Ninja z Listové

Kapitola 3. - Kluk s pronikavým pohledem

Autorská poznámka: děj - Naruto - díl 6

--------------------------------------------------------

Sedmý tým úspěšně prošel náročnou zkouškou a všichni jeho tři členové se stali Geniny. Nyní mohli i oni plnit své mise. Lianna je při plnění těch svých často potkávala, zatím ji však nikdo nespatřil. Že se blíží tato skupina, poznala snadno. Chlapec s rozcuchanými blonďatými vlasy a zářivýma modrýma očima, s čelenkou pyšně posazenou uprostřed čela, na sebe vždycky nějak upozornil. Dívka z jeho týmu ho oslovovala Naruto, ten černooký kluk mu většinou jen nevybíravě nadával.

Zase už mi zkřížili cestu! Pomyslela jsem si vztekle. Mám svůj úkol a musím narazit zrovna na ně. Schovaná v křoví, jak jen nejlépe to jde, vyčkávám.
„Hlásím, že se blížíme k cíli!" Ten kluk mluví do vysílačky, zajímavé. Budu tu ležet, dokud se neuráčí zmizet a pak konečně splním svůj úkol.

Sasuke Uchiha byl pohledný mladík, který však už prošel dosti bolestivým obdobím. O vyvraždění jeho klanu věděl v Konoze snad každý. Byl dost zakřiknutý, zatvrzelý a někdy přímo protivný. A navíc ho unavovalo, že dívky z Listové po něm doslova šílí. Na takové hlouposti přece nemá čas!
Mistr Kakashi, který je včera začal trénovat, ho málem přivedl na pokraj sil. Proto byl docela rád, když si při plnění nenáročných misí mohl chvíli odpočinout. To by si ovšem ten pitomeček Naruto nesměl pořád stěžovat.
„Furt jenom podřadný práce. Chci už zažít nějaký vzrůšo!" Už zas ten na nervy jdoucí hlas.
„Až jednou uděláš aspoň jednou misi pořádně, tak pak se možná nějaké těžší dočkáš!"
„Na tvůj názor jsem se neptal, Sasuke!" zavrčel Naruto a otočil se k němu zády.
Grr! Jestli nedá pokoj, tak mu jednoho dne doopravdy ublížím! Pomyslel si Sasuke vztekle a dál sledoval okolí. Nepohnulo se támhle v tom křoví něco? Jen nepatrný pohyb, ale přesto... Ne, má svůj úkol. Nesmí se zabývat hloupostmi.
„Sasuke, jdeme! Máme práci, vzpomínáš?"
„Už jdu, Sakuro!"

Jsem vyčerpaná a chci si chvíli odpočinout. Zašla jsem trochu dál do lesa, tady snad nikdo nebude. Až se trochu zmátořím, zkusím ještě trénovat s kunaiem (zbraň podobná hrotu oštěpu, vrhá se, nebo se užívá jako nůž). Lord Hokage je se mnou spokojen, co víc si mohu přát? A Ebisu je rád, ta chvála od Nejvyššího mu samozřejmě lichotí. Tak, mohu se do toho pustit. Vyberu si strom a otočím se k němu zády. Sevřu v prstech kunai, se zavřenýma očima se otočím a vrhnu svou zbraň, chci ji zabodnout do stromu.
„Eh?"
Prudce otevřu oči. „Plížíš se jako duch! Mohla jsem tě zabít!" Mé oči spočinuly na tom černovlasém klukovi, který jen tak tak uhnul mému útoku, třebaže neplánovanému.
„Nemyslím, že bych se nechal zabít holkou," utrousil.
„Snad nechceš změřit síly?" povytáhla jsem obočí.
„A jak rád. Ale ty beze zbraně asi budeš bojovat dost těžko."
Ušklíbla jsem se a vytáhla z pouzdra druhý kunai. V mžiku byl u mě a já se snažila vykrývat jeho útoky. Je dost rychlý a já mám co dělat, abych mu stačila. Avšak naše síly jsou vyrovnané.

Sasuke se zarazil. Co tahle bojovnice dělá sama v lese? Brání se dobře a umí se krýt. A přitom je stále ostražitá. Neuvěřitelné! Je schopnější než Sakura, a dokonce lepší než Naruto. I když, řekněme si to upřímně, každý je lepší než Naruto.
Zaměstnal obě její ruce a šikovným pohybem jí podkopl nohy. Chvíli se přetahovali na zemi, než nad ní získal převahu. Vykroutil jí zbraň z ruky a pevně jí sevřel zápěstí. Vztekle syčela a její hluboké černé oči ho propalovaly. Ušklíbl se a chtěl jí sejmout z očí masku. Využila toho a vysmekla se mu. Rázem si vyměnili role. Obličejem se ho téměř dotýkala. „Teda, pokud je tohle tvůj způsob balení holek, tak máš na víc!" zasyčela nepřátelsky. Naštvala ho, to bylo zřejmé.
„Sasuke?" Sakura nevěřícně zírala na svou tajnou lásku a na dívku, která se nad ním skláněla.
„Omluvte mne, překážím tu!" Neznámá udělala rukou znamení.
„Počkej!" vyštěkl mladík a chytil ji za sukni. Zmizela a jemu zůstal v ruce cár jejího oblečení. Na tuhle holku si dá pozor!

Třetí Hokage se díval do své křišťálové koule, díky níž věděl o všem, co se v Konoze děje. Všechno viděl a boj těch dvou ho znepokojil. „Pokud se ti dva ještě někdy střetnou, bude to ošklivý souboj. A pak záleží, na jaké straně bude ona stát." Promnul si staré unavené oči a zahleděl se opět do koule, v níž se rýsoval obličej naštvané dívky s černýma očima.