27 dní /STEIN27

5

Pohled Anastazie:

,,Jsi blázen, víš to ?" řekl a já se na něj usmála. Jsem blázen, moc velký.

Nikdy jsem netušila, že člověk jako já dokáže jít k někomu koho nezná vařit. Ale nenechám nikoho zničit moje oblíbené špagety.

Petrovy jsem naházela vše potřebné do košíku a šel platit. Výběr nechal na mě, přihodila jsem si tam ještě dvě orea balení po čtyřech a šlo se platit. 

Petr si nasadil brýle, kapuci si upravil tak aby mu nešlo moc vidět do tváře a šli jsme k němu do bytu. Byt měl asi pět minut od večerky takže jsme mezitím nějak mlčeli. Nevím jak to měl on ale já se cítila nervózně, vůbec jsem nevěděla jak mám začít konverzaci. 

Jak jsme přišli k jeho bytu, otevřel dveře a vešli jsme dovnitř. Panelák nebo spíš celá budova byla novější a moderní. 

Vešli jsme do bytu, byt byl krásný ale na lince byly krabice a obaly od jídel které si objednal.

,,Víš v čem se vaří nejlépe ?" Zeptala jsem se ho mezitím co jsme si sundávali boty a šli z předsíně do bytu.

,,Umm ne ? Budeme hrát A-kvíz nebo půjdeme vařit ?" Řekl trošku otráveně. Asi mu došlo, že byl blbý nápad ho sem brát.

,,V pořádku milý Petříčku. Ukliď ty krabice a obaly. Já mezitím pustím písničky a půjdu vařit," řekla jsem, a s úsměvem jsem to docupitala do kuchyně, kterou měl spojenou s obyvákem. 

Petr jenom protočil očima a šel uklízet. Jak Petr uklidil a já pustila písničky na televizi tak jsem šla vařit. Furt se mi do toho motal, furt mi chtěl pomoct. Je to od něj milé ale mám radši když vařím sama. 

Léčebna mě hodně naučila.

,,Jsi si jistá, že víš co děláš ? Jsi v mé kuchyni poprvé a já nechci kupovat nový byt a volat hasiče," zasmál se a já jsem vařila.

,,Neboj, jsem si naprosto jista," usoudila jsem s klidem v hlase.

Jak jsem dovařila tak jsem mu to dala na talíř.

,,Díky moc," ochutnal a vykulil na mě oči.

,,Děláš si prdel ? To je tak výborný, mohl bych si tě najmout jako kuchařku ?" řekl s pobavením v hlase. 

,,Chodila jsem na kurzy italské kuchyně," pousmála jsem se.

S talířem si šel sednout k gauči a spokojeně to jedl. Zatím co jedl špagety jsem začala uklízet.

,,Neuklízej já to uklidím, ty jsi navařila tak uklidím," otočil se na mě a tak jsem šla za ním si sednout.

,,Řekni mi něco o sobě," odnesl talíř a vrátil se.

,,Mám nudný život," akorát, že vůbec.

,,Nevěřím," zasmál se.

,,Nemám kamarády. Půjdu na vysokou," řekla jsem bez problému. Tohle není moc osobní, takové informace stačí. 

,,A dál ?" zeptal se.

,,Dál nic. Říkala jsem, že mám nudný život. Teď mi řekni něco ty," pousmála jsem se. Nevadí mi táhle konverzace ? Nejspíš ano. 

,,Jsem Petr Adámek, je mi 25 let. Narodil jsem se v Telnici, jsem populární český rapper. Fanynky mě milujou a ty nejsi výjimka, nemusíš si hrát na slušnou holčičku."

,,Teď si mě urazil. Myslíš si, že jsem jak ostatní holky ? Jak drzé, ty určitě gentleman nebudeš," zasmála jsem se. Ráda jsem mu srazila jeho nafoukle ego.

,,Tak proč si byla na mém koncertě, proč jsi u mě na bytě a uvařila jsi mi jídlo," šach mat.

,,Tak musela jsem hlídat svojí mladší sestru která je do tebe udělaná, jsem tu a vařila jsem ti, protože nechci aby jsi zkazil tak dobrý jídlo," ironicky jsem se na něj usmála. Tohle není výmluva, tohle je pravda.

,,Ale i tak se chceš semnou vyspat, ale máš smůlu. Nemám náladu," řekl trochu arogantně.

,,Už vím o co ti jde, jenom o sex," plácla jsem si ruka a zasmála jsem se nahlas.

,,A tobě snad ne ?" zeptal se zaraženě.

,,Ne díky, neber to tak, že nejsi můj tip ale neznám tě. A kurva fakt nejsem," podívala jsem se na něj vážně.

,,Chceš se vsadit ?" zeptal se.

,,Tak jo, jestli prohraješ napíšeš o mě píseň. Jestli prohraju já..." nic mě nenapadlo.

,,Napadá mě tolik neslušných věcí za trest," zamyslel se a pousmál se.

,,Mmmm... budeš moje," řekl vážně. Kývla jsem, no co ? Stejně neprohraju.