš si sem jen tak přijít a podvolit si celé lidstvo. Takový už tu byl, rozpoutal válku a přesto, že první vyhrával, nakonec prohrál a zabil se.

Možná se ti podaří vyhrát, ale nebylo by to na dlouho. Lidé by se začali hromadně bouřit po celém světě a brzy by mi nezbyl nikdo, komu bys mohl vládnout.

Odevzdej ten Tesseract. Ještě to jde všechno zastavit."

,,Mýlíš se, nejde to zastavit," zavrtěl hlavou. ,,Dal jsem povel armádě, už se nezastaví. A přijdou další. Tohle je jen začátek."

Chvatně jsem se vyhnula paprsku, který na mě letěl a poslala na něj provazce ohně. Chudák Tony bude mít po obýváku.

Loki však vytvořil štít a oheň se ho ani nedotkl.