Ninja z Listové

Kapitola 5. - Návrat z Vlnkové země (Část 2. - Drzoun)

Neuběhlo ani pár dní od té události, když mi mistr Ebisu nakázal, abych se za ním zastavila. „Co bys řekla na to zúčastnit se Chuuninské zkoušky? Letos prý vybrali všechny nováčky mezi Geniny."
O krok jsem ustoupila. „Nevím. Bylo by to nejspíš nad mé síly."
Posunul si brýle blíže k nosu. „Lord Hokage si to zřejmě nemyslí. Požádal mne, abych ti tohle vyřídil. Říkal, že své schopnosti bys při tom mohla uplatnit. Netuším sice, jak to může vědět, ale..." Bez dalších okolků jí podal přihlášku.
„Ale stejně bych tam nemohla jít. Musí se zúčastnit tříčlenné týmy, to je přece pravidlo!" namítla jsem.
„To už je zařízeno, takže se o to nestarej. Rozhodni se sama, ale nebylo by myslím moudré zklamat našeho Hokageho." Zahnal mne do úzkých, to on umí dobře.
„Ne, to jistě ne." Má pravdu. Musím si to pořádně promyslet.

Lord Hokage dlouze rozmlouval s mistrem Irukou. „Moc dobře vím, že nechceš, aby se Naruto a ti dva zúčastnili zkoušky. Myslíš si, že ještě nemají dost zkušeností. Ale až je budeš prověřovat, vyzkoušej i to děvče."
„Jak si přejete," přikývl Iruka.

Lianna svírala ruce přihlášku, zatímco procházela městem, aby se dostala k lukám. Cizí člověk se slaměnou pokrývkou hlavy a v masce jí kartičku vytrhl z rukou. „Vzdej to! Nemáš na to zúčastnit se Chuuninské zkoušky!"
Lianna se rozzlobila. „Hned mi to vrať!" Prudce se po něm ohnala. Zaútočila s kunaiem v ruce! Zakuklenec uměl dobře uhýbat, nedařilo se jí ho zasáhnout. Odkopl ji a vzápětí už proti ní stáli tři další, úplně stejní. Rychle se zvedla. Tohle jsou přece klony! Nevyzařuje z nich chakra. Sevřela v ruce shuriken a zasáhla jím protivníka, rozplynul se jako pára.
„Velmi dobře. Ale to už nic lepšího neumíš?" Ten neznámý se jí vysmíval. Rozběhla se proti němu, s ještě větší zuřivostí. Musí na něj použít nějaké jutsu, protože její útoky vždycky odrazí. Udělala rukama potřebné znamení. „Jutsu vodního víru!" Proud vody, který se zjevil neznámo odkud, zasáhl zakuklence nepřipraveného. Rozkašlal se a zmizel. Lianna zvedla ze země přihlášku. Musí ji doma usušit.

Kakashi seděl na jedné ze střech a čekal hlášení. Už tu měl přece dávno být! Vzápětí se za ním zjevil zakuklenec. „Takže... jak si vedli... nováčci?" zašklebil se Kakashi.
„Měl jste zřejmě pravdu." Neznámý útočník se přeměnil zpět na mistra Iruku. „Naruto se nenechal zlákat, aby donesl zakázaný svitek. Sakura prohlédla mou iluzi a ti zbylí dva..."
„Zbylí dva? Co tím chceš říct?" zděsil se Kakashi.
„Sasuke Uchiha a Lianna Maraki. Od obou jsem dostal pár pořádných ran, jen co je pravda."
„U něj mě to nepřekvapuje, je dost silný. Ale proč jsi sledoval ji?"
Iruka zvážněl. „Na výslovné přání Lorda Hokageho."
„Ale to přece... nemůže do toho jít sama, týmy jsou po třech!" Kakashi to pořád nechápal.
„O to se nestarejte. Pokud projde testem, zařídili jsme jí podmínky pro druhý úkol. I když je o něco těžší než ten určený týmům."
„Chápu. Takže i ona... hm."
Iruka mu hleděl do očí. „Něco se vám nezdá, Kakashi?"
„Jen nevím, co se stane, pokud by se ti dva utkali v souboji a to mě trochu trápí."
„Budoucnost je nejistá, tak jim všem dejme čas."