Ninja z Listové

Kapitola 7. - Pevné nervy

Autorská poznámka: děj - Naruto - díl 24 - 25

--------------------------------------------------------

Z dalších slov toho muže mi naskočila husí kůže. Chtěl ještě další divná pravidla. Sedím od svých partnerů dost daleko, a navíc je přede mnou ten nebezpečný Gaara. Je docela dobře možné, že už o mně ví. Třesu se, za chvíli mi možná bude špatně. Snažím si zapamatovat vše, co nám ten chlap říká. Takže... otázek je deset a na začátku má každý deset bodů, každá otázka je tedy za jeden bod. Dále... úspěch závisí na součtu bodů celého týmu. Že mě to nepřekvapuje! Ušklíbnu se, takže je to všechno na mně, i když... pokud bych neznala ani jedinou odpověď a dostala nulu... „Ti, kdo ztratí všechny své body v testu, budou vyřazeni i s dalšími dvěma členy týmu."
„Zatraceně!" uklouzlo mi.
„Co to říkal?" Sakura lapá po dechu.
Kluk sedící přede mnou se prudce otočil. „Říkám ti to po dobrém, vzdej to."
„Hleď si svýho!" Sevřela jsem obě ruce v pěst.
Uvažuj, holka, jaké máš teda možnosti? Nesmíš dostat nulu, takže to chce zmáknout alespoň jednu otázku. Opisovat se nesmí, ti muži po stranách každého sledují. No dobrá, třeba to nebude zas až tak těžké.
Přimhouřím oči a ušklíbnu se na Gaaru. Otočil se a zase kouká do svého papíru. Všichni netrpělivě čekají na otázky. Ano! Sem s tím zadáním! Úsměv mi ale na tváři hodně rychle mrzne. Tohle písmo nerozluštím ani náhodou. Vypočítejte vzdálenost při hodu shurikenem. Tohle nemůžu spočítat z hlavy, musela bych to vyzkoušet v praxi! Tak takhle těžké otázky jsem ještě neřešila. Skoro to vypadá, že ani řešení nemají. Vypadá to, že se nikdy nestanu Chuuninem.
Čas plyne, vypadá to se mnou dost bledě. A co to furt dělá ten chlap? Nemůže pro změnu zírat někam jinam? Strašně mě deprimuje, přímo mučí. Nemůžu ani uhnout pohledem, stále se dívá. Mysli, Lianno, mysli! Jakže to říkal? Pokud budeme přistiženi při podvádění, ztratíme dva body. Když nás chytí pětkrát, končí celý tým. No, takže mi zřejmě ani nic jiného nezbývá... Nemůžu se dívat doprava, ale ani doleva, je to příliš nápadné. Takže co udělat – snad pomoct si nějakou ninja technikou? Že mě to nenapadlo dřív! Rychle, teď se nedívá! Ninjutsu – Nazírání! Cílem této techniky je proniknout skrz jakoukoli živou hmotu a vidět to, co je před ní. Jen doufám, že si ten kluk nevšimne, až skrz něj bude moje mysl procházet, jako by byl jen pouhý duch. To snad není pravda! Jak to, že ještě nemá vyplněnou ani jednu otázku? Vidím skrz něj přímo na papír, ale nemá tam nic! Ach! Přerušila jsem spojení. Nesmím to přehnat nebo mě bude parádně bolet hlava. Musím si rychle najít jinou oběť.
Druhý pokus, ten kluk ob řadu, blíž k pravé straně. Naštěstí už má alespoň dvě otázky, tak se rychle pustím do přepisování. Je to šestka a trojka, dobře.
Ozvala se dutá rána. Kluk, který seděl přímo za Hinatou, se zvedl. „Za co to bylo?" V jeho testu vězel zapíchlý kunai.
Ve stejné chvíli jsem ukončila své jutsu a prudce vydechla. „Eh?" Cítím, jak se mi nohy třesou. Tohle je učiněná hrůza!
Ten kluk skončil i s jeho týmem. Mám sice jen dvě otázky, ale to mi určitě nebude stačit. Pokusím se... musím... zvládnu to... Omlouvám se, Sasuke, ale ty to určitě budeš vědět.
Jeho modré tričko nejde přehlédnout, takže... ob tři řady, v levém úhlu. Soustřeď svou chakru, musíš jí použít hodně... Teď! Výborně, má většinu odpovědí, teď musím jednat rychle! Dlouho ale už to spojení neudržím, je to strašně namáhavé. Počkat! Nezačal snad Gaara psát?
Rychle uhýbám pohledem a vůbec netuším, do koho se mé jutsu zabodlo. Ale jedno je jisté. Tentokrát mě museli vidět. Skončilo už třináct týmů. Kdo bude další?
Posledních dvacet minut, to už není moc času. Přecenila jsem své sily. Ještě jednou a úplně mě to vyždímá. Ale... Co to mačká Gaara v ruce? Oko? Proboha čí? Přestaň zírat na jeho ruku, nebo se ti ještě zvedne žaludek! Napomenula jsem se v duchu. Ale za pět minut zazní závěrečná otázka a já teď mám šanci získat poslední tři odpovědi. Tak... naposledy... Ninjutsu – Nazírání! Mám je! Ano, mám je! S vypětím posledních sil přerušuji spojení. Jsem tak zesláblá...
Drsňák se opět ozval. Na desátou otázku jsem už úplně zapomněla. „Takže, teď zadám desátou otázku! Ano, ale předtím musím říct ještě jednu věc. Je to drastické pravidlo!" Ach! Už nemám ani sílu zvednout hlavu. Tak to sakra řekni rychle! „U desáté otázky se můžete rozhodnout, zda ji chcete nebo ne. Ale pokud ji nebudete chtít, okamžitě končíte! A pokud ji chcete slyšet, ale odpovíte špatně, platí to samé! Takže nemáte moc na výběr, co?" Složila jsem hlavu do dlaní. Gaara pootočil hlavu a vítězoslavně se ušklíbl. Musí vidět, že jsem úplně na dně. Ozývají se nepokojené výkřiky z prvních řad. Dusno ve třídě už je neúnosné. No, alespoň nás přestal sledovat.
„Ale pamatujte si!" ozval se zkoušející znovu. „Pokud odpovíte špatně, už NIKDY SE NESMÍTE ZÚČASTNIT CHUUNINSKÉ ZKOUŠKY!"
No to jsou teda vyhlídky. Mám to zabalit hned? Lidé se pomalu přihlašují a vzdávají se. Zase se dívá rovně. No tak, koukej se jinam! Copak snad žádám tolik? Musím něco udělat, nebo se zblázním. Prostě tu budu jen ležet na lavici a čekat na tu poslední otázku. Hlavně přemoci to nutkání celé to skončit! Další a další se přihlašují, třída už je poloprázdná. Naruto? Ty snad taky? Přemáhá se a jeho slova dodávají všem sílu. Snad se ještě můžu vzchopit...
Jako ve snách slyším, že nám gratuluje. Všichni, co zůstali, uspěli. Už nemám sílu vnímat jeho slova. Poslední, co jsem zahlédla, byla jeho obnažená hlava a všechny ty popáleniny a jizvy. Čím vším si asi musel projít?
Jeden z mých ochránců zvedl ruku a udělal jakési gesto. S jedním ze zkoušejících mne odváděli pryč, do umývárny. Tam počkali, až se trochu vzpamatuju. „Takže... kolikrát?" zmohla jsem se na otázku.
„Dvakrát. A jednou dost okatě." Usmála jsem se. Oplatili mi to. „A kolikrát doopravdy?"
„To už bych se rovnou mohla udat, kdybych vám to řekla." Opřela jsem ruku o stěnu... Sotva se držím na nohou. „Mám... mám se tam ještě vrátit?"
Zavrtěli hlavou. „Ne, počkáš na Anko o patro níž. Vedla sis dobře, ale..."
„Vyplýtvala příliš chakry. Udělala jsem správnou věc a ničeho nelituju." Raději mne vzali do náručí a odnesli, protože dobře věděli, že jsem zcela zničená. Ale hlavní bylo, že jsem prošla první zkouškou.