Poslední cigareta pro Lipa

Prolog

Když jsem byla malá, měla jsem ráda překvapení. Překvapení pro mě vždy znamenalo něco dobrého. Překvapení - dárek. Překvapení - přijela teta Kim. Překvapení - uspořádali jsme ti narozeninovou oslavu! Překvapení - jedeme na výlet. Překvapení - budeš mít brášku nebo sestřičku. Milovala jsem překvapení. Tehdy jsem si začala psát seznam svých oblíbených slov a překvapení bylo číslo dva. 

Oblíbené slovo číslo jedna bylo máma. A právě máma mě upozornila, že překvapení nemusí být jen hezká, že nemusí nutně znamenat něco dobrého. To mi nešlo do hlavy - copak by překvapení mohlo být i něco špatného? Bylo mi šest a snažila jsem se mámě vysvětlit, že se plete. Obě možnosti byly absurdní - překvapení a špatné, máma a plést se? Celý týden jsem byla zmatená.

Už dávno samozřejmě vím, kolik nemilých překvapení může v našem životě nastat. Překvapit nás totiž může cokoliv a cokoliv je zrádné slovo. Těžko jej zařadit do skupiny - nebylo ani dobré, ani zlé, ani chutné, ani svěží, ani sladké, ani asketické, ani bodré. Bylo zkrátka zrádné a dalo se vysvětlit jen samo sebou. 

Může nás překvapit nějaká událost. Článek v novinách. Pomluva, která se roznesla po škole. Jistý člověk. Ale ta nejlepší, i ta nejhorší překvapení občas přicházejí z míst, odkud je nečekáme. Přímo z nás. Pokud jsme to tedy ještě stále my.

Moje máma říkávala - jeden nikdy neví...