27 dní /STEIN27

4

Pohled Petra:

Nemůžu na tu brunetu přestat myslet, nečekal jsem, že mě neznala. Je jiná než ostatní, chci jí poznat. 

Dal jsem jí mojí kšiltovku a vzal si její, celou dobu co jsem jel domů, čuchal jsem  k kšiltovce. Jako pardon ale krásně voněla po jahodách a medu. Chovám se jak psychopat. 

Přijel jsem domů a šel do sprchy, jsem tak unavený a těším se, až si lehnu a půjdu spát. 

Vyšel jsem ze sprchy a podíval se na instagram, zkoušel jsem její jméno napsat do vyhledávače. Tolik profilů, nemám na to energii. 

Šel jsem spát, už to nezvládám. Jsem vlastně strašně sám.

****

Další šedý den. 

Vstal jsem v 8:00 ráno, během noci jsem se probudil nejmíň pětkrát. Další noční můra, už měsíc pořádně jsem nespal. 

Šel jsem do koupelny, viděl jsem bledou kůži, velké kruhy pod očima. Je mi zima. 

Jdu si udělat kávu a sprchu, třeba to teplá sprcha spraví. 

Po sprše a kávě jsem šel hledat Any, chci se s ní potkat. 

Po patnácti minutách jsem našel profil který byl podobný, měla tam její fotku před třemi lety. Panebože ona je tak roztomilá. 

Sakra, musím se vzpamatovat. Tohle přece nejsem já.

Mám jí napsat ? Vůbec nevím. Co když je stejná jak ostatní ? Hraje si na neznámou ale pak se dozvím, že je mnou posedlá a že se semnou chtěla jenom vyspat. 

Sedl jsem si na gauč a pustil televizi, nic zajímavého v televizi není. 

Seberu všechnu odvahu a napíšu Anastazii.

27wolfenstein: Čau, tak co ? Voní moje kšiltovka ?

Zobrazeno, au no tak zlá být zase nemusí. 

Šel jsem zapnout playstation, nevím co dělat. 

Po dvou hodinách hraní jsem si šel něco ukuchtit. Teď mi říkejte kuchta Péťa. 

Nahlédl jsem do lednice a nic tam nebylo. Sakra ! Zrovna dneska. 

Oblékl jsem se do černé mikiny, černých tepláku a vzal jsem si sluneční brýle. Ještě kšiltovka která bude stínit můj obličej a můžu vyrazit do nejbližší večerky. 

Vešel jsem s kapucí na hlavě do večerky, koukal jsem se z čeho a co můžu ukuchtit. Když jsem vešel do jedné z uliček, narazil jsem do dívky. 

,,Omlouvám se, nevšimla jsem si vás," omluvila se mi ona dívka. Jak ke mně vzhlédla, uviděl jsem jí do tváře. 

Bůh se nad námi smiloval a potkali jsme se znova. Nečekal bych, že zrovna v uličce u větnamce.

,,V pohodě" usmál jsem na ní a sundal brýle. Být takhle jen tak venku bez veškerého možného zahalení mi dobře nedělalo. Bál jsem se že přijde fanynka a bude šílet. Že se roznese kam chodím nakupovat, když nechci utrácet nesmyslné částky za foodoru.

,,Ahoj, nepoznala jsem tě ehh..." uvažovala nad mém jménu. To mě jako fakt nezná ?

,,Petr" řekl jsem a usmál se nad ní. Když jsem jí uviděl a povídal jsem si s ní tak se mi zlepšil den, už se necítím tak bídně jak před tím. 

,,Nepoznala jsem tě, jsi celý zahalený" řekla a snažila se pousmát. Zřejmě jí táto situace není příjemná.

,,Šel jsem mezi lidi nakupovat, už mě nebaví si objednávat foodoru" řekl jsem a zasmál jsem se. Už se konečně usmála a já mohl vidět její nádherný úsměv. 

,,Co to nakupuješ ?" řekla a začala se chychotat. Abych upřesnil, měl jsem v košíku: těstoviny, mléko, sýr, mraženou zeleninu, kečup a majonézu. Nikdy mi nákupy takhle nesvědčili, většinou jsem vzal úplně něco co jsem viděl. 

Když jsem se podíval, co jsem si to vlastně chtěl koupit, hned jsem se chytl za hlavu.

,,Panebože, tak jdu to vrátit a jdu udělat kolečko nákupu znovu," řekl jsem a pousmál jsem se. Miluju tuhle konverzaci.

,,Jestli chceš, pomůžu ti. Řekni mi na co máš chuť," řekla a začala se dívat po prodejně.

Kdybych byl pod vlivem alkoholu tak řeknu, že na ní ale tohle je vážná konverzace. 

,,Mám chuť na špagety se sýrovou omáčkou," zapřemýšlel jsem, Any se už vydala pro věci co budu potřebovat.

,,To máš štěstí, miluju špagety a zrovna se sýrovou omáčkou," usmála se. Já tu holku žeru.

,,Jelikož jsem špagetový fanatik tak ti pomůžu a slibuju, že si to zamiluješ víc než do teď," řekla a procházela s mým košíkem regálama.

Nečekal jsem, že dneska mi bude vařit jedna holka kterou znám teprve pár minut.

,,Jsi blázen, víš to ?" řekl jsem jí a ona kývla. Je fakt blázen.