27 dní /STEIN27

15

Anastazie:

Vzbudila jsem se a ležela jsem na Petrovi. Včera se mi zdál hrozný sen, Petr mě utěšil a dal mi pocit bezpečí.

Podívala jsem se na telefon, sestra mi napsala.

 Maky 🙈

Šla jsem do školy, nechtěla jsem vás budit

Položila jsem telefon na noční stolek a šla znova spát. S Petrem se nebojím.

Spala jsem dlouho, fakt dlouho.

Probudila jsem se, ale Petr tu nebyl. Podívala jsem se na noční stolek, byl tam papírek.

,,Dobré ráno, bohužel tu s tebou nebudu až se probudíš. Volal mi D-kop abych přišel do studia. Pak mi zavolej."

Po přečtení dopisu jsem šla do kuchyně si udělat snídani. Dělala jsem si volské oko, když tu najednou jsem uviděla peněženku. Byla Petrova.

Šla jsem se převléknout, oblékla jsem si na sebe šedé baggy jeans, bílé obyčejné triko, šedou mikinu a hnědou north face bundu. Dneska bylo hrozná zima.

Dala jsem si sluchátka na hlavu, obyčejnou černou kabelku přes rameno. Pomazlila jsem se s Bonnie a vyšla jsem. Samozřejmě jsem nemohla zapomenout na peněženku. 

Zavolala jsem Petrovi ať to ví.

,,Ahoj, nechal jsi u mě peněženku. Nevadí když ti jí donesu ?" 

,,Hele já sice nejsem doma ale zrovna je tam máma, otevře ti," řekl v rachotu Petr.

Po patnácti minutách jsem přišla k jeho bytovce, zazvonila jsem.

,,Prosím ?" ozvalo se z repráku u zvonků. 

,,Dobrý den, já jsem Petrova kamarádka Anastazie. Přinesla jsem mu peněženku kterou si u nás včera zapomněl," opověděla jsem. 

Najednou se ozvalo bzučení což značilo, že dveře jsou otevřeny.

Vyšla jsem schody, nechápu proč bydlí v bytovce bez výtahu. 

Zaklepala jsem na jeho dveře a otevřela mi postarší dáma.

,,Dobrý den," pozdravila jsem nervózně.

,,Ahoj, pojď dál. Dáš si kávu nebo vodu ?" Zeptala se postarší dáma. Asi Petrova máma.

,,To je v pořádku, jen jsem přinesla Petrovu peněženku."

,,Máš čas ne ?" Zeptala se a já kývla.

,,Tak pojď dovnitř," usmála se.

Vešla jsem dovnitř a uviděla malé dítě které si hraje v obýváku.

,,Posaď se, přinesu ti kávu," řekla a já se posadila na gauč.

Chlapec se na mě podíval, vypadal trochu jako Petr. Má dítě ? Nezmínil se o tom.

,,Tohle je Toníček, je Petrovo dítě. Hádám, že ti to neřekl. Petr mi o tobě říkal," usmála se Petrova máma.

,,Tykej mi, jsem Jana," nabídla mi ruku na potřas.

,,Anastazie," pousmála jsem se a přijmula jsem její ruku. 

Po potřasu ruk jsme si povídali. Do doby dokud Janě někdo nezavolal. 

,,Promiň tohle budu muset vzít, je to práce," omluvila se a odešla do druhé místnosti.

Mezitím co Jana volala, jsem si hrála s Toníkem. Padli jsme si do oka.

,,Budu muset jít, pohlídáš prosím Tondu ?" Zeptala se nervózně.

,,Umm, já budu muset jít taky za chvíli," řekla jsem zaraženě.

,,Prosím, Petr se vrátí odpoledne a já nemůžu vzít Tondu do práce," poprosila.

,,Tak dobře," ze mě bude fakt chůva.

,,Děkuji, máš to u mě," usmála se, vzala si kabát a odešla. 

,,Tak Tondo, už jsme tu jenom my dva. Půjdu si zavolat a ty tu počkej."

Z tohohle doktor Novotný nebude šťastný.

,,Dobrý den, dneska bohužel nemůžu přijít. Hlídám kamarádovi dítě," omluvila jsem se.

,,Dobrý den Anastazio, klidně přijděte i s dítětem. Sekretářka ho pohlídá," zasmál se.

,,Dobře, tak zatím nashle," rozloučili jsme se.

,,Půjdeme k mému známemu," přišla jsem za Tondou.

Napsala jsem Petrovi vzkaz: ,,Hlídám tvého syna, šli jsme do města, okolo druhé hodiny budeme zpět."

Našla jsem teplé oblečení pro Tondu a oblékla jsem ho.

,,Dáme si žmzlinu ?" Zažvatlal Tonda.

,,Na zmrzlinu je moc velká zima," pousmála jsem se na něj.

,,Tak si dáme dojtík ? Pwosím," poprosil.

,,Uvidíme jak budeš hodnej, vem si hračku a vyrazíme."

Tonda si vzal hračku a šli jsme k ordinaci.

,,Kdy už tam budeme ?" Zeptal se Tonda když už jsme byli blízko ordinace.

,,Za chvíli," usmála jsem se na něj.

,,Dobže," začal poskakovat.

Přišli jsme do ordinace a oznámila jsem se u sekretářky.

,,To je ale krásný princ. Pan Novotný vás čeká," usmála se sekretářka. 

,,Tondo, tohle je moje kamarádka, já musím jít vedle." 

Rozloučila jsem se s Tondou a odešla jsem do ordinace.

,,Zdravím Anastazie," pozdravil mě doktor.

,,Dobrý den," sedla jsem si na gauč.

,,Tak povídejte," otevřel v deníku stránku s mým jménem.

,,Spal u nás Petr, já jsem to dovolila kvůli sestře. Zdál se mi špatný sen, fakt jako nechutný a otřesný. Brečela jsem, Petr zamnou přišel a utěšil mě. Nevím co to znamená. Nechci s ním chodit a ani se s ním vyspat. I když jsem se s ním málem vyspala u nás v koupelně," řekla jsem rychle.

,,Dobře, a co jste celou dobu cítila ?" Zeptal se.

,,Ze začátku nejistotu, pak napětí, v té koupelně jsem byla trochu vzrušená a pak jsem byla prostě smutná." 

,,Za chvilku jsme tam," usmála jsem se.