27 dní /STEIN27

9

Anastázie:

Je po půlnoci, nevím přesně kolik. Nemůžu spát, bojím se usnout. Bojím se, že když zavřu oči ocitnu se v léčebně. Už tam nechci.

Podívala jsem se na telefon, je 3:15. Rozhodla jsem se podívat se na nějaké Petrovi písničky.

Okay, tak co to tu máme ? Habibi ? Okay, to by mohlo být dobré. Docela dobrý... Co tu máme dál ? Zabrousila jsem do starších písniček. Dopis na rozloučenou ? Pustím.

Neměla jsem slov, ta píseň je až moc reálná. 

Další hodinu jsem pouštěla písničky. Hodně mě oslovila Bratislava, planeta země, dopis na rozloučenou a 3:15.

****

Šla jsem spát v pět hodin ráno a vstala jsem v deset hodin. 

Proudící sluneční paprsky pronikající do mého pokoje, mě nenechali spát. Probudila jsem se a šla jsem do kuchyně kde seděla a snědla Markét.

,,Dobré ráno," pozdravila jsem sestru.

,,Dobré ráno, můžeme dneska jet do Olympie ?" zeptala se sestra

,,Potřebuju nové boty a chci se podívat po novém oblečení," dodala sestra.

,,Potřebuješ dneska ?" otočila jsem se na ní.

,,Ano, moje boty mi roztrhala Bonnie," řekla Markét.

Bonnie je kapitola sama o sobě. Bonnie je Border kolie, rodiče mi jí koupili když jsem se vrátila z léčebny. Dali mi ho protože nechtějí abych byla sama. Bonnie je štěně a její teprve pár měsícu.

,,Dobře, tak to dojez a vem si helmu," proč helmu ? Mám motorku od patnácti. 

,,Díky jsi nejlepší," šla se převléct a pro helmu, já jí samozřejmě následovala. 

Oblékla jsem si na sebe šedý crop top na ramýnkách, šedé tepláky. Jelikož byla zima tak mikinu a bundu na motorku. Čapla jsem batoh s věcmi, helmu a šla jsem vytáhnout  motorku. 

Čekala jsem na ségru 5 minut. Ani nechápu jak jí to může takhle trvat.

Jak přišla tak jsme vyrazili. Cesta trvala kupodivu docela rychle.

Zaparkovali jsme na střeše a šli do footlockeru.

Maky si nakoupila vše co potřebovala a i něco víc. Já taky nemohla odolat a tak jsem si taky nějaké oblečení nakoupila.

Strávili jsme v Olympii celé dopoledne. Už nás to tam nebavilo tak jsme usoudili, že bude lepší když pojedeme domů.

Cesta už nebyla tak rychlá, město a centrum bylo hodně zasekané ale zvládli jsme to.

Když jsme přijížděli domů jela jsem už pomaleji.

,,Stázko ? Proč u našeho domu stojí Stein ?" Zakřičí překvapeně. 

,,No doprdele," zaklela jsem pro sebe.

Začala jsem být nervózní. Zaparkovali jsme před domem a sestra hned zesedla a sundala helmu.

Vypnula jsem motor, sundala helmu a zesedla. 

Petr se na nás celou dobu díval. 

Já na to zapomněla. Jak to mám sakra Markét vysvětlit ?

,,Maky ? Jdi do pokoje," řekla jsem Markét.

,,Ne, prvně mi vysvětli co tu dělá Stein," snažila se nevypadat nadšeně. 

,,Vem si tašky, odnes si to do pokoje a pak dojdi do obyváku," rozkázala jsem.

,,Umm dobře ale vysvětlíš mi to," řekla a odešla.

,,Co tu děláš ?" Vyjekla jsem na něj. 

,,Přece jsme se domluvili, že odpoledne dojdu sem," obhájil se Petr.

,,Promiň já zapomněla, jak dlouho jsi tu čekal ? A proč jsi nezavolal ?" Zeptala jsem se více uklidněně.

,,Tak 10 minut, chtěl jsem už si zavolat taxi a odejt ale stihli jste to. A proč jsem nezavolal ? Řekla jsi ať ti hlavně nevolám," znova se obhájil.

,,Tak pojď do obyváku," vzala jsem si svoje tašky a odešli jsme do obyváku.