Transformers: Artefakt Osudu

6. Domácí vězení

,,Cože se stalo?!" rozzlobil se Mentor na svého syna, když mu řekl o spáleném lese poblíž hlavního města.

Takhle snad jeho otec naštvaný nikdy nebyl.

Optimus ani nemukl.

Mohl za to on. Kdyby nechodil, kam neměl, tak by se tohle nestalo.

,,Za to můžu já tati. Nebýt Amir tak bůhví, co by se stalo!" zakřičel Optimus.

,,Ještě, že tam to děvče bylo. Co je mi po lese, když tě nějací 2 pitomci málem zabili! Tohle už nikdy nedělej. Máš domácí vězení. Ještě, žes to neřekl tvé matce, ta by tě praštila rovnou. A teď jdi raději a zpytuj svědomí, žes chodil kams neměl," řekl král nasraně.

Optimus sklopil hlavu.

,,Ano tati," zašeptal a odešel z otcova salonku.

Když přišel do svého pokoje, vzteky prásknul dveřma. Lehnul si do postele a začal brečet.

,,Co jsem komu udělal?!" vzlykal Optimus do polštáře.

Táta byl na něj nasraný, měl domácí vězení a ještě ke všemu byla dneska neděle.

Což znamená, že za Amirkou teď nesmí, zítra je škola, a zase dostane nakládačku od bratra.

Nesnášel celý svůj život, nesnášel Megatrona, nesnášel školu a nesnášel svoje rodiče.

Ten vztek na celý svět byl tak veliký.

Pak uslyšel hlasy svých rodičů za stěnou, jak se hádají. Upřímně nedokázal rozeznat slova, ale tušil co je příčina jejich hádky. Jako kdyby mohl za všechno. Pak ale hlasy utichly.

Optimus se zklidnil a přestal plakat.

Pak se otevřely dveře do jeho pokoje.

,,Ahoj Optime."

Jeho matka, Avana Prime, stála ve dveřích. Bílá a vysoká krásná dáma.

Optimus sklopil hlavu. Jeho matka se nadechla a vydechla. Pak si sedla vedle něj do postele. Čekal pohlavek, který ale nedostal.

,,Promiň mami," hlesl tiše Optimus.

,,Optime, to co jsi dnes provedl, bylo moc nebezpečné. Otec se zlobí a já taky. Neopustíš palác po dobu jednoho měsíce. Půjdeš pouze do školy a zpět. Pokud budeš něco potřebovat nakoupit, řekneš své chůvě Gertrudě. Ta ti vše potřebné zajistí," řekla jeho matka přísně.

Optimus přikývl. Jeden měsíc zavřený doma a nesmět moc nikam chodit.

Bezva. Fakt bezva.

Takže teďka bude v dohledu své chůvy, která jediný co uměla, tak vařit a péct čokoládové kuličky, které miloval, když měl na něco chuť.

Sice byli jako rasa živeni z energonu, ale jídlo pozřít mohli.

Alespoň něco.

,,Rozuměls?" zeptala se Avana.

,,Ano mami," špitl Optimus.

Pak ucítil její ruce.

Obejmula ho.

,,Děláme to pro tvoje dobro, ju? Nemůžeme si dovolit, aby se to opakovalo. Jsi dědic trůnu. Máme tě s tatínkem moc rádi, nezapomeň. Až budeš mít jednou děti, tak pochopíš," řekla mu a dala mu pusu na hlavu.

,,Já vím mami," povzdechl si Optimus.

,,Tak dobře. Já teď půjdu pracovat. Běž se chystat do školy," odpověděla mu jeho matka a dala mu ještě jednu pusu.

Pak odešla.

Optimus si povzdechl. Potřeboval něco dělat, né se takhle utápět v nenávisti.

Sedl si k psacímu stolu a začal si třídit svoje učivo.

Cybertronština, Dějiny, Vojenské strategie, Matematika a ekonomie, Náboženství a jiné předměty, které se na škole učili.

Pak vytáhl svůj deníček. Naštěstí nebyl zničený, když ho na té louce zpátky našel. Odložil si ho stranou a podíval se na svůj rozvrh.

První hodina byla matematika. Optimus protočil očima.

Nesnášel matiku. Ale naštěstí měli dobrou učitelku.

Pak otevřel svůj datapad. Dostal zprávu od Ultry:

Ahoj. Slyšel jsem co se stalo. Doufám, že tvoje rodiče nebyli nasraný. Ultra.

Optimus si povzdechl a načež odpověděl:

Ahoj. Mám domácí vězení, takže měsíc budu doma. Hlídaj mě na každým kroku a Getruda jakbysmet. Budem to muset přežít. Optimus.

Jo Ultra byl jeho nejlepší kamarád, co na škole měl. Ale vždycky se záhadným způsobem ztratil, když ho na veřejným prostranství Megatron ponižoval.

Měsíc? No to si děláš srandu!

Optimus neodpověděl.

Kéž by byl odvážnější a uměl se alespoň bránit. Kéž by byl jako Amirka. Odvážná, nebojácná. Když viděl to spáleniště, které způsobila tak...

Byla tak silná.

Ale teď ji měsíc neuvidí. A navíc na ní neměl kontakt.

Upřímně mu bylo zase do breku. Jenže když teď bude zase plakat, moc si nepomůže.

A Amirka mu teďka stejně na pomoc nepřijde. Má svoje starosti s artefakty a Prajiskrou.

A nebude přece řešit jeho problémy ve škole.

Na druhém konci spojení seděl malý Ultra, syn Delty Magnuse, vysoce postaveného válečného generála. Modrobílý malý klučina byl pro každou lumpárnu, avšak když došlo na odpovědnost občas si jí nechtěl přiznat.

Ale trápilo ho své vlastní chování. Měl by mu přece pomoct, když ho potřeboval.

Ale sám se jeho bratra tak bál, že mu něco způsobí, až se pak vždycky zalekl a utekl.

Jenže.. co bude dál? Nechá v tom Optima, když mu Megatron zase bude krást věci do školy?

Dyť kolik už Optimus kvůli tomu ,,ztratil" tužek na malování.

On si bez něj prostě ve škole neporadí. Dyť se s nikým ve třídě krom něho prostě nebavil.

Byl to jeho kámoš. Musejí se naučit jak se bránit.

A Ultru pak napadl plán.

Budou se mu muset prostě postavit.

A na jeho rtech se objevil potutelný úsměv.